XLa. V. Plalitérske ulici. — C. p. 102a. jemu lo dobrým přátelstvím nahražovatí, a mohli-li by kdy k jeho dobremu, poctivému a uZite¢nému co uciniti, neb kde piicinou jakou k tomu býti, mají z dobrého přátelství tak učiniti, a on mistr Brikcf zase (ćż se k nim zachovati má; a chtěl-li by kdy v městech Pražských býti a se osaditi, toho má vuoli a svobodu tu všecku má míti a ji užití, jako jest kdy prve měl a jí užíval. Tomu na potvrzení a Jepší jistotu my svrchujmenovaní prostředkové k této smliiv& své přirozené pečeti sme přitiskli, klerúžto on mistr Brikcí při sobě míti má, a páni Pražané touž smhívu v knihách méstckych svych na ratlnize vcpsani pro paměť míti mají. Stalo se v středu den sv. Philipa a Jakuba léta XVŮXXXII. ® 1682. — Regislra soudu komorniho 5 F. f. D. 12. M. Brykc( z Licka, pínuov hajtmanuov krále — Českého sekretář, obsíká Petra Skrovada z Vrbice, viniti ho chce z toho, že jest jemu mistru Brykcímu — manželku jeho Kateřinu, "dceru Illavsovu, maje svou ženu Apolonu oddávanü, uncsl —. 9 1588. — Zümléz f. H. 16. "Ty obsílá Jana Mićdna z Klin$tejna — kterak by tyZ p. Micán, polkav se s ním na Malé Straně, zúmysla půlku naň učinil a Atus jemu ramenem dala polom strhší jemu biret s hlavy do bláta jím udeřil. * 1533, 14. září. Koplář arch. míslodrž. XI. J. 72. Soudcim zemským. Urození, stateční a slovutní věrní naši milí. Bezpochyby, že máte v paměti psaní naše, kleré jsme vám z Inšpruku v středu před sv. Kateřinou I. ete. XXXIT. o slovutného mistra Brikcího z licka, se- kretáře hajimanuov našich kr. Ceského, a o Petra Skro- (ada, kterýž, maje ženu svi, témuž m. Brykcímu manželku jeho vlastní uloudil, i díl statku jemu vzavše, z kr. Ce- ského jest ujíti a ustúpiti mčl, učiniti rócili, ponévadz o to před vámi stáli má, abyšle jemu Petrovi Skrofadovi takového zlého a nekřesťanského skutku, ač se jeho do- pustil, nikoli lehce nevážili, nébrž takovú vče na místném konci postavili, tak jakž to psaní naše šířeji ukazovalo, i nerozumíme, kudy jest to přišlo, że tyż m. Brykcio to aż posavad k žádnému konci přijíti nemohl a skrz takové odtahy a odklady nemalí těžkost a škodu nese. Proloż, jakž prve, tak i nyní vám s pilností pomíčíme, přikazujíc, abyšte obč strany před sebe obeslali a takovif nekfestan- ski vec mezi nimi z obit stran gruntovné vyslysío, spra- vedlivou vejpovčdí konce — mezi nimi učinili —. ® 1584, 26. září. KopidF arch. ldhoś X11/. f. 40. Najv. purkrabí Pražskému. Urozený věrný naš milý. Sro- zumčli jsme ráčili, že by Václav Trčka z Vitenče, písať pii drada ivém porkrabském, umfcel, i prošení jsme jme- nem m. Brikcího z Licka — za přímluvu, čehož: jsme jemu odepříti neráčili. A protož se k tobě za něho při- mhivati rócime, jestli znáš, že by jse k témuž úřadu pí- saislvic ouiadu purkrabstvic najv. Pražského hodil, aby jeho před jiným fedroval a přímluvy naší v tom jemu użili dal. 10. 1536, 6. května. Rukop. è. 211 f. 152. Jan Vyskočil, služebník soudu komorního, k. d. na rohu vedle Jana, meřiče zemského, a domu Jana Morava bakaláře za LXXV k. g. od paní Uršily l'reserky. — Act. sabbato ante Stanislai. 11. 1536, 8. kvótna. Tamfeż. Mistr Brikef z Licka, soudu komorního na len čas písař, k. d. na rohu — od Jana Vyskocila za LXNX k. gr. č. Act. dic. Stanislai. * 1541, 17. listopadu. Rukop. č. 1130 /. 