778 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. věk tlustej jest, střev jeho nechytil. Tu hned psal jest do Rejnšpurský apatyky na Malou Stranu jisté recepty a mně je dal. S kterýmižto já jsem šel na Malou Stranu a to lékařství »trojiti dal a na to, až přihotovené bylo, sám očekával. Když jsem pak tomu apatykáři to ukázal arsenicum a příhodu oznámil, on řekl, kdo jest to učinil neb tím vinen jest, že jest hoden, aby i s tím, kterýž mu to pro- dával, na hranici byl dán a spálen. Když tehdy ty věci byly přihotoveny, vzal jsem je a nesl jsem je k p. dr. do jeho příbytku. Našel sem tam p. S., kterýž se mne ptal, proč tak dlouho nejdu. Oznámil sem mu, že se ty věci nemohly tak brzo zhotoviti, ] Sli jsme, p. dr, já a p. Samuel zase k Bejrovi a tu jest p. dr. nařídil, kte- rého lékařství, kdy a jak požívatí má. A tak to trvalo asi do hodiny na nac. Po ty jest p. S. domů šel a p. dr. a já s ním a nesl jsem ty recepty jemu, dcérce jeho, chůvě i kuchařce přistrojený, nebo každýmu byl obzvláště recept pristrojen. Byl také recept přistrojen vejš jmeno- vané Mandalené, ženě p. S., nebo i ona se dčlala, jako by nemocnou od toho tranku byla, čemuž jest lolikéž p. S. věřil. Ale nebylo na ni viděti žádný těžkosti a bolesti, jako na jiných. A tak strávivši s ním p. S. asi tři hodiny v domě jeho, s ním rozprávějíc a jeho potěšujíc, aby se nestaral a v P. B. doufal, že zase k prvnějšímu zdraví spolu s svejmi přijde, já sem domů odešel a p. dr. na voze odjel. Na zejtří potom tím raněji zase jeho p. S., jak se má, sem navštívil. Kteréhož jsem spatřil, že se s ním drobet polepšilo. A to bylo v středu, kteréhožto dne soud komorní se začal. Přišedši potom na zámek, slyšel sem na paláci již o tom otrávení p. S. hlučně roz- právěti. Doneslo se potom toi k J. Mti Cé, takže potom od J. Mti Cé bylo zemským lékařům poručeno, aby do domu p. S. práci vážili a o tom vyzvěděli. Byl sem tehdáž v kanceláři, když J. M. nejv. p. kanclíř jest ráčil poru- čili ten dekret lékařům zemskym psáti, a při tom ráčil tato slova říci: Ta včc musí býti časně opatřena a vy- hledina. Nyní se to na něm začalo, snad by se to potom na nás svésti mohlo, kdyby tomu v cestu vkročeno ne- bylo. Stál tu taky J. M. nejv. p. purkrábě a těch řečí T. Mti p. kancléře potvrzoval. Po ty sem začastý každého dne téhož p. S. v domě navštěvoval a při něm drahný chvíle zůstával, ano i s ním několikráte jedl. A nikdy sem ncvidél, aby s n( Mandalenou, Zenou svou, nějak ne- manZelsky zacházeti anebo ji práti měl, nežli toho času. když jest p. S. kuchařku syou, na kterouž domnění toho trávení měl, poněvadž jest ona koření to k tomu tranku skupo- vala i vaření, do vězení dáti chtěl a ona Mandalena se za ni, sedíc na lůžku, k p. S. přimlouvala, aby loho ne- činil, pravíce; Kdo ví, jestli ona tím vinna? Tu jest k ní p. S. promluvil: I k komuž mám jinému hledětí a vinu dávati, nežli jí, když jest ona to skupovala i vařila? Je- stliže tedy ona tím vinna není, jak ty pravíš, tehdy ty jsí, šelmo, tím vinna a mně si otráviti chtěla. Načež ona nic neodpověděla. Mathiáš Borbonius z Borborheimu, nařízený zemský Jékař v království Ceském: Přijdu s dekretem od J. Mtí pp. úředníkův zemských do domu S., jemu jsem jej pře- císti dal. On vyrozumějíce, nač se vzlahuje, neobmeškal ukázali mi kus utrejchu a pravil, že by měl vařen býti v koření, kterýho užíval proti dušnosti. A pravil, že mu ho dala uvažiti manželka jeho. Mandelina Zemanová: Jakož mnc p. S. z ty věci pohání vo Mandelíně, jakžby z lože manželského vystu- povala a zle živa byla, toho sem povědoma: Do jeho příbylku přišedši, v kterýmž ještě zůstává, tehdy její mátě a jeho paní mátě z toho ji trestajíce, čeho jest se XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. dopustila a potomnč ji k tomu nutily, aby se ze všeho Pp: S. vyznala, cokoliv jest pročinila. A tak mu ty věcí sama vypisovala. Tolikéž toho sem povčdoma: Když jesti Mandelína v domč p. Berky byla, tehdy když sine šaly praly a tak sem já pohřešila, že byly nový povlaky. I ptala sem se jí, kde by prvnější měla. A ona pravila, že sou jí je na dvoře po praní ukradli, I neměla zač ji- nych küpiti, rozzastavila Saty a tak za ně jíný koupila. A ty věci rozzastavený votec její a p. S. zvypláceli. To- likéž toho sem povědoma: Když bydlel, u Betlimských slove, a já v pokoji s dítětem sem byla, tehdy přišel pro mne p. S., abych šla do jejich světnice, že Mandelína tam omdlívá. ] jdu tum a ona ležela uw kamen nu zemi a z nosu jí krev tekla. A já řeknu ku p. S.: Co jste jí udělali? A on řekl, že nic; ncZkdyZ jest tu truhlicku odc- viel, Ze by se tak samu lekla, že těch grošú není. JI dal mi koření a já sem ji zase zkiísila. Potomné hledíc do truhel, ani kollíku tam nebylo ani groše. I ptal se jí před námi, kde jest ten velkej groš a páteře i kollíky děla ? Tehdy řekla, že jest k zlatníkoví jej dala vopraviti, že jest se jí perla od něho utrhla. A v tom poslal (Ondřeje s ní k tomu zlatníku. Ale co mluvila, nikoliv se to ne- na&lo. Tak potomné chodily i vo kollíky s paní mateří její a zvyplácely je. 1 domlouvala jsem jí sama, kde pak ty peníze, nač utrácí? A ona mi za odpověď dala, když jí p. S. málo peněz na útratu dá a vždyckny sobě hostí při- vede, i musila sem zastavití, Pří tom ptám se jí, kde by peníze děla. A ona pravila, že jesti jich jedny paní 100 k. ua skoupení omastku půjčila, a na mýho syna mluvití: smčia, Ze by mu püjcili měla 60 k. A p. S. ho z nich upomí- nal, ale židná pravda nic nebyla, aby komu co půjčila. T ptala sem se jí, proč to na něho mluvila. Tehdy ona pravila, kdyby jiný peníze dostala, že by jemu je zase na to[m] místě dala Po některém času p. S. přišel do ku- chynč a ptal se na Mandelínu, jestli u nich, že jí od rána doma není, jak ji upral. I utekla na Nový Město k ňáký bábě. Ráno, teprva na druhý den vo ní zyčdčli a tu ji ku p. S. do jeho domu přivedli. Což se puk do- týče koření, kdy sou je vařili aneb pili, já sem přítomna nebyla. Než přišel do kuchyně p. S. a kázal mi, abych tam k nim do jeho domu prisla a Mandelíné poruéila, aby kuchatky z domu ven nepou&tély, Ze ji chce do vě- zen( dáti. A v tom sem z domu zase do kuchyně šla. Což se Samuele Beránka dotýče, jakož praví, že bych já toho povčdoma byla, toho sem povédoma, Ze p. S. vší čeládce poručil, abychom k němu nahoru nechodili, že doktor praví, že má francouzy. 1 zjednal mu bábu, kteráž ho hlídala až do smrti a polomně nočního času byl pochován u sv. Jakuba. ltem toho sem povčdoma, když v hořejším včzení Mandelína Kolínová sedčla, tehdy vždycky p. S. jí zkazoval, aby se P. B. modlila a kořila, ale Mandelína po mně mu dvoje psaní poslala à v učím se kořila. Při tom vězení, co sem k ní chodila koliv, žádný zlý včci sem na ni nespatiila, ani vo Zádnych vécf nic mi nemluvila. Ondřej Zeman: Toto svědomí vydávám: Když sem u p. S. byl nikoliv jsem žádný v jeho domě nestydato- sti nespatřoval, až když sem u nčho nebyl a po svý živ- nosti chodil, tehdy tu sem od lidí ledajakýs řečí slyšel. Kromě jednoho času, když sem ho navštěvoval, ale p. S. doma nebyl. Tehdy přijdouce já lam do toho pokoje, kdež chůva s dětmi zůstává, a tu sem spatřil dvě mužský pohlaví, an seděl jeden vedle Mandelíny a mezi nima děvčátko její, a druhej naproti ní. A tu jedli a pili spolu. Tehdy jdu já do druhý světnice, kde písaři byli, a ze- ptám se Kryštofa písaře, kdo by ti páni byli, Tehdy on