598 XXV/. V ulici Karlově. — C. p. 168. také proti nim s dobytí šavlí. A když oni tak velmi naň třeli a on Smil řekl: Mily Vańku, muożli byti, nechte mně. Prosil jich pro P. B. A já k nim řekla: Neštastní bidnici, an vás pěkně prosí, abySte ho s pokojem nechali, by kdo dobrý po právo šel. A některaj z nich řekl: DrüniZ se, JiZ jest Cas. A potom sú mu šavlí: vyrazili a on jim prchl i běžel okolo domu zlatého kříže a přiběhl zase a plul se, kde má sukni, a oni mu řekli, čí sukně. On řekl, Smilovu, a oni opět řekli: Ty-li si tu, zrádce, a hned nań udciili a porazili ho tu u prostředních dveří u zlatého kříže a tu jeho bili a sekali. 12. 1524. — Rukop. é. 1047 f. C 20. (Mezi Lukšem, tovaii8em řemesla mečířského, z jedné a Janá- kem a Vítem, mistry téhož řemesla, z strany druhé.) Du- chek, od Vopršála nožicře uéedlník téhož řemesla, vy- z)al: K tomu sem se ptitrefil, kdyZ jest Petr, bratr Lukše tovařiše mečířského, přivedl před rychtáře toho pacholka, kterajž jest jmenovaného Lukše byl vrazil. Pak mluvil k němu Petr před rychtářem: Pročs ty lo mému bratru učinil. A ten pacholek odpověděl, že sem já toho neučí- nil a že se to jináč najde. A jak sem živ, neměl sem s ním nic činiti než jako s dobrým tovařišem, ale učinil jest to tovařiš jeden z Malé Strany. — Pavel, tovařiš uoliefsky od l'ormánka: Sel sem z domu některú neděli minulou ráno, i uhlídám an Petr, bratr: Lukšuov, stojí s lovařišem moečířským u domu Dřelova, a já se ho optal, co tu děláš. A on mi k tomu nic ncodpovél. 1 ptal sem se pak Trnavského, tovařiše me&ífského, co jest toho, Ze tanto. Pelr stojí, a on. povédél, že bratru jeho Luk&ovi ruku ufali, i €cká a chce na tolo Némcce, kteraj mu to učinil, právo dáti. A potom hned brzo vyšel ten Němec od Jiříka mečíře a on Trnavskaj ho jemu ukázal. A on Petr: přeskočív na drulni stranu i dobyl meočíku a řekl k tomu Němci: Stój a dostuoj práva. A on odpověděl: Proč bych slál, najsem vinen. A Petr řekl: Nejsili vinen, tobě lép. 1 hnal jej předse k rychtáři a já šel za nimi. A když jej přivedl k rychtáři, žádal, aby byl podle práva zachovan. I plal se ho před rychtářem, udčělal-li jest je- mu kdy co zlého Lukeš. A on řekl, že mi jest jak živ nic zlého neučinil, než míval sem s ufm dobrá vuoli, jako s dobrým tovaryšem. A Petr řekl: Proć's mu pak tu ruku ufal? A on odpověděl, že sem já ji jemu neuťal. Však se to jinak nejde. Petr řekl: Klerak jinak, však tvú šavli máme i znamení na ní, jaké mu udělal. Rekl k tomu p. rychtář, aby mu tu šavli přínesli, aby sc vědčl čím spra- vili. A on Petr tu šavli mu přinesl. Potom sem se já za- slavil u toho Němce v šatlavě za mřeží a řekl sem mu: Vyjednanaj blizne, co's to udělal. A on řekl: Již to must byti, Fekni Juk&ovi, at na mne nepraví; necht na někoho jiného praví. 18. 1524, 25. dubna. Rukop. č. 2110 f. 33. Jan Oprial nozict a Dorola k. «l. u stficbrné Savle inezi do- iy BouSka Sípafe a Jana rukavíénfka od Václava Kocourka ševce za CCXXV k. gr. €. Act. fer. II. post Georgii. 14. 1896. — Rukop. c. 1047? J. O 22. (Mezi Janem Meniíkem a Petrem Hlásnym nozíii) Martin Spik noZich svćdeil: Kdyż sme cejnovali u Pudika vocel, że byla řec Skuredit od Hlásného; tak pověděl, než bych své děti nesl křtíti kněžím, že bych raději je nesl Oprša- loví nebo ledakterémus z souseduov. A Pudík jemu pak proto lál a řekl k němu: Kteří sú pak to kněží, že k nim nechceš néstí křtít? A on jmenoval Honsu a Jakuba, jako byl u sv. Jiljí. — Vaněk Zelenaj z kuchyní: Když sme dělali u Pudíka nožicře a když sme se spolu sešli k jídlu, udělal jest Illásný řeč lakovú vo Martinkovi, že jest dobrý člověk, etný. A já mu k tomu řekl: Však jsú