XXV). V ulici Karlově. — C. p. 180à. duom svuoj, v němž bydlím u toula, vinici ležící na Vi- dovle, chmelnici též ležící pod Košíři — po své smrti poroučím Martě, manželce své milé, a Zygmundovi Py- tlovi, zeti svému, na rovný mezi ně rozdiel —. Jenž jest dán léta oc XX ve čtvrtek pfed ochtabem BoZieho křiění. 11. 1524. — Rukop. c. 1047 f. C13. (Mezi Kunšem mečířem z Malé Strany a Lukšem tovařišem me- čířskajm.) Marta vdova Toulová vyznala: Byli u mne na víně tovařiší mečířští i uhlídali u jednoho ruënici. A on jich prosil: Milí bratří, nechte mne. Když ten Janček naň vidy podrajoval, však nic počínati nebudu; pak potom pili tu v dobré vuolf, potom se rozešli; čtyři šli napřed pryé a (fi tu zuostali jesté, vypili V Zejtlfkuov vfna a za peníz piva, — Marta, někdy tesařka, švadlí od pí. Marty Toulové: Byli se tovařiší mečířští prve něco potkli v. hospodě a potom tu přišli k námn na víno i něco se o to hádali. A Valenta nebožtík jich prosil, aby ho ne- chali pro P. B., že jí nic nebudu počínati. Potom Jancek šel k Lukšovi a něco s ním promluvil; i šel zase a mlu- vil k neb. Valentovi: | Kdo chodí s ručnicí, jest zrádce. A Martin Cernohorskaj mluvil k nim i já s paní vždy, aby nic nepocínali. Pak potom byli a pili tu spolu v dobré vuoli. Pak šli pryč čtyři, Lukeš, Janček, Valenta, malaj pacholík a Václav Kavka a tu zuostali ten nebožtík Va- lenta, Cernohorskaj a Václav, tovařiš mečířskaj. A ti sú ještě po nich pět żejilikuov vína a za peníz piva vypili a potom také šli pryč. Jiřík mečíř: Procilil sem a jsa okolo šesti hodin i usly&ím, ani moji dva tovaiii jdá domóv. I řekl Valenta Němec druhému: Vezmi ty klíč a odemkni. A on štur- coval se v zámku, ale neodmekl. I stáli tu prvé před do- mem Vftovÿm, LukeS s některými svými, i řekl z těch, kteříž tu prve stáli; k mým tovari$uom: Kdeż lehnete? Rekl mój tovařiš Němec: Jaké lehnete. A oni hned ti, kteříž tu stáli, hodili na mé tovařiše a na duom muoj dvéma kameny. A já se ozval a řekl sem: Nešlechetní zrádce, co děláte. A oni se pak tam hnali po Cernohor- ským k mostu. A já se svých optal: Máte-li klíč? a oni řekli: Nemáme. 1 vstal sem a šel sem s učedlníkem do- luov, abych jim otevřel s světlem. A Lukeš přiběhl již pied duom à ruku mi ukízal přelatou, a já mu řekl: Hle Luksi, by ty na jiné nestavil, toho by neměl. A Valenta, robencc z Malé Strany, s ním, s Lukšem, byl. A Cerno- horskaj také přiběhl i skočil k majm dvěma tovaříšuom a Valenta: nebožtík: dobyl ručnice a ji uhledav rućnici, vstúpil sem zase do domu. A on v tom střelil. A oni ho v tom hucd bili a zabili a druhému tovaïisi mému prst ufali. Vaclav, tovari$ mccirskaj, od Jifika mečíře: Přišel sem na vino s neb, Valenti k Toulovuom i dali nim po- ctu Cernohorsky s svymi tovafi$i. A potom přišel také po nás Lukeš a sedl sám za jinaj stuol. A potom Jancek Mladkaj vZdy chodě podrajoval na neb. Valentu a on pro- sil: Milí bratří, nechte mne pro P. B., však já nepočnu nic. A polom tu z toho nic nebylo, pili sme v dobré vuoli, až pak Janček, I.ukeš, Kavka a robenec z Malé Strany šli pryč a my !u po nich zuostali, já, Valenta ne- bożtik a Cernohorskaj. I Sli sme pak také a jsa po puol hodiné po nich domóv. A když sme přišli k domu ke dveřuom, i chtěli sme sobě odmeknúti, i nemohli: sme v zámek hned do díry trefiti, A v tom Lukeš se svými tovařiši, stoje u Víta mečíře domov, řekl k nám: Kde leh- nete. A Valenta nebožtík řekl: Jaké lehnete? A oni hned na nás udeřili kamením a potom se hned hnali po Cerno- horským k mostu. A my tu dva zuostali, já a neb. Va- lenta. A po malé chvilce přiběhne Lukeš s svými zase a XXVÍ. V ulici Karlové. — C. p. 180a. 567 již měl ruku přeťatou, i chtěl s kordem dobytým robe- nec z Malé Strany na nás a Valenta nebožtík dobyl ruč- nice a on robenec mrštil z duola ho v ručnici a ona spustila nahoru, a on ho tu zabil kordem nebožtíka Va- lentu. Jan Hladkaj, tovařiš mečířskaj od Petra mecíře: Když sme byli na víně u Touluov v sobotu masopustní i uhlí- dali sme, že u sebe má ručnici neb. Valenta. 