XXVI. V ulici Kartové. — C. p. 180a. čísti mluvili: Dal se on Janda před právem v tom sly&eti, že jest to mohl dobře učiniti a ty svrchky z domu od- néšti; i kdyby to tak, jakZ mluvf, bylo, však by od práva jemu takového rozkazu se nestalo. aby ty svrchky zase složil. Ale že jest to nenáležitě učinil, protož mu sc ten rozkaz stal. Nad to zápis ten přečtený tu jen pokutu v sobě obsahuje, aby se mohl v dům uvázali, jej prodati, směniti a tw sumy své postihatí.. Podle kteréžto pokuty on Janda se nezachoval, než dědičně veň se sám o své ujmě uvázal a jej drží v té sumě, ježto za půl čtrnácta sla i s svrchky jest koupený. A on Pečárck chtěl mu rád půl páta sta dáti, čehož od něho přijíti jest nechtěl, a tak z toho se znáti může, jak jest sc v tom pořídně on Janda zachoval, že nemaje ze sta kop více než šest kop lichvy bróti innohem větší: sumu jest bral. A polom kdyż mu přidával příročí, v takovém zápisu o svršcích Zádné zinín- ky není, než toliko o statku nemovitém ; a tak podle toho neměl jest svrškův k sobě piijimati. A ponóvadź pak u dva zápisové jsú sobě rozdílní, rádi by na místě J. Mu královské slyšeli, kterého by on Janda užití žádal, prv- nějšího-li ci poslednějšího. Na to od Jana Jandy mluveno: Mnoho se tuto na stížnost jeho od pana Jiříka Labounskýho mluví, jakoby se nějakého neřádu dopustiti imčl, lichvy bráti, zápisy k sobě nepořídné přijímali, v statek cizí se uvazovali, k čemuž on to praví: Nemá za zlé panu Jiříkovi, že to tak stěžuje a mluví, neb mluvi, jakż jest zpraven, ale on toho ničehehož se nebojí a ničehehož se jest toho nedo- pustil, lichev žádných ani od Pečárka ani od žádného ne- bral, statku cizího: ani jeho Pečárka nežádal, než toliko toho žádal, což jest mu spravedlivě: povinnoval, lo aby mu dal. Však když na něm toho v roce dosáhnúti jest nemohl, co měl činiti, než podle práva k němu se zacho- vatí. A ještě se v to poddáví, má-li čím a chce jeho spla- Hii, rád svi sumu chce od nóho přijítí. A aby kdy mu on Pecárck pét set kop dáti chtěl a k tomu se měl, tv- lio jest od něho jakžív neslyšel. Než v tom se pamatuje, že s ním některý chvíle Pečárek mluvil, že inu mají na Malé Straně pěti set půjčití, a tu sumu že mu zdvdavku dźiti chce, ale nic toho před rukama nebylo, a na onen čas nemaje toho domu čím platiti jej jest propadl, a on Janda ucchtéje o svá sumu, kteráZ tu mól, prijiti, musil peněz gruntovnich Strnadce pót set a čtyři kopy dáti a tak od něho Počárka nic nemá než ty samé svršky. A když on naň chtěje: svému nastupoval, Pečárek nemaje žádných peněz pana purkmistra pánův skrze supplikací žádal, aby se k uému Jandovi piimluvili, aby mu nájmem bytu v tom domě jako v svém přál, což jest volně učinil a v té sup- plikací, kterúž k přečtení podal, se zavázal, že jemu Jan- dovi v niGemZ se protiviti nechce, a svršky aby sobě on Janda pobral, k tomu povolil. Kdeż se pak na těch zá- pisích on Jiřík zastavuje, jakoby jeden proti drubému byl, k tomu to praví, že jeden v druhý jest pojat a tak sobě v ničemž nejsou na odpor, podávaje se s tím k uvážení. Zase k tomu od pana Jiríka l.abounského mluveno: Mluví se od Jana Jandy, že by ti zápisové v sobě rozdílní nebyli a Ze by jí toho domu postípiti chtél, kdyby jemu půl čtvrta sta dala, dokládaje, že jest se v dům neuvázal, než v svršky, i měl jest to rozděliti, pořadem práva sobě to vykonati; než toho všeho pominuv ještě smí to před právem mluviti, že jest jeho ten dům již dědičný. A tak sobč sám na odpor mluví a z zápisu svého se vyvozuje, neb o něm doloženo není než »do dosažení své sumyz, a on chtól by ten v$cckcn statek v pól ctrtu stu ob- silhniti. av pri tom eisu zipis trhovy domu Toulovskćho, kdež nalka Pecárkova zapisuje sobě, jemu Jiříkovi