468 XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 194. Mikulášovi Cejklovi neb Sixtovi, synu jeho, pozuostalych dotýče, všichni společně splatiti budou povinni. Act. dic Lamperti. 20. 1576. — Rukop. ¢. 1058 f. 239. (Svědomí mezi: Adamem Pargumenikem a Alzbélou, jeho sestrou.) Jeronym Fiorentský svědčil: Leta 75. byl sem u Adamu v domě Pergameníkovským. Přišla tam Alžběta, sestra jeho, prosíc Adama, pončvudž jest jeho sestra vlastní, aby ji dil stalku neb. Syxla Cejkle, ujce jich obou, dal, aby laky památku nějakou po něm měla. A on jí řekl: Milá sestra, coť mám dáli, já sám ještě nic nemám. Onu vždy prosila naň, plakala, aby jí vždy něco dal. Rekl: Milá sestra, když mi P. B. pomůže len statek vysouditi po Syxtovi zuostalý a práv proti všem přípovědníkuom, ktefiż se k lomu stalku hlásají, zuostanu, dámt z toho statku sto k., aby ho oucastna byla. Ona па tom pře- stala. 21. 1677. — Rukop. č. 1051 f. 31. (Zpráva pří- sežných starších zedníkuov, též kameníkuov a tesařuov i 3acuńk domu Pargamenkovského). Matěj Brodský kamc- nik i na místě Sebestiana Kováříka zedníka oznámil: Co se lkne dila domu Pargamenkovského podle celnice, zed- ního u kamenického, Sacujeme to puoldruhyho sta k. gr. a puoltiinścty kop gr. č. Druhý pak duom v Plalnyrsky ulici u jeżka, dilo zodnické a kamenické uznáváme, že 50 k. gr. a 20 k. gr. č. Sacovali sme to v stiedu pred sv. Jakubem. Jan Rafler a Jakub Malý, starší přísežní tesaři, o do- mu Pargamenikovským oznámili: Tesařského díla uzná- váme za slo kop a puoltřínáctý kop gr. 6.;; duom pak u ježka řečený díla tesařského za 56 k. gr. č 99. 1578. — Rukop. ë 1051 f. [[5. (Svědomí mczi Mandalenou, Jiříka Cerného impressora manželkou, a Jiříkem Jakubem Dacickym, té2 impressorem). Dorola pargamenice svědčila: Stála sem u Mandaleny, přišel k ní ten Jiřík s nevážnými slovy horlivě jí domlouval, že jest chtěl k jejímu manželu jíti, a ona řekla jděte, však jest doma, a on pověděl: KdyZ sem tě tu nalezl, nepůjdu, ale tobë oznämim, Ze si dcerku svou na to navedla, aby mně sobě tak nevážně zhaněla, plundrujíc mne, že bych cizí plášt měl, abych jej vrátil. A když si jí kázala, aby mi vohlédala, mám-li svý krylí, a já sem mu řekla: O člo- věče, kdo si to koliv, soused-li čili kdo jiný, že si tak směl proti ty dívčičce promluviti nevážně! Kdyby to kdo jiný slyšel, však by tobě v tom za zlÿ mél! A on mi to dal za odpověd (s odpuštěním): Jabakyně, ty se o to ne- starcj, tobě do toho nic neni. A tak scm já mlčela a oni sobě slov dosti podávali. Paní Mandaleně mluvil, že jest jí navedla, a ona řekla: Co se máte hněvati o ten plášt; když váš není, vraťte jej. A on odpověděl: Však v hrdlo lžeš jako arcikurva. A to jest bylo mnohokráte opakováno od něho a tak mu Mandalena řekla: Bídniče nevážný, však nepravíš pravdu, zvyjednaný novokřtenče. A on s tím šel lajíc přece a tak se rozešli. A to jest bylo v so- botu po Třech králích. 23. 1678, 19. února. Rukop. è. 2112 f. 24. Jiří Cerný jinak Nygrin impressor a Mandalena k. d. nárožní mezi celnicí a Královský lázní od Zygmunda pargameníka a Doroty, pozuostalé po Adamovi pargameníkovi vdovy, za 887'/, k. gr. č. Act. fer. MIT. post dom. Invocavit. 24. 1579. — Pukop. 6. 