460 XXIV. U moslu Karlova. — C. p. 193. 8. 1536, 1b. července. Rukop. č. 2157 /. 52. Jan Vrbský mlynář obeslav Jana hospodáře z celnice vinil jest ho z toho, že jest on počet učinil, na kterémž on pře- stati nechce, protože tím jest mu na spravedinosti jeho, kteráz jest v čtvrtém díle měl, veliké ublížení se stalo. Proti Jan: hospodář pověděl, že jest on prken žádných neprodával; než což jest inu kdy pilař co za táž prkna dal, to jest poznamenal. Ze z ničehéhož jiného počtu či- niti nemůže, než co jest k sobě přijímal, — Tu pp. úřed- níci — vypověděli: Poněvadž na tom počtu nedostatek veliký se nalézá takže, když počet všecken vychází, však že se na něm ještě XIX kop prken, snad toliko bez VII prken, najíti nemůže, protož aby oni to mezi sebú vy- hledali a na tom posedíc se urovnali i také sobé ku pa- měti přivedli, jsou li ta prkna kde na potřeby obecní obrácena. A pp. úředníci, když to bude tak vyhledáno, což k tomu budú míti z povinnosti co učiniti, že to také chtí udělati. Než dokudž ty věci na místě a na konci ne- budou postaveny, že oni také nemohou k ničemuž slušně pfistoupiti. Act. sabbato die Divis. apost. 9. 1641. — Rukop. C. 2113 f. 319. Jan z cel- nice. 1C. 1644. — Rukop. 6.100 f. 38. Jan, starý ho- spodář z celnice, a Mauáš písař, zet jeho. 11. 1548. — Rukop. ć. 2129 f. 177. Sebestian, hospodář z celnice. . 12. 1550. — Rukop. C. 100 f. A 1. Sebestian, hospodáf z celnice. 18. 1564. — Rukop. è. 1048 f. 27. (Svědomí mezi Šebestianem konvářem a poručníky Valentina hodi- náře). Václav Crocin svědčil: Mám v paměti, že l. 63. některého času trefil sem se před celnicí a J. M. páni a pp. úředníci mostští ráčili býti na vejchozí pod mo- stem. A v tom spatřil sem, že se lidi shloučili před duom neb. Valentina hodináře, a hned v té chvíli Sebestian pí- sař vyskočil ven z domu tak v kabátě a odtud šel až k celnici, plal se mne. kde by ráčili páni býti, že jim chce žalovati, co se jest mu přihodilo od téhož neb. Va- lentina hodináře. Když jest z poručení J Mtí. do domu jeho všel, aby pro berni jemu zapečetil, že jest ho v stehno pobodl. A v tom viel do celnice a zavolal nás k tomu, spustivBi poclivice, a takovć pobodení nám ukazoval. 1 spalïil sem, Ze jest byla ranka v nově učinčná. A když J. M. páni ráčili k celnici přijíti, takovou příhodu na né jest vznášel. — Syxt celnej: L. 63. přišel Sebestián konvář do celnice, plajice se na p. prymasa a p. Pavla Zipaa- ského, jsou-li v celnici. A já sem pověděl, že nejsou, že jeli pod jízby s pp. úředníky celnickými. Potom oznamo- val přede mnou a stěžoval sobě, co jest mu se přihodilo od hodináře, že jest mu zapečetiti chtěl pro berni z po- ručení pánuov a on jest zapečetiti nedal, hěžel pro tesák a jej vytrhl a mne pobodl. Okazoval, všedší do světnič- ky, sundal s scbe poctivice, okázal mi ranku. Viděl sem nevelkou na stehně. 14. 1566. — Rukop. c. 1049 f. 32. (Svědomí mezi Václavem Crocinem a Kryštofem holičem z Králov- ský lázně.) Jiřík Jiráček mlynář svědčil: Slejchal sem mnohokrát od Václava písaře, an sobě stěžoval, že mu se tratí, že z poëlu vychézeti nemůže a ta ztráta Ze mu se děje dobře od roku nebo víc. A to mluvíval, budu-li tu suol dlouho prodávati, že o všecko přijde. — (Tak svěd- čil i Syxt, hospodář celnický, a Marek solnař.) — Jiřík solnař: Několikrát Václav sobě stěžoval, že nemůž počtu udělati a že neví, kudy a kterak mu to uchází víc skoro než od roku; u večer bral peníze a ráno se jich hned nedoëetl. A na nás se domlouval, zdali my víc na vozy XXIV. U mosłu Karlova. — C. p. 193. nakládáme, než on nám poroučí. Nic jiného nevím, než chtěl mi Václav několikrát dávati po 4 gr. bílých do tý- hodne, abych já peníze k sobě bral a v neděli mu zase pocet délal, kdyZ mu tak ucházelo. (Tak vypovídali i sol- nali Jan Bystiicky a Pavel.) 