124 XIHI. Koslel sv. Mikulase. jeden koflik pozlacencj, a on oznamoval, že: nechci, ne- chci nie. Pak více se Lo vyptíval stoje před ním s ta- bulkou a píšíc, ale já sem nechtěl poslouchati, šel sem ven z svčinice. Potom pak byl sem posián pro p. Jiříka Plzáka, pro bakaláře školního a pro kantora, aby k témuž Ondřejovi přišli. Ale dříve, nežli sou přišli, vstal jest a sedl na stolici a kantor prvý psal, sedě za stolem, nežii jest Plzak a bakalář přišel. Potom když přišli, přivítal je, poděkoval jim, že sou k němu přišli a ten kšaft žádal aby jej od něho přijali. 1 kantor čet! jej před ním stoje. I dotazovali se ho všickní, jestli ta vuole jeho. Já sem také přítomen byl. Potom obzvláště p. bakalář vzal ten kšaft i četl mu jej po artykulích, ptal se, jestli tak jeho vuole, a on oznámil, že jest. Tehdy p. bakalář hned před ním zapečetil ten kšafi sekrytem svým na stole a kantor oznámil, že nemá svého sekrytu. I vypůjcil sobě a tolikéž zapečetil a vzal jest sebou jej do školy. Potom p. Jiřík Plzák vzavSi ten spečetěnej kšaft, nesl jej s sebou domů. Matii8 Dentulus Cáslavský, kantor u sv. M., svědčí: To vyznávám, že když jest pracoval k smrti dobré paměti Ondřej z Sejčína, ctihodný p. farář sv. M. poslal pro p. bakaláře a pro osobu mou, a vtom kšaft, který sám na- psal, mně jest na čisto přepsali dal, proběhší: v tom řádu práva. A dále jest jej publikovati dal bez přítomnosti bralra jeho Zdeňka. Anežka, kuchařka u kněze Jana Oupického, svědčila: Okolo roku jest tomu, že neb. Ondřej Kropáč oznámil, že jest dal p. mistru Zelotýnovi z Krásné Hory mimo to všecko, co prve n něho měl, 6 k. gr. č. na groších če- ských a na pacích slarejch. ) z poruceni neb. Ondfeje Kropáče p. mistr Zelotýn, když sem k němu přišla do kolleje i s ním s nebožtíkem, odeslal po mně p. faráři 8 k a 2 gr. €. dluhu, kterej byl povinen Ondicj. Od toho času zase se dlužil u p. faráře. | Potom když mu nechtěl p. farář více půjčovati, pravíce, kde by svého dostal, Ondřeje za to žádal, aby spolu oučet učinili. 1 ućli se a tak Ondřej zuostal 8 k. 8!/; gr. a 5 d. Potom se do- žádal p. faráře, aby spolu šli do kolleje k p. m. Zelotý- novi, že má u něho stříbrný jablko s stříbrným řetízkem, to že mu chce nechati v tom dluhu. ] šli spolu. A když zase přišli, oznámil neb. Ondřej, že jest p. mistr zano- prózdnen, że mś hosty p. m. Danicle a Jjinć lidi, a że mu je sám přinese anebo po někom pośle. J neprinesl ani nic po žádným neposlal. Kdež pak žádá dále, abych mu vysvědčila, že jest ve čtvrtek před smrtí jeho poslal mu po Eiiíšovi zvoníkovi XV gr., toho sem neviděla, neb sem ten den doma nebyla, byla sem přes pole. A kdež žádá skrze touž ceduli, abych mu to všecko vysvčdcila. co sem v pravdě povědoma, i mám v dobre pamóli, że teď rok bude okolo sv. Jana, že Zdeněk, neb. Ondřeje bratr, přišel do domu farního a žádal p. faráře a mne k němu za přímluvu, aby mu půjcíl XV tolaruov na vej- platu těch klenotuov, kteří sou za p. Zelotýnem, a také že jich ebtějí nechati u p. faráře. Ondřej tomu odepřel a aby nic nepůjčoval, za to žádal, že on p. mistru Zelo- lýnovi jakžív není nic dlužen, ani malého peníze, než že sou se oni na lom snesli, aby p. mistr iekl, Że jest dlużen, aby ho Zdenek, bratr jeho, o to nepiipravil. A o tom také vím, před rokem že jest přišel neb. Ondřej Kropáč k p. faráři s srdnalejm pláčem, Żalujic, że p. m. Zclolśn ho nařekl na jeho dobré cti, že jest mu pokradl na zlatě, na prsteních a něco na tolařích, a on se vtom P. B. do- kladal, że jest jakżiv na to nemyslil. Potom přišel p. m. Zelotyn o Svalodušních svátcích k nám, když p. farář krev pouštěl, ptal se, má-li co Ondřej u p. faráře. Pově- děl, že