1059 f. 64. (Svědomí mezi Zygmundem Dargamenikem, J)orolou, vdovou po Adamovi Pargameníkovi, též Dorotou a Lidmilou, sestrami Zygmunda, z jedné a Annou Pergmanovú z strany druhé.) Alžběta miynářka svědčíla? Když měl neb. p. Syxt kam odjeti, přišel ke mně, řekl mi: Babo, bude-li co chtiti XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 194. pani Anna, která s ním byla, chleba neb peněz, dej jí; potom já to lobč, babo, vyrazím па ¢inZi. Jä o nitemz vice nevím, neb sem mezi ními nebyla. Já ji neznala, když ona tu byla; než potom kdyż sama pro chlib chodfvala, na tři neděle sem ji neznala, neb nechodila ven. A když nebožtík hrubë stonäval, tehdy posílával pro mne a pro tuto druhou, která se mnou byla v mém pokoji, abychime tam k němu přišly a jemu se P. B. pomohly modiliti, a to mnohokrát, když v veliký těžkosti ležel, brubě křičí- val, aż ho u 3pitdla bylo sly¥cli. — Barbora Jobovi: Sc dim pred domem Pargamenikovic od n&kolika let. Ji ne- vím, kdy jest se ta Anna pristéhovalu k neb. Syxtovi, než že jest s ním naboře byla s ditkumi svymi i s svým manželem. Ewa železnice: Panf Anna Pargamenikové Zädala mne, abych došla k Anně Pergmanovy s ni, že velmi hrubě stůně, abych od ní mluvila, že ona neumí německy a Perg- manová česky, tolikéž i s samym Pergmanem. Zädali smc ho, aby on tak dobře udělal a manželku svý k tomu měl, aby nám pověděla, zastavovali-li sou co Syxtovýho, abychme my to vyplalili. A on pověděl, że lo uciniti chce, že ona ví o mnohých věcech. A onu tehdáž doma, ta Pergmanová, nebyla. Potom jest v tom on umřel a ona se odstěhovala k sv. Anežce. Ona potom paní Anna přišla prosíc mne, abych s ní tam opêt šlu k ty Perg- manový. Já tam s ní přišla, prosila sem ji, aby pověděla o těch klenotech, že jí nic nechtějí udělati, ale s ní v dobrém přátelství býti a jí z toho též něco vydali, jestliže jim spravedlivě poví, kde Syxt své klenoty má. A ona jest pověděla: Jestliže s ní budou dobie, że jim poví, kdo sou mu dvě stě dlužní a na Malé Straně u ře- tězu nějaké kollíky sou zastaveny. Než Adumce Parga- meníkový starý že jí toho odpustili nechce, by inčla vše- chen statek svlj vynaložili, že mne vystrčili co psa, šaty mi pobrali, jako bych jeho kurvou byla. Dorota, z domu doktora Kunštala podruhynč: Slou- žila sem u mostu v Syxtově domě u ty starý hokynč i chodila sem s Annou Pergmanovou, ona zastavovala ně- jaký klenoty. Chodívala k ty mlynářec, aby půjčovala p. Syxtovi pentz a chleb brala a chodivala Pergmanova v neb. Syxla malere v šatech všechněch. Ale já sem ne- vidéla, aby sc Anna Pergmanovd méla stéhovati do p. Syxtova domu. Potom vyhnala svého muZe pryč, pravila, že nemá s ním nač živa býti. I byla tam sama s p. Syx- tem v jeho domu. 25. 1588. — /ибор. 6. 2112 f. 302. Jifik Nykryn im pressor vzdivä duom i jiný všeliký statek svůj — Lid- mile, manżelce svć. Act. fer. II. post Katharinac. 26. 1602, 28. sipna. Rukop.ć. 2113 J. 105. Jiřík Nygryn z Nygropontu impressor vzdal domy i jiny všeli- jaký statek svůj Alžbětě, manželce své. 27. 1606. — Hukop.ć. 2205 f. 300. (Ksalt Ji. ho Nygryna z Nygroponlu.) Ja Jiif Nygryn z Nykro- pontu, impressor a měštěnín starožitný St. M. Pr., jsouc v nedostatku zdraví mého od drahně nedčlí postaven a poznávaje lo, klerak Jidć mimo nadślost z toholo světa bídy plného vykračují a prostředkem smrti télo časné se vyhostujf, s dobrým mým rozmyslem paměti dobré i roz- umu zdravého z daru P. B. všemohoucího požívaje, tuto mou vnoli poslední oznamuji takovou: Předně duší mou milou předrahou krví K. P. vykoupenou v ruce boží po- roučím, s tou silnou a pevnou borlivou nadějí, že ji Bůh, olec nebeský, v zásluhách K. J. k sobě přijíli a v den posledního soudu v losu vyvolených svých svatých posta- viti ráčí. Dále jakož mám s slovutnou Alžbětou Nygrý- novou z Braittnpergku, manželkou mou milou, společně