38 X1la. Kostel Malhy Boží na louži. připovídal. Ale poněvadž sou oni takového přířikání k místu a k konci sobě za živnosti jeho nepřivedli, že na škodu jim jich svědomí není. Neb lské ti všickni, kteříž svědčí, jsou osadní z té osady a sobě nasvědčují. K tomu od osadních povčdíno, že svědkové ti ně- kteří již z jich osady sou se vyhostili a mezi nimi nejsou a tak neznají příčiny slušné, proč by jich takové svědomí přijato býti nemělo. Zvláště pak poněvadž oni ne o svou véc nyní, ale o zídušní se soudí a tak dobře v této při za svědky býti mohou. Též také přátelé nebožtíka kněze Mikuláše k tomu se ohlásili; předkem Jaroš a Eliáš, sousedé města Hra- diště hory Tábor, skrze přítele svého dali mluviti: Poné- vadž týž kněz M. bez kšaftu jest umřel a právo města tohoto zřetedlně ukazuje, jestli by kdo kšaftu neučinív bez pořízení umřel, že statek po něm znostalÿ mA na nejbližší přátely připadnouti a oni souc přátelé jeho ne- božtíka krevní a nejbližší, že k témuž statku podle již dotěcného práva lepší se praví spravedlnost míti nežli kdo jiný. Jakub pak z Bradáčova na místě Kalctiny, man- želky své, příbuzenství ukazuje oznámil, že manželka jeho po aneči jest bližší přítelkyně kněze M. nežli kdo jiný —. Naposledy od kuchařky kněze M. jest povědíno, že též ona jsûci služebnice jeho nebožtíka dráhně let žádné mzdy za službu svú od něho jest nevzala, nýbrž i peníze ly, kteréž jest ona k němu přinesla, ty že sou jí podle jiného statku nebožtíka vzaty —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž — místa držící úřadu administratorství arcibiskupství Pražského na místě vší konsistoře po smrti kněze Mikuláše, kterýž o statku svém nic nezřídiv z tohoto světa bez pořízení jest sšel, užití sou žádali a táhli se — nasvolení stavuov pod obojí království Ceského © nepořízených statcích kněžských, dokládajíce, když by koli který kněz bez po- řízení umřel, že dil jeho má dán býti a náleží konsistoři Pražské, druhý přáteluom a třetí tomu kostelu a záduší, kdež by týž kněz položen byl, i poněvadž tejž kněz M. žádného pořízení o statku svém jest neučinil a p. purk- mistr a pání téhož svolení laké přítomní a relatorové i i jiná města podle stavuov sou byli, z té příčiny toho se při lom svolení slavuov na tenlo cas zuostavuje, tukàc pred- kem v statku nebo2t(ka knéze M. konsistoi jeden díl má a jim se pripovidá. Co se pak pfátel neb. knézc dotejée, poněvadž též svolení slavuov nevztahuje se než toliko na přátely, nerozdílně bližší nebo další, a oni všickni přátel- ství sou ukázali, podle toho jim všem společně a na rovný podíl druhý díl statku toho se příipovídí. Osadní pak téhož záduší — třetí díl [míti maji]. Act. sabbato post Corp. Christi a. 1541. 26. 1541, 27. srpna. Lislina archivu méslského 1V.—3824. Slovutné vzácnosti pánóm star&ím a osadním u Matky Bof nad hZí v Star. M. Pr. piátelón mym v bohu milfm. Modlitbu svú moudří a opatrní pání vo- sadní vám vzkazuji, kteronZlo vAm, panim manzelkám vaším i všemu domu vašemu s strany vnitřního clověka milosti boží, hříchův odpuštění a účastnosti v práci a v nevinné smrtí Krystově, s slrany pak člověka zevnitřního zdraví k prospěchu, v práci požehnání i jiného všeho dobrého na pánu Bohu žádám. Z psaní vašeho jednolo i druhého nepoznávám nic jistějšího, než že velikou a upřímný iisku ke mnë bez mého zaslouzenf majice, z té velmi zádostivi jste byli a jesté jste toho, abych duší vašich bedlivým správcím byl; na cemž již i místně a docela postaveno bylo. Býť v tom ďábel skrze své k tomu Xlla. Kostel Matky Boží na louží. fám pánu Bohu, že pán Bůh tudíž i tu zeď, kteráž lásku křesťanskou