nic, než v čem chodí. A on učil p. faráře, aby NIIT. Kostel sv. Mikuláše. mohl na něm vyzvčdčú, vzal-li je on to jemu či nevzal takovou ztrá:u jeho. A řka, ja sem na něho vosadil v Mělnice a v Roudnici, v Litoměřicích a v Velvařích, budeš-li takové peníze utráceli. Potom hned bylo u nás mluveno, také to sem slyšela, že p. m. Zelotýn psal knězi Vaclavovi do Kmeltincvsi, aby Ondicjovi jeho truhlice piehledal, nażel-li by jebo ztrátu v nich. 1 käzal mu je odmýkati kněz Vściav j nena$el nic piine mistrovćho. A tak ho sobě hned kněz Václav v vošklivost vzal a vy- pověděl jej od sebe se všemi včemi, že bo nechce u sebe díleji jmíti. | Potom po vánocích jminulejeb: neb. Ondřej přišel k nám přede dnem nemocný s velikou žalostí, stě- žujíc sobě na p. m. Zdlotýna, že mu jeho vlastní věci vydati nechce, z kolleje že ho vypověděl. že o něho ne- stojí, aby k němu, pokud živ, nechodil. Tolikéž i p. mistr sám u nás to mluvil. Nebožtík Ondřej řekl: tak p. lardiii milej, kdyby nebylo napřed P. B. a *-bych se kam díli, již mne všickní opustili, a tak bych musil hladem i jiny psoty dosti namčti (ž). Od pnol druhého lita s p. farářem jidal a s nim za stolem sedal, líhání a jiné opatrování při něm jměl. Kdyby toho nebylo, musel.by na ulici umiftj. Jsa v ty nemoci dožádal se mno po ně- koliko dní, abych k p. mistru došla a jemu jeho nedo- statek zdraví oznámila, já sem tak nčinila, k p. m. Zelo- tynovi sem šla, jemu sem oznimila, aby k nómu na rozmiu- vení přišel, že ho za to žádá, že velmi těžec stúnč kostí že živ bude. A on se na mne s hurtem obořil, že ne hned umře. O ložní šaty když sem mu řekla, pravil. že se nemá kdy s nimi strojiti. Tolikéž na žádost Ondřeje odeslal p. farář služebníka svého s psaním k němu, aby ho navštívil a na rozmluvení k němu přišel, že těžce leží. On toho učiniti nechtěl, až teprva: po sinrtí: jeho přišel k vám na faru, mluvil p. faráři, aby nakládal na pohřeb, a co vynaloží, že mu chce zase dáti, Žádal p. faráře, aby s ním došel k p. kancléři a k jiným pp. vosadnim, aby svý povolení k tomu dali, aby bo v kostele položili vedle bratra jeho. A řekl: tak nebudou-li clníti tomu dovoliti, bych měl devět neb Jeset kop od toho místa dáti. A 10 také mluvil, když byl neb. Ondřej nařčen od p. m. Zelo- týna: věřím P. B. a svému bratru Zdeňkovi Kobišovi, že mne z toho nářku vysvobodí a vopatří. vás, Nově s těž. Samuhel Palamedes Polnický svědcil: Když jest kněz Jan Oupický z Nehvizd přišel, nepamatuji, Len-li den ci na druhý den ten kšalt jest spísován, nevím od koho, ale k přepsání jest dán kuntoroví od faráře, ač mně v tu práci podroboval, ale já sem loho přijíti nechtěl. Potom ten kšaft byl jest čten při přítoinnosti toho Ondřeje Kro- páče a Jiříka Plzáka pekaře a mé i kantorové, pak s do- žádáním toho jistého Kropáče a na přímluvu p. fuaie, kněze Jana Oupického, k témuž kšaltu spolu s jinejmi se kryt svůj sem pfiliskl. A naposledy sám p. farář, a uc přálelé Osdřejovi, se mas dožádal, abychom lakový kšalt po lýmdni do rady před pány dodali. 187. 15892, 8. biczna. Necepla ab u. 1578 —82 v archivn arcibiskup. (Arcibiskupovi:) Což mi p. hejt mav Podčbradskej a vosada ın&stecka Sadsky strany kn Jana Oupického, faráře u sv. M., píší, to V Kr. Mti s! žebně odesílám —. Hertvik Zejdlie. 188. 1582, 26. dubna. Zamlež. (Arcibiskupovi:) V. Kn. Mu po tomto naschválným poslu tejna činiti: nemů- žeme, kterak včercišího dne k večeru mimo všecku na- ději naši osadní sv. M. proti vůli V. Kn. Ml. i také va: šemu dvojímu jím učinčnému psaní a napomenutí přivezli a uvedli sou do fary své toho kněze Jana Turka, víry nedrZiciho. I co by s takovú, málo slýchanú, vejtržnou ze u-