XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 193. XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 193. 459 4. 1610, 3. prosince. Rukop. č. 2114 f. 30. Uroz. paní Anna Manerbová roz. Kořenská z Terešova k. d. mezi domy Petra Opiciusa a někdy Karla Třebického od Bartoloměje Trychtle mečíře za 320 k. gr. č. 5. 1620, 3. září. Tamtež f. 271. Matěj Jindřich ru- kavičník a Markéta k. d. mezi domy Jiříka Tailrera apa- tykáře a Zuzany [Žofie) Wolfové od uroz. paní Anny, na onen čas Manerbové a již Kábové z Terešova za 325 k. gr. c. * 1622, 5. července. Tamtež f. 310. Jan Knykman šmejdíř a Dorota k. d. od Matěje Hendrycha za 350 k. gr. č. 2 1660, 12. července. Rukop. č. 2115 f. 417. Jan Frydrich Jenke a Anna k. d. Knikmanovský řečený mezi domy někdy Tomáše Winklera a Víta Benedikta proti konviktu ležící od záduší kostela M. B. nad louží. XXIV. U mostu Karlova. Číslo pop. 193. Celnice obce Staroměstské. (Viz výše str. 347 a sl.) — Tamtéž f. G. 9. (Mezi Matějem, 4. 1524. někdy rourníkem, a Jakubem pilařem z mlýna Matoušov- ského z Malé Strany.) Matuš z celnice od mostu vyznal: Přišel Matěj mlynář do celnice, ptaje se na hospodáře pro ňáků potřebu i stál před voknem se mnú mluvě a v tom šel z města Jakub pilař a jda mimo vokno v cel- nici řekl: Vejebený zvyjebúcí zrádce. A Matěj se mne ptal, komu láje. A já jeho zase, komu láje, ptal sem se, an tuším nedožral, i stál tu za celnicí a v tom jakés ženy jely s posvícením a já s nimi rokoval a Matěj v tom šel pryč. — Rukop. č. 2141 f. 37. Nebožtík Ma- 1. 1472. těj z celnice, služebník panský. 2. 1523. — Rukop. č. 1047 f. D 3. (Mezi Ví- tem Velikým z Rakovníka a Janem Chocholem kame- níkem). Jan celnaj od mostu svědčil: Přišel k nám do celnice Václav Kalivod a Chochol kameník v neděli před posvícením i ňáké řeči mezi sebú rozpravěli. Řekl Kali- vodovi Chochol: Však si lhář. A on mu odpověděl, že sám v hrdlo lžeš a že co sem mluvil, jest to pravda. Odpověděl Chochol: Však ty Kalivode do Hory nesmíš. Řekl Kalivoda: Jáť smím do Hory a byl sem tam a vy- zdvihil sem peníze od pánuov Horníkuov, kteréž mi ná- ležely po bratru po mým, ale ty do Rakovníka nesmíš. Odpověděl mu Chochol: Mluvíš jako zrádce cti mé. Tehdy vyšel Jan hospodář a mluvil k oběma: Však toto místo není k hádání, než máte-li se hleděti, hleďtež sebe prá- vem a ne zde se vadíce. Odpověděl Chochol hospodáři: Což zastáváš Kalivoda? Hospodář řekl: Já jeho nezastá- vam, než což jest mluvil Kalivod, však jest to pravda, že do Rakovníka nesmíš. Odpověděl mu k tomu Chochol, že i ty lžeš jako zrádce cti mé, a odešel pak hned od celnice, jda k špitálu i vodkryl řiť na nás. Byl také při tom tu v celnici samé p. Martin od zlatých křížuov, pak já nevím, viděl-li jest to, čili neviděl. Pak na zajtří ráno v pondělí přišel Chochol opět k voknu k celnici i řekl: Bonum mane. Potom řekl, že jest mohl p. Jan hospodář dobře včíra bez těch řečí býti. I přišel k tomu hospodář, řekl k němu: Již-li si jiné mysli nežli včera? Odpověděl Chochol: Mohls dobře bez těch řečí, kterés ke mně mlu- vil, býti, neb sem jak živ proti tobě nezavinil. Řekl ho- spodář: Pravda musí místo míti; když se z toho, milaj Chochole, vyvedeš, tehdy já tobě věřiti budu. Však víš, toť jest mluvil na potkání p. Vít, konšel z Rakovníka, v Kunešovic ulici a neodpírals mu proti tomu nic. Rekl Chochol: Mluvil jako jiný lhář, co jest chtěl, a udělal se biřicem v Rakovnice a sázel se se mnú i vokovával. Od- pověděl mu hospodář: Platí, že toho nebudeš smíti jemu mluviti. I řekl Chochol: Kdež toho místo bude, že mu to chci mluviti. 5. 1533. — Rukop. č. 2157 f. 6. Purkrabě Jan z celnice. — Tamtéž f. 17. Kdež jest Faitl žid, 6. 1534. neb. Malého Josefa Opavského syn, vznesl na pány úřed- níky mostské, jaká se jest jemu příhoda stala od Petra Purkrábě, služebníka téhož úřadu mostského při celnici, když nějaký vinařský koupil chleba za peníze falešné a když toho člověka stíhali, že jest k tomu také běžel, aby zvěděl, co se děje; tu on Purkrábě na něho jest sáhl, šaty na něm trhal a jeho v celnici stavil. A chtě věděti, kdo jest, a on že mu pověditi nechtěl, že jest toho po- vinen nebyl. A zavřevší ho v celnici přivedl se s biřicem a jeho v palečnice vzíti kázal a do šatlavy jeho vsadili i k čepu dávali a s ním jakožto s zločincem nakládali na jeho velikú lehkost. Ježto, ač jest Žid, že jest mu jeho poctivost milá. A že se chtěl pod tisíc kop vyručiti a toho nemohl užiti. Prose v tom za opatření. Proti tomu Petr Purkrábě mluvil jest, že Žid tento tomu příčinu dal a za ženou jeho po mostě se honil; a když se ho ptal, kdo jest, jmenovati se ani oznámiti ne- chtěl, než mluvil jest hrdě a pohrůžky činil. A že jest jemu nic neučinil, co by učiniti neměl. — Proti tomu Žid mluvil: Což on mluví, že to tak není, abych já se za ženou jeho honil, neb ona sama mluvila, že ona neví, aby se za ní on honil. — Tu pp. úředníci [mostští] — nalézají: Poněvadž příčina není nalezena hodná, proč by Fejtl Žid tak potupně v palečnice brán býti měl i do vězení dáván, jakž se to na zprávu Petra Purkrabě stalo — i což se koli témuž Židu přihodilo, to k ujmě pocti- vosti jeho býti nemá, a v které jest provinění Petr Pur- krabě upadl, pp. úředníci toho v své moci zůstavují. Act. fer. II. post Divis. apost. 7. 1534, 25. července. Rukop. č. 42 f. 11. Anna, sirotek z Bristí (o rodičích jejich nemohli se tehdáž páni úředníci doptati), sirotek panský, dán hospodyni celnické, Joannesa hospodáře manželce, do pěti let, že ji ona ho- spodyně má ztravú i oděvem poctivým opatrovati. Act. die Jacobi. 3. 1524. — Tamtež f. G. 3. Matuš, celný od mostu. 58%