dělí, rozboií, aby ncbylo po vóli dáblové, ale po vólí boží. I poněvadž se pak někomu tak nehod- ným knězem býti zdám a bojí se, abych té slavné Pražské obce nezbüril, a t&ko by bylo na mne jemu hledéli, a mají-li vás darmo pro mne oboji v nenávisti jmíti, žádám poníženě i páni Janovští se vší svou chudinou, že mne jim do vůle Boží ponecháte. A já vezinúc pána Boha na pomoc takovým svým sokóm v cestu brzo vyjdu, a jediné král J. Mt. v zemi bude, před ními sobě pokoj učiním a svú dobrú pověst ochráním. Též proto, dáli pán Bůh, budu-li moci při sv. Václavě u vás budu, před pány J. Mií ukáží, že se mi v tom neprávé a nekřesťansky děje. A vám věřím, že lakové omylné zprávě o mně u sebe místa nedáte, neb se bohdá jinač nejde, když se s vámi shledám. Protož přátelé věrně milí, poněvadž to nyní podle upřímé žádosti vaší sběhnouti se nemůže pro pří- číny svreliu položené, abych farářem vaším byl, naděje k vám jiné nejsem, než že mi lo ke všemu dobrému vobrátíte a lásku tu, kterúž jste ke mně neznámému a nehodnému knězi jmíti počeli, že ji ke mně až do konce jmíti budete, jakož i já k vám s pomocí Boží. A po čase, bude-li pán Bůh ráčiti, télo upřímé lísky vaší a z ní žá- dosti nelelhkomyslně u sebe vážíc, budu pamatovali na to, abych ji skutečně brzo vykonal. A na svém místě vás nyní nejvýbornějšímu správci Krystu Ježíši a jeho všemo- houcímu slovu bezpečně k správě poroučím a žádám tudíž i věřím, že ho poslouchati budete. Dán na pospěch v Ja- novicích v sobotu před Stětím sv. Jana Křtitele, léta cte. XLI. Nehodný kněz Rehoř, farář Janovský. 27. 1641, 9. zâti. Rukop. č. 1130 f. 478. V té při mezi Pavlem, rektorem od M. B. na lázi. puovodem a Damiancm, tovaryšem řemesla krejčovského, obesluným, tu kdež tejž Pavel dnav ku právu J)amiana vinil z toho, ic jest on v inésté tomlo řádu a práva pominuv zoumy- siné bez väclijakÿch pritin sobë a tovarySuom jeho da. ných s tejmiž tovaryši a s pomocníky, zejména Jancm Vlkem a bratrem jeho a s Kocianem nějakým do domu Karpíiškova, když oni pokojně ven z domu jítí chtěli, vskotil a (u je bili, sekali, mordovali, takže jeden, tohoto Pavla rektora bratr, od toho bití jest umřel a tento Pavel tak hanebně ssekán a stlučen, že o jebo zdraví malá jest již naděje byla -—-. Proti tomu od Damiana mluveno, Ze jest on s lovaryši svými mimo duom Karpíškuov šel a oni dali son se hned v toho Vlka, jcj bili, dusili a škrtili, však že on Damian o (om nic neví, jak sc jesti ta véc dála a onéch, klcrí snad tím vinni +ou, nezastává. A strany toho mordu praví, že bratr jcho zamordovAn nebyl a ncní, neb jest potom zdráv byl, chodil a pravil, že mu nic neškodí —. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: | Poněvadž v žalobě své Pavel, rektor od M. B., kterouž učinil na Damiana: krejčího, rozdílně jest k témuž Damianovi při- stoupil, jedno na místě bratra svého, kterýž by měl od zbítí umříti v té půlce a nesnází, (v) kteréž sou Diunian, Jan Vlk s bratrem a Kocian, tovaryši řemesla: krejčovského, v domu Karpíškově proti němu Pavlovi a bratru jeho za společníky byli, a druhé z swuného vlastního jeho Pavla zranění a zhanobení. "1 pončvadž z dvojí věci žaloby ku prévu se nepřipouštějí, vo tom arlykuli tato žaloba na tento čas jebo Pavlova na místě bratra jeho se zdvíhá. Což se pak zranční obzvkištního jeho Pavla dotyéc, z svědkuov (o se nachází, že on Damian v domu Kar- píškovu s jinými pomocníky jeho Pavla sou zranili a zbili, ježto on Pavel z domu Karpíškova té nevoli ujíti chtěl, nástrojné přípravy byl, této překážky neučinil, ale dou- | avšak Damian svévolně dveře jest zastoupil. ) z té pritiny