XXIX. O ulicích Karlově a Husově. i úrazové staly sú se, i z té příčiny páni je v sv kázeň berú a k nim se chlie zachovati podle takového jich proviněnie a podle zdánie svého. Ze pak mezi tovaryši týchž řemesl, totiž sladovnického a nožieřského, najviece a najčaslějic puotky neslušné bývají i aby toho mohlo viece jiż nebyvati a takové nesnóce pfestati, o lýchž to- varySích vandrovních takto o tom pani rozkazuji: Aby oni sladovnict{ ani nožieřští tovaryšie tovarySuov jinÿch řemesl žádných k sobě nepřipojovali pro nic proti dru- hým a s žádným aby se nepuntovali; sami také v žádných rotách a v počlu velikém bez potřeby a příčiny lodné aby nechodili. Než byla-li by toho potřeba kterýmžkoli v počtu dráhlném aneb všem jítí spolu, to budí moci dobře uciniti snestice lo jedni každí na své staršie, beze všie však braně, a povoleli jim jich starší, Pakli by se kteří- koli s jinými řemesly proti druhým puntovali aneb v ro- tách bez povolenie svých starších a bez potřeby chodili, a také kdyby pak i s povolením starších v mnohém počtu s braní choditi postížení byli aneb že by kteří na druhé řečí ňákú co podrývali a v tom by byli usvědčení, lakovi z mósta aby beze v&ech prostíedkuov vjpovédieni byli a věčně v městě aby nebývali jako ti, kteříž jednotě by překáželi chtěli, kterúž město stáli a trvati má. Pakli by kteříkoli skutek skutečný, buď zraněním neb mordem, na druhé učinili a v tom polapeni byli, ti beze všic mi- losti a beze všech prostredkuov a síduov aby hned na svém zdraví trestáni byli. Také pak že páni mistři těch řemesl, když jaká pří- hoda trefí se mezi tovaryši jich, že podle nich stávají a je fedruj( i jich pře vedú před súdy a zaslávají, a tak jich tovarySie takový fedruhk majíce i snáze a lehčejie ledačehoz se dopustéjf, ježto by mnohokrát učiniti ne- směli, když by v mistřiech svých posilku a naděje ně- jměli. I aby toho všeho potomně nebylo a k tomu také aby kyselost, kteráž skrze to mezi súsedy sc přiházic, nebyvala, o tom takto jest narovnáno: Jestli Ze se kdy co kterému tovaryši anebo viece jich od někoho přihodí *ancb oni se něčeho proti jiným dopustie a sami se v leda- cos uvalé, v takové věci že jich mistři ani zaslávati ani litovati nemají. Než nechť každý svú věc vyjednává. Pakli by se toho kteří sousedé dopustili; že by takové fedro- vati aneb zastávati chtěli, tehdy páni takové mají trestati podle zdánie svého jako ty, kteříž by svévolným u ne- poslušným folkovali. Než jestli že by kdy kterého mistra tovaryši se co přihodilo, kdyby po jeho posle, službě a potřebě šel nebo jel, v lom jeho opúštěti nemá. Act, fer. II. post Letare. 4. 1618. — Tamléž Il. f. 217. V té při mezi to- varyši sladovnickými z jedné a řeznickými a nožířskými tovaryši strany druhé, kdež sou je vinili sladovničtí tova- ryši, že z řeznického řemesla tovarySuov nesndz, róznice, bitva, naposledy i mord jest vznikl, a toho pocdlck a pnovod že jest byl Jíra na Malé Straně, za nimi chodè a jim, sladovnickym tovaryšóm, ku půtce příčinu dávaje. A potom sebrav se s jínými skutkem půtku vyplnil a Ada- mova sladovníka bil s Tuomuo, Jiříka puškaře synem, a Sturlíkem, sebrav se s jinými. A na to pokázali svědomí. Proti tomu strana odporná mluvila: Jestli že se co na koho shledá, ježto jest v lomto skutku vinen, aby páni ráčili viného trestati, aby takový jiným dobrým všem ve- spolek takové nevole a nesnázi nečinili. Kdež i on Jíra od sebe pravil, že ne z něho ten počátek přišel, ale že pokojně [s] sladovníkem mluvili chtěl, s svým krajem, a on počátek naň učinil, kterémuž jest odepříti musil. A Sturlík že jest bez viny usazen byl, nevěda od koho. A Tomáš že v té věci nic povinen není, že jest je roz- XXIX. O ulicích Karlově a Husově. 