483. Jakož jest vznešení psanfm od ITicronyma Bozického z Bozic, potom také osobně i oustně ku p. purgmistru a pánuom XIla. V Platnéřské ulici. — Č. p. 102a. 21 do rady o Marjanu, děvče v půl pátém létu stáří, dcerku Doroty, někdy kuchařky m'stra Brikcího, se stalo, že by skutek ohavný a sodomský nad týmž děvčetem provozován byl, a to děvče stoje v radě o tom na mistra Brikciho jest ulejkalo, kdež pak stranám osobně v radě stojícím vejpovědí jest z práva pro vyhledání takového hanebného skutku nalezeno, poněvadž Marjana děvče jest malé a rozumu dospělého nemá, aby z povinnosti a práva matka její to k sobě přijala, a od dítěte svého v té žalobě a sliżenf za puovoda se postavila. l jest na místé jejím skrze přítele Hieronyma Božického mluveno a žalováno, že Dorola tato jakýmž pak koli zpuosobem za kuchařku k mistru Brikcímu jest se dostala, a toliko na tejden se zjednala, a včera že dvě neděle minuly, na rozkaz téhož mistra, jakoZlo na ten čas pána svýho, nechavši dítěte svého v domu na řeku k praní Satuov Ze jest jíti musila a navracujice se zase domuov, uzřevši děvče proti ní že jest s pláčem běželo pravčcí, že by je nětco boleti mělo, což ona na ten čas nevelmi toho všímajíc domuov šla, a majíc za to, že by z hladu plakalo, kus chleba jest jí dala, a též dítě potom jest na lože položila. Nazejtří pak ráno chtějíc dítě probuditi a s loże zdvihnouti, znamení nečistá, mrzká, šeredná na šatech jest uzřela, a že jí vSccko liinko voleklo, vopuchlo a zmodralo, že ani cho- diti nemohla, to spalfivši, tomu jest se velice divila a ptala se, co by to dítěti bylo, kteréžto že jest odpově- dělo, že by p. mistr Brikcí je vzíti a na stuol sobě po- saditi, a v místo její, kteréž jí oteklo, prsty své strkati měl. Nad kterúžto ohavni lítost( jsa hnula matka jojf, o tom jest na ten čas nic žádnému říci nesměla, než od něho sama, jinou zjednavše na místo své, hned odešla, a déle u něho bejti nechtěla, než majíc známost s čeledí v domu p. Jeronyma Božického, v neděli tu teprv všicku věc, jak se stala při témž dítěti, jemu Bozickému jest oznámila. Kterýžto to spalřiv, hned o to do rady psaní jest učinil, a (ed na mist jejím a téhož dítěte stoje, poněvadž by ten oučinek Sereduÿ, ohyzdnÿ a so- domský proti P. B. i lidem byl, odkud jest pošel, aby to předkem vyhledáno a potom také spravedlivě podle práva uváženo a k němu se zachováno bylo. Proti tomu od mistra Brikcího z Licska obžalovaného skrzc piílele jest mluveno, že tato obšírná žaloba a více rozprávka nežli co jistého, kteráž se naň vede a proti rozumu neprüvodná jest, a také ani podle práva, poně- vadž všecko toliko z zprávy dítěte se děje, a o tom že dobře vědomo jest, jak a pokud zprávě dítěte věřeno býti má, nebo dítě z návodu i z nějakého lehkého dárku to i jiné mluviti by mohlo, a však poněvadž i tak tou těžkou žalobou jemu na čest a na hrdlo sazeno jest, praví, že toho se nikoli, jakž od nich prožalováno jest, by to dítěti učiniti měl, nenejde a tomu že odpírá. Nebo osoba lato, matka dítěle, jsoucí na tejden u něho zjednaná více ze zlosti, (as strany některé krádeže ji u sebe mlii a déle trpěti nechtěl.) tuto vče před se vzala, neb chtóla-li by co pořádného ukázati, a uznala-li jest na dítěti co, hned to lidmi obvésti a, nedadouc projíti času, na někoho vznósli, jakż pri té věci práva ukazují, jest měla, a nebo při nejmenším tu příhodu jemu jakožto pánu a hospodáři oznámiti, a jistě kdyby to (ак Бе)! inélo, Ze by na ko- šilce, jakožto na nejbližším od těla rouchu, spíše znamení byli a najíti se mohlo, nežli na plachtě, jakž puovod praví. Ač pak i lo místo na žádost její s povolením pinuov od rychtáře jest obledźno, a tu pondvadź i prostěradlo s toho lože vzato, bezpochyby nalezeno-li jest co a neb jaké znamení, že o tom zpráva dána a učinčna pánům bude. Jinému pak že nevčří, než že z závisti a