také jiní XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 163. dobří, nehaněje jeho v nicemž. A on řekl: Než bych nesl křtít k některajm kněžím. A Pudík řekl: Kteříž: jsú to kněží? A on řekl: K Jakoubkovi a Honsovi. A Pudík řekl: Coż na ně zlého víš, však my je máme v lomto městě za dobré kněží. A on pověděl: Než bych k nim nesl dětí křtít, raději bych nesl k Vopršalovi. Rekl k ně- mu Pudik: Zvyjedeny lotíe zvyjedücí, tebaliż jest tóch řečí u mne zde. A já mu řekl: Nedělaj ty nám z Vo- pršala kněze, však my za nožíře máme. Jan Pudik nożict: Když jsú u mnc dělali a polom jedli sedě za stolem a já se k tomu přitrefil. Pak já ne- vím, oč jsú oni zašli, než řekl Vetr lilásný, kdyby to bylo, že bych radše dal dítě své křtíti Vopršalovi, než některým kněžím. A já mu řekl, jeboni (ž); nemohu těch tvých řečí takových slyšeti. A potom sem se ho optal: Milý Petře, ale kteří js to kněží? A on řekl, Tlonsa a kněz Jakub. A já mu řekl: Milý Potře; on byl u nás Honsa několik let a nic my naň takového nevíme. Duchek šlejíéř: Když bylo po kázání u sv. Martina, tehdaž jako byli zapověděli procesí, řekl Hlásný, abychom šli na rynk, puojdú-li s procesí. A když šli od sv. Va- lentina, tehdy sme všickní poklekli. A potom sme šli do- móv. —- Vojtěch šlejfléř: Když sme chodili s procesí od sv. Vaientina, když ta nesnáz byla, tehdy Petr přišed ke mně do šlejfírny na Sitkovy mlajny, dal sc se mni v há- dání, mluvé, tak jizli ste se s svým bohem nanosili po ulicích, ježto byste toho měli nechati, aby stál na svém místě. A jest množství zabitevov po ulicech a vy se s nim po těch místech nosíte. A máte dva bohy, jednoho na nebi a druhého v monstranci. A nanosíce se s nim do vóle i postaví vám stuol pred šatlaví a vy tu s ním od- poG(váte a odpocinice tu vám opéL nenmuoZ jíli i musíte opět nésti ho do kostela, A mu k tomu řekl: Nešlechetní ta tvá ústa rouhavá. A to shledáš, bude-li tě P. B. milo- vali, Ze té bude trestati. Jan Smolík nožieř: Když sine seděli za stolem u Vítka nožicře, počal se se muú bádati. "Tehdá scm se já ho otázal: Věříš-Ji, že jest pod zpuosobem chleba pravé tělo boží a pod zpuosobem vína pravá krev boží? A on po- věděl: Nevěřím. A já mu řekl: Kterakž pak věříš? A on pověděl, že jest svátost; a já řekl, my věříme, že jest pravé tělo boží a pravá krev boží. A on povědčl: Však když jest vstoupil na nebe s tělem svým i tam jest, zde ho není. A já řekl, že jest, a on tak řekl: Již vím knóz má slvořiti stvořitele. 18. 1526. — Tamléi f. O S. (Mezi Petrem Illis- nym a Janem Men$ikem.) Jifik Vajsada moZier svědčil: Kdyz jest byla zmínka,o háky puost i mluvil Spik k J'e- trovi Hlaásnymu, Ze u Sprinclfka jedí v pátek sýr a vajce a Opršal že také jídá v pátek saje a vajce a že by i Petr také jedl s Vopršalem. Odpověděl mu k tomu Petr, že jest, nercili aby jísti měl, ale ani u Šprinclíka ani Vo- pršala nikda jest toho neviděl, aby jístí to měli. Pak tu jest Martin Spik mluvil, Ze by Sprincl(k křtil dětí všem mistróm noZieiskajm novoméstskajm, a Zelenaj také mlu- vil, že Vopršal křtí Staroméstskym mistróm. A pridali k tomu, Ze by byl jáhnem Pustil, tovaii& nozicrskaj. Od- povédél jim k tomu Petr Hlásný, že já o tom nevím, aby mé] Opráal déti kitíti. Povédél Martin. Spik k Pc- trovi: ProéeZ by ty se dobrýmu pořádku protivil, aby ty také jemu svých dětí nedal křtítií. Rekl Petr: Kdyby to bylo tak ten pořádek, dal bych je jemu tak brzo křtí, jako některému lotru knězi. A když do výhně přišel Pu- dík, i optal se Petra, kteří by to byli lotři kněží, a Petr pověděl, že mi se trefilo na Mostku, že jest někdo pře- kazil Honsovi a on lál nectnym jazykem, a druhé że sem