1 řekl sem já k němu: Proč s tou ručnicí zrádnou chodíš v noci. T tu z toho nic nebylo. A potom sme šli domóv, já, Lu- keš, Kavka a robenec, i počali sme k mostu jíti. I šli sme potom do Nožieřské ulice, chtěli sme k ručnikáři a oni neseděli. Potom sme se sešli s Cernohorskajm as neb. Valentou tu před Vítem mečířem. I řekl k nim robenec, muożem-li spolu ležeti, a Lukeš řekl svoji (?) a Cerno- horskaj vyskočil s šavlí dobytou, řekl: svoji nebo nesvoji, i ufal jest Lukše a potom prchl a já za ním běžal, uho- nil sem ho u špitálu před flaškami (č. p. 190n.). Lukeš a robcnec za námi. I chtěl ho Lukeš bítí a mluvil k ně- mu: Vidíš, cos mi udčlal, zrádce německaj. A já mu řekl: veď ho sobě ku právu, teď ho máš. I vzal ho levé rukü a chtěl ho vésti k rychtáři. A když bylo v ulici Nožieřské před mečířem Vítem, vyšel jest Jíra mečíř s světlem před duom s učedlníkem svým, i stál jest tu také neb. Valenta s ručnicí a Vaněk, tovařiš jeho. A kdyZ sme je méli mi- núti, tehdy Černohorskaj řekl německy k neb. Valentovi a k Vaňkovi, tovařiší jeho, retujte mne. A v tom se vy- trhl a prehl. 1 mluvil Luke$ k neb. Valentovi: Teď ste mi ruku uťali i dobíte mě. A neb. Valenta hned přiměřil k němu z ručnice a řekl mu: Zvyjedený Cechu, a chtěl k němu stisknúti. A Valenta robenec křikl naň: Nestřílej, a on střelil na robence i chytil se ho. A robenec, když vystřelil, uhodil jej šavlí v hlavu a on se zvrhl a on ro- benec chtěl naň podruhé udeřiti a Vaněk ho zavrhl. A on Vañkovi ufal prst na rukovéti. A s tfm robenec prohl a my šli pryč. Vavřinec rukavičník: To sem uslyšal ze sna, an kdos na ulici Fekl, spolu-li lehneme tovafiSi, a potom se ihned kordy bili. A já schopiv se s luoZe i vyhlédl sem z vok- na a řekl sem k nim: Nešlechetní zrádce, co děláte. A oni se tam za jedním hned hnali k mostu a dva tovarisi Jiříka mečíře tu zuostali u jeho domu a zvonili, chiíc do- móv. A potom on [Jiřík mečíř rozkřesav i sešel doluov a otevřel jim s učedlníkem svým a Pavel rukavičník také s světlem přišel k Jiříkovi z svého domu. A ti pak, když se k mostu hnali, po malé chvíli zase se navrátili a jeden v bílé sukni napřed před nimi přiběhši řekl k Pavlovi rukavičníkovi: Nemám se jim brániti. A oni hned za ním, kteří se tam k mostu hnali, přišli a jeden z nich, kterýž byl raněn v ruku, přišel k neb. Valentovi Němci i ukázal mu ruku raněnou a řekl k němu: Hle, vidíš, co jsí mi udělali ti zvyjedení Němci. A Valenta nebožtík řekl k němu: Nepřistoupaj ke mně, ať k tobě nestisknu. A ten jeden tovařiš toho v ruku raněného loudil se s ša- vlí dobytou vedle krámu k Valentovi a v tom ručnice třeskla a potom hned Valenta nebožtík padl. A oni se hned rozprchli a on tu ostal a Jiřík jej pak vzal do do- mu svého. 12. 1544, 23. února. Rukop. č. 2142 f. X 5. (Kšalt Zykmunda Pytle.) Ji Zygmund Pytel, měštěnín St. M. Pr., známo činím — že znamenav svého zdraví při těle veliký nedostatek a vida že tudy muoj život každí chvíli k své- mu se skozání priblizuje — činím mocné — kšaftování — že statek svuoj, jmenovitě duom, v němž bydlím, ře- čený u koníkuov proti kotcuom soukcnnym v rohu Ko. nešovic ulice, druhý duom v Nožířské ulici řečený u tou-