XXX Bellemské ndm. — C. p. 262. od něho sečteno a relací pp. radních ukazuje, což všeho učiní 1192 k. 48 gr. až do léta oc 74. Georgii. Co sc pak dále ourokův, kteréž od macechy její vydány býti mají, tkne, tu jí od něho také třetí díl vydán býti má, totiž co se jich sejde od |. 74. Galli aZ 79. časn sv. Havla. A tak on již vedle toho, což oznámeno, mimo to čímž by jí více povinen býti měl, nenachází. Kdež jeho Anna také tím stihá, že by ouroky po- vinen byl, proto že i otce její nebo macecha jich na místě jeho je dáti musí, k tomu on odpovídá, že z toho jemu ona i sestry její děkovati mají, ač ne ze vší sumy, kleráž na (roce byla a za ním zůstala, dáti má, než to- liko z 1000 kop, to jest ze tfi set Ficlumovych a z 700 od p. purkmistra pánův zdejších přijatých a lo proto, že jest se nebožtík sám v to uvolil, jakž to všeckno od něho prokázáno jest. Ale ze 400 k. pozůstalých po sumě od pp. Mostských přijaté žádného ouroku jemu se nepočítalo a nepočítá, a to z příčiny té, že jest se toho času užitek jaký z nich dáti neuvolil a jemu také nevidělo se slušně na ten uZitek z té sumy nastupovati. Ty by tato Anna od něho míti chtéla, an jich ani otec jeji, ani on doktor nepfijímali, to by spravedlivě býti nemohlo. A tak vec se nebožtík otec její uvolil, tím také povinen byl, anobrž i proto, že on žádné práce, omtrat a nákladův nevedl. jako on dr. Tadeáš. Protož neuvolivší se on v nic, ni- čímž dále povinen nebude; aniž té naděje není, aby podle práva pro zlý začátek nalezeno býti mohlo, aby on těmi ouroky, kterychż on nebral, povinen býti měl. Proli tomu od Anny z Hradi$tka mluveno: Těmto rozprávkám a vejkladům ona v ničemž místa nedává. Nebo když se on na kšaft odvolává a jej sobě divně natahuje, ale bez důvodu a zbytečně, ona též přitom zůstavena býti žádá. Nebo v něm patrně doloženo, že všecken statek a jisté sumy i s ouroky jim, telám svým, odkazuje a poroučí a że se jim porućnikim v tom, że lyż statek, sumy i ouroky jim dětem dochovají, důvěřuje. Protož jejich povinnost byla ta, to tak opalfiti, aby z těch sum vždycky jim užitek šel. Jak sou pak to opatřili, oni vědí; věře, že jemu z práva nalezeno bude, že ze všech sum v kšaftu postavených ourok dáti povinen bude. Nebo v při hlavní sou nálezové ukazování, že poručníci povinní byli ouroky vyplñovati, jak sou pak koli s jistinami Safovali, v tom sirotci nikdy nehynnli, pfitemZ ona také Ze z‘slavena bude, věří. Příklad Šmertošův sem se nic netrefi, tam byly půjčeny bez ouroků, ale tuto se odkazují a poruć: níkům k opatrování se poroučí i s ouroky. Chtěl — by proti jistému nálezu teprva ukazovali, že nic učiniti ne- může, dokud z Malé Strany nevezme, čehož se dosoudil. I nemůže to býti, poněvadž sou věci od sebe rozdílné. Tam činiti jest o nápad a zde o díl. Protož praví, že p. doktor žádosti své užili nemá, zvláště aby k jakému prů- vodu připuštěn býti měl, poněvadž věc již rozsouzena jest, nýbrž žádá, podie nálezu a relací zachována býti a aby vysvětleno bylo, čím jí p. dr. povinen jest, aby jednou o lo koncc byl. Od p. doktora doloženo: Dosti on ukázal i mluvil, více potřeba není. Podle čehož se jemu vidí, že více ourokův dávati povinen není, než pokud je sám brával, a sumy u lidí na urocích byly. Zvláště ncbyv k tomu kšaftem zavázán, aby se vždycky z těch sum ou- ročiti mělo. S tím strany k uvážení spravedlivému se připustily. Tu p. purkmistr a rada — takto o tom nalézají: Že on dr. Tadcáš Hájek z Hájku jí Anně z Hradištku podle vlastního přiznání svého sumy hlavní na díl její dáti a vyplniti povinen jest 912 kop 12 gr. 51/; d. vše míš., XXX. Bellemské nám. — Č. p. 262. 