16. 1568. — Tamléz f. 167. Jan Ilugo bakalář, celný při úřadu mostském. 16. 1569. — Rukop. č. [056 /. 77. Ilavel Pod- kotecký [celný]. 17. 1670, 12. září. Ruwkop. č. 991 f. 655. Jakoż jest Ondřej Syrovinský připraviv ku právu Kašpara krej- čího jeho obvinil z toho, že by jeho zamordovati chtěl a beze všeliké příčiny mezi domy Jakuba Zlatníka a Pro- kopa truhláře jeho zranil, proti tomu od Kašpara krejčího po vzatém potazu za odpověď dáno, aby na Ondřeje státi a jej zamordovati chtěl, tomu odpírá, než zprávu o lom činí tuto: Když šel z Malé Strany Kašpar ho zavázal ctí a vírou na mostě, aby ho počkal před celnicí, ale on se jemu zavázati nechtěl, než to mu dal za odpověd, že se tu dá najíti pod svejm dobrejm svédom(m. V tom nenadále před domem Prokopa truhláře Kašpar se s ním potkal a sám třetí s tovaryši svými hned se naň s kordem třel a naň sekal. I když strany tak na odporu byly, jest jim den k průvodům nejednou od práva uložený, na kterýž ony stojíce Ondřej dal čísti svědomí a k nim mluviti: Ze se jest on vždycky, jakž na dobrého náleží, zvláště pak v místech vejsadních, jako tu u celnice, choval, ale před Kašparem tímto pokoje užití nemohl, neb jest se naň nutkal a řečí i skutkem jemu příčiny dával, šelmou a lo- trem ho nazejvaje. Proti tomu Ka$par mluviti dal: Ač- koliv se něco toho nachází, že jest Ondřej toho času zra- něn byl, ale za příčinou svou, neb se jest za ním Kašpa- rem až k celnici hnal a jeho, jestliže dobrý jest, zavazo- val, aby ho tu u celnice počkal —. Též oznámil, že jest jeho Ondřeje jinej ranil, který se k tomu sám při- znává —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Ondřej Syrovinský to jest svědomím pokázal, že on Ka- špar jej Ondřeje po rozvedení toho, což jest před celnicí při mostu Pražském mezi nimi bylo se sběhlo, předběh jinou wulicí a brané své dobyv bez všeliké příčiny sobě dané na něho jest sekal, kdež on Ondřej jest zraněn, z té příčiny dává se jemu, jakožto původu, proti Kašpa- rovi obviněnému za právo a p. purkmistr jej Kašpara pro takovou vejtrZnost v své trestání bráti ráéf. Act. fev. III. post Nativ. M. V. 18. 1672, 12. ledna. Rukop. è. 2157 f. 239. Ma- těj pernikář maje vstoupení do úřadu před pp. úředníky mostské se vší pilností žádal, aby pro zlepšení jeho živ- nůstky místo při celnici u dolejších dveří, na kterémž někdy Tomáš pernikář sedal, propůjčeno bylo. I pp. úřed- nici — takového místa do vuole pánnov jsú propůjčili, tak aby on na tom mísié živnost svú ve vší uctivosti a pokojně, jakž na to místo vejsadní náleží, provozoval a vedl. Však — z toho místa úroku do celnice platiti má 1 k. gr. č. ročně. 19. 1573, — Rukop. č. 1057 f. 63. (Svědomí mezi Václavem IIankem, též Jakubcm Vránou, tovaryšem krajčovským, z jedné a Janem Varhaníčkem z strany dru- hé.) Kryštoť Solc impressor svědčil: Z počátku sem ne- byl, nevím, který jest šel k mostu, krajc(li či Varhauf- ček. I potkali se spolu; Varhaníček nejprve kord vytáhl a to řekl, slyšel sem: Brañ se mi, zvyjeben4 Belmo. A krajčí řekl: Můj milý Varbaníčku, však mne máš pod pořádkem práva. Chceš-li mne z čeho viniti, chcit do. státi. A on nechtěl přestati, sekal vždy naň a tento ještě