717 vazoval. V tom též se na svědomí táhmíce a pravíce, že o tom mordu, klerýž se potom slal, nic nevědí aniž sou při tom byli. Tu p. purginistr a páni — vypovídají: Poněvadž to se jest skutečně shledalo z řečí Jíry, řeznického pacholka, a z svědomí, že tou vší věcí hnul a jí i počátek se dál na Malé Straně, a skrze ten počátek po sobě jiných po- táhl, kteříž spolu s ním skutkem na sladovníky jest sáhl(!), jakož to jest svědomím provedeno, skrze kterýž takový zlý počátek potom ten mord se stal, že človek bezviný jest zamordován, protož páni jeho Jiříka ber v svú kázeň. A Tůma truhlář že podle něho Jíry v touž neřádnou věc se dal a toho sladovníka bil, jako i on, ježto jemu to nenáleZelo, aby to Ginil, a Sturlík Ze jest vajboj učinil v tomto městě. I pouěvadž jsou společně taková neřádní věc puosobili, skrze kterúž zlá jest věc vznikla, pro ta- kovu jích svúvolnost pání je také v svú kázeň beri a tre- stali je budú. Než coż se dotýče toho útoku, kterýž se jest z tohoto počátku stal, Ze len mistr pivovärskÿ jest zamordován a Kroupa zsekán, poněvadž tak zteiedlné ten skutek se na tento Cas podlé präva vyhledati nemuoż, p. purgmistr a páni po lé řečí bez prodleni ptéti se chti. A tito, kteří na rukojmích sú, do té pře skonání, tak a pod těmi závazky aby stáli, A ta věc když k místu po- stavena bude, nevinní své neviny uvZivi. A na kohoi sc shledá, že jest v takovém útoku na tom zabitém skutek vyplňoval nebo nad Kroupou, páni jako k těmto též i k oném podlé práva se zachovati chtf. Stalo se I. MVCXIII v outery u vig. sv. Bartolomdje. 5. 1523. — Rukop. ¢. 1047 /. B 3. (Svědomí mezi Mikulášem Fryckovic a Matějem Sedlákem z jedné a Vác- Javem, tovaryšem zámečnickým z strany druhé.) Matěj Maxa, brannaj z domu Saského vyznal: Některaj večír Sel sem zavicrat brány i uhlédám, an běží z mostu ten zámečník, maje rozštípenú tvář a křiče na tovaryše svého. 1 přišel k němu jakýs jeho tovaryš, chtíce zase na most jíti, že tam byl biret nechal. A já byl již brány jední stranu zavřel i chtěl sem i druhi zavríti a toť on Mikuláš Sup a Sedlák běží z mostu a také již byl rančnej, křiče na mně: Počkej, zráda, nezaviraj. A když ke mně při- běhl sám třetí, chtěl mně bítí tesákem, laje mi, że sem je pustil a ukazoval mi na ucho: Hle, co mi se stalo. A já jen řekl: Milí tovařiši, což sem já liem vinen? A on Mikuláš vždy chtěl s liem tesákem na mně a já polom dobyl sem také šavlice chtě sc hájili. A v tom tovaryś jeho trhl jím a řekl jemu: Co dělíš, chceš ho bíti, však jest brannaj a panský služebník. A Matouš hospodá to uslyšav i ozval se: Co děláte? A kdos z druhé strany brány k Malé Straně cos jim také k tomu řekl. A oni tam prchali ode mne na Malí Stranu i tamZ se prali. 6. 1570. — Rukop. č. 1050 f. 3l. (Svědomí mezi Torencem Weispergerem®) k rnce Valentina, Geledina jeho, 4 Václavem, Jana ŚStrossa*) uzdare synem.) Sebestian Sobek, Stofernik uzdařský, svědčil: Nenadál sem se, aby méla zlá vuole byti, i mél Michal uzdar veself v Premy- slovć domu. Kdyż sme měli jítí z domu, ji rozsvilim loucku, i di Viclav, Strosů syn: Valeuto, pripijimt. Va- lenta řekl: Dobře, rád ji mám. Potom řekl Václav: Va- lento, pod s námi, vvprovodíme d2vecky. Jiz byly ctyry hodiny na noc. Valenta řekl: Nepůjdu, nebudu se toulatí po noci. Václav řekl: Radilť bych. I šei Václav k kuchy- ním s Soběslavským spolu a já s Valentou tudy mimo 9) Viz díl 1. str. 779 99) Viz d(l I. str. 777 11. 17. en