877 a to konečně ve dvou nedělích pořád zběhlých od actum nálezn tohoto. Co se pak některých ourokův dotýče, po- něvadž mezi stranami o ně spor jest, z té příčiny též strany při průvodech se zůstavují a k těm od dneška ve 2 nedělích aby stáli a co které zapotřebí bude, to uka- zovali. S strany svrškův, poněvadž o ně prve vejpověď se jest stala, protož se toho při též vejpovědí zůstavuje. Co se domu tkne, poněvadž jest od obou poručníkův käaftem Anny Urtycellové nařízených v jistý sumě Alž- bětě, sestře jí Anny, postoupen a odprodán, to také při tom zůstati má na ten způsob, aby jí Anně díl v témž domě náležející, (ač není-li posavad) vydán byl. Naposledy co se dotejče nápadu po Mikulášovi, bratru Anniným, jí Anně náležejícího, z toho on dr. Tadeáš, jak se také v to sám uvoluje, jí Anně s jinými sestrami též pořádný počet učiniti, a což na díl její přijde, to vydati povinen jest. Act. fer. VI., post Reminiscere, 21. 1580, 18. září. Tamtéž. Podle kteréžto vejpo- védi, pokudZ se ouroküv dotejée, strany souce na prüvody podány, když termín k nim od práva uložený přišel a obě dvě strany stály, Anna, jakožto půvoJ, dala čísti zápis z desk zemských od Uršily Pflugpové z Rabštejna »c dok- torovi Tadeášovi z Hájku na 200 kop gr. č. učiněný, it. vyručení tejchž 200 k. při dckách složených od Jana Šimůnka, též vejpověď o díly a ouroky mezi stranami učiněnou, dále zápis postoupení a dání domu od Anny Urtycellové, k&aft Anny Urtyccllové (v téch klauzulích, kde nařizuje poručníky a jak mají odbejvati dětí a odkazu), nález mozi dr. Tadcášem a Apolonou Kamarytovou a ji- nými, zřízení zemské I. 68, též právo městské II 36; k tomu mluvě, kterak nálezem hlavním, kterýž vrchním právem k stvrzení přišci, doktorovi Tadeášovi nalezeno, že jí Anně dílem náležitým povinen; kteréhožto dílu, jakž v vejpovědi poslední obsaženo, našlo se 912 kop 12 gr. 51/, d. Ze se pak Anna dale na to potahnje, aby se duklor, jakožto důvěrný poručník, k ní podle kšaftu zachoval a jí ouroky od l. 64. až do I. 80. do dne sv. Jiří dal. Kterýchžto ourokův nejde se do 848 kop 7 gr. m. více uebo méně. Praví Anna, že proto tím povinen, poněvadž v kšafiu Anny Urtycellové se nachází, že odkazuje všecky listy blavní i s ouroky, a nad tím že činí poručníky Si- mona a doktora, důvěřnjíc se jim, že sirotkům těch sum i s ouroky dochovají a jim sirotkům, když k letům pří- jdou a od nich by požádali, vydají. A poněvadž vůle kšaftujícího má vyplněna býti, jest ona lé naděje, že mu z práva nalezeno bude, že takovými ouroky povinen jest. Nebo z zápisu Uršily Fictumové se nachází, že za ní 200 kop gr. čes. s ouroky zůstalo; kterúžto sumu když opa ke dekám položila, Jun Simůnek, otec těch dětí, takové sumy jinak uziti nemohl, neż musil ji zaruciti. Podle kte- réhožto uručení on doktor Tadeáš po smrti Jana Šimůnka na pozůslalou manželku jeho a jiné poručníky i také pro jiné sumy, kteréž Jan Šimůnek k sobě byl přijal, položiv jich sobě přes 18 set, více nebo méně, nastoupil, i také ueloliko sumy jistinny, ale i ouroky na nich soudem obdržel, což také vrchním právem potvrzeno jest. I po- něvadž sám doktor takových ourokův se dosoudil a vlastní otec uručití musil, tchdy mnohem vejšeji poručník, maje takovć sumy za sebou a je podle kŻaflu opatrovali majc, bude povinen z těch všech sum ouroky dáli. Načež i zří- zení zemské ukázáno jest, že olcc povinen jest dětem statek uručiti, a právo městské ukázané také vymčěřuje, jak se poručníci s strany interesse chovali majf. Nebo nemělť jest tek marně té sumy nechatí ležeti, aby zahá- lela, nýbrž měla zisk vynášeti, a lak se přilom, jakožto lideicommissarius, souc věrný poručník kšaftem nařízený,