Pe- XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 180a. 569 čárkovi a Anně, manželce jeho, mluvil po přečtení, že do toho zápisu trhového v3ickni tii jsou pojati a na všeckny se vztahuje, totiž na Alžbětu, Jiříka Pečárka a Annu, man- želku jeho. Pak v ujištění Jandovu není než Alžběta a Ji- ik a tak ona Anna necinila jest jemu Jandovi: žádného zapisu, a on k sobě statku jejího, nemaje ho sobě zavá- zaného, přijímati neměl; že jest pak jemu klíče dala, tímt jest oua tu své spravedlivosti nepotratila, učinila to jako ta, kteráž v moci muže svého byla, a proč jest od ní je přijímal, poněvadž jemu žádného zápisu neučinila, ký jest od Strnadky je vzal. Ale ona aní zvodu ani zmocnění žádného jest neměla a tak v to jest nepořádně vešel, a kdož jsú tak inimo pořad práva v jaké grunty vkračovali, lí všickní jsú jich právem odeřknuti bývali. On Jan Janda po té vejpovědi nemá žádného zmocnění a tak v to jest nepořádně vkročil, a poněvadž pak on Jan Domažlický k svć spravedlivosti jest pfi$cl, takćt ona Anna Pečárkova té jest naděje, že sáci zápisnice a neuécinivÉi jemu Jan- dovi žádné podle manžela svého jistoty práva svého užije, nebi to se připomíní, že Alžběta, matka Pečárkova, jistí sumu vnuku svému na vinici zapsavše toho bez povolení jeho proměniti jest nemohla a nemůže, tolikéž i tuto; s strany pak odtrhání pečetí to praví, že jest on Janda toho neměl činiti a takové pečeti odtrhávati, neb jsou na to těžké právy vyměřené pokuty, žádaje, aby na to právo a slatutum města tohoto čteno bylo. Poněvadž pak Janda téhož se jest proti řádu a právu dopustil, v pokutu jest králi J. Mu skrze to jako odbojník upadl, a J. M. vše- ckny pokuty z měšťan ksobě obrátiti jest ráčil. Neb kdy- by byl toho nečinil a sím o své ujmě té pečeti neod- trhával a v ten stalek bez próva se neuvazoval, byla by ona Anna Pečárkova k mateři manžela svého se pořadem práva domluvila, proč jest na ublížení její spravedlivosti takový zápis s synem svým a manželem jejím dělala; ale když tak jest s tím pospíšil, nemohla toho sobě vykonati a podle toho nepořádného v týž statek uvázání chtěl by v půl čtvrtu stu statku sobě za vosmnácte sel osobili a jej v té sumě proti vší spravedlivosti drżeti, jeżlo jest proti zřízení zemskému, kteréž dal čísti, R. 32. o sedlání. Miuvě po přečtení, že proto to zřízení jest čteno, že jest týž Janda promluvil, že by z něho chtěli lichevníka uči- niti, i není-li to větší než lichva, v pil čtvrtu stu statku za osmnácte set k sobě přijíti. A poněvadž pak to jest ukázáno, že on Janda takového nepořadu sec jest dopustil, pečeti odtrhal, bez práva v statek její se uvázal, zápis bez povolení jejího na statek jí svědčící přijímal, oni na místě J. M. královské žádají na něm Jandovi pokuty při- souzení. Naposledy od Jana Jandy promluveno: Jestliže jest čeho sobě Strnadka právem nevykonala a jemu Pečíárkovi co vzala, nechť k ní o to hledí, než aby on jakú lichvu ancb co jiného proti spravedlivosti činiti a před se bráti mól, na tom jest nikdá nebyl, a kudy jest ten dluh Ji- říka Pečárka vzešel, o tom pro vyrozumění zprivu tuto činí, že koupiv od něho Pečárka vinici jemu tu sumu dal a on přijav ji potom jinému iż vinici jest prodal, a tak on Janda, nechtěl-li jest o svý sumu přijíti; musil Strnad- ku splatiti. A poněvadž pak nie toho se jest nedopustil, proč by spravedlivě pokutu králi J. Mti pánu svému nej- milostivějšímu upadnúti měl, prosí od práva v tom za spravedlivé opatření. A s tím strany připustily se k uvá- Zení spravedlivému. Tu pan purkmistr a páni vypovídají: Poněvadž Anna Poečárkovíá obvinivsi Jana Jandu z toho, Ze by statck a věcí její jí po otci jejím pozůstalé a do domu k Toulo- vüm uvezené, jakZ toho v spisu svém ku prívu podala, 72