XXX. Belleuské ndm. — C. p. 255. Kaple Betlemská. vnitř pozlaceniá, šaty pak ložní a košile též kuchařce mé s Vítkem na rovný díl. Item p. Modestovi z těch sto kop, které mi dlužen, odkazuji padesáte k. m., synuom pak jeho Janovi a malému Modestovi spolu druhých pade- sáte k. m. Item p. Duchkovi Chmel(fovi kotlfk pozlacený najvětší, který mi dal pán J. Mt. p. Vojtěch z Pernštejna dobré pamětí a on p. Duchek aby dal z něho panně Martě Kulhavé s pannú Markétí v Templi deset kop m., to jemu za náklad z apateky. I że, nad to koberec u- hersky na sluol; dcerkám pak jeho panně Anně nobl zlatý, prsten zlatý, panně Kateřině groš veliký pozlacený a také prsten zlatý. To jmá dáti má kuchařka Mar- kéta, Item Šimonovi od Hájkuov X k. m., skleničku s po- zlacenú patku, umývadlo měděnné kako konvice s čípkem, truhlíci bílí novú delší než na loket u lože, kdež sem lehal s tím, co jest v ní, ač peněz v ní žádných není, než knihy staré s strany víry. Item paní Dorotě Mode- stové truhličku cypřišový a ktomu jednu lžíci stříbrnú. Jiem paní Dorotě Hájkové tkadlici ubrusy a ubrusce a z těch aby dala knězi Pavlovi, faráři v Potěhách jeden ubrus a jeden ubrusec. Item p. administratorovi knézi Václavovi cieSki bflé stffbrné s prikryvadlem. ltem p. Duchkovi Cejkovi sekret zlatý, jest v něm kalcedon, má jej kuchařka má. ltem do Myta Vysokého vornát muoj blankytny atlasovy. Item do záduší vedle kapli Betlema na opravu dvě kopě m. Item do druhého záduší hned podle toho Duoře ho- spodyni dvě kopě m. Jtem Pavlovi veteSniku Votavovi dvě kopě m. ltem z knih mých, jako kázání rozličná, porúčím na rovné podělení knězi Matějovi, faráři u sv. Antonína v Hradci Králové, a druhému knězi Matějovi, faráři u sv. Anny v lémž Hradci. Item pašije notované a biblí českú knězi Matějoví u sv. Vojtěcha v Jirchářích a viatik. Item Janovi [synu] p. Duchkovu ordinariam su- per totam bibliam in sex voluminibus. Item Tadeá&ovi, synu p. Simona Hájka, Hugonem super totam bibliam ia sex voluminibus. Jiné pak knihy mé v&ecky porúčím na čtyři díly rovné Janovi, synu p. Modesta, Tadeášovi, synu p. Simona Hájka, Janovi, synu p. Duchka Chmelíře, a malému Modestovi, synu p. Modestn. Vostatek pak statku mého, buď na svršcích neb na dluzích, buď na penězích hotových, nalezlo li by se kde, v moc dávám a porou- čím pp. poručníkóm p. Modestovi, p. Duchkovi, p. Ši- monovi prve jmenovaným, aby oni rozdělili mezi chudé, kdež by toho potřebu uznali, i to, což sem komu v tomto kšaftu poručil, dali a podle mé vuole ve všem se právě a věrně zachovali, neb jim toho nad jiné lidi věřím. Co se pak kostelních klenotuov a jiných věcí i domovních a tak obecních dotýče, to všecko podle registr najde se a více než sem já k sobě přijal. A ještě za toto zname- nitě prosím: chtěl-li by kdo Markétu, kuchařku a služeb- nici mú věrný, po mé smrli v čem o statečku mém mi- mo toto mé poiízení dotýkati aneb se oč na ni domlú- vali, Ze by jí v tom křivdu činil, aby v tom od p. purg- mistra a pánuov i také pp. poručníkuov opuštěna nebyla. Toto pak mé poslední zřízení a sepsání nčinil sem i proto, aby o mně lidé toho domnění neměli, jakož se někleří omylně domnívají, že bych veliký statek a zvlášť na pe- nězích měl. ježto toho není. Stalo se v středu před Nar. P. M. I. třidcátého sedmého. — (Stvrzen v pondělí po Všech Svatých |. t. 72. 1687, 21. listopadu. Rnukop. č. 2136 /. Z. Jan Roudnický, úředník záduší Bethlemského, přijal V k. gr. č. kšaítem někdy kněze Jana Pipy odkázaných. A týž Jan Roudnický přijal I k. k záduší domu, kterýž podle Betle mu leżi. Act. fer. III. post Elizabeth. — Vít, služebník někdy kněze Jana Betlemského, přijal X k., kteréž: mu 823 jsá k&aflem téhož kněze odkázány. X. Eod. die. — Mar- kéta, někdy kuchařka kněze Jana Betlemského. — Dorota, hospodyně z druliého záduší podle Betlema. — Jan Roud- nicky, úředník záduší Betlemského, přijal jest na opravu, kteráž se slala na duom kněžský téhož záduší VII k. 78. 1589. — Rukop. fakully filosofické C 1. f. 1. Martinus Glatovinus, rector universilalis et concionator capellae B. 74. 15839, 24. cervence. Rukop. C. 1130 f. 359. Jakoz jest Jakub Fikar z Vratu ofrychtéf s Annú svíčnicí, jakožto poručníci kšaftem od neb. Alžběty svíčnice zřízení, vstou- pivše do rady vznešení učinili oznamujíce, že dílo v kaple Betlemě dokonáno a klenutí zavříno jest, podávajíce ta- kové věci p. purkmistru pánům k uvážení, již-li by se vuoli nebožce za dosti stalo. Tu přítomen stojící mistr Martin, pan administrator arcibiskupství Pražského, s osad- ními kapli Berlemské též jsú ohlášení učinili, že oni, aby se za dosti vuoli neb. státi jmělo, toho nepřijímají, neb takové stavení ještě dokonáno není. Podavše na to jistých artykuluov, jak a kterak by ještě takové stavení mělo se konati a žádali jsú podlé kšaftu a vuole neb. Alžběty svíčníce zachování býti. Tím dokládajíce, poněvadž zjevně v tom kšaftu artykul s strany toho stavení to v sobě za- vírá, že se kapla anebo kostel iná na všicek její statek dělati i dodělati, čehož se jest ještě: nestalo a ta kapla ještě veliké opravy potřebuje a tak kdyžby již na místo bylo to dílo dokonáno, tepruov kdeby ostatek toho jejího statku mělo býti obráceno, jistá výminka jest pozuosta- vena. Proti tomu od Tomáše Vrše mluveno, co se těch artykuluov poznamenaných a od osadních podaných do- týče, že o těch v kšaftu duominka žádná učiněna není, a tak kdyby měly svuoj pruochod jmíti a to stavení tak, jakž tíž artykulové ukazují, vedeno a děláno mělo býti, Ze by on jsic nápadníkem statku toho, kterýž jemu ná- leží, musil o to vSicko i o svá spravedlnost piijíti, ježto on potom to ukázali bude moci, 7e jsú se z statku toho nákladové mimo potřebu a jinde, než náleželo, obraco- vali. A poněvadž neb. Alžběta je poračníky toliko k spra- vování statku svého jest učinila, že on s strany takového stavení to k rozvážení spravedlivému p. purgmistru pá- nuov připouští a podlé takového jejího kšaftu neb. za opatření prosí. Tu p. purgmistr a rada sly$fce stran ohláSení — vejchoz do téhož Betlema učinivše a to vše očitě spatřivše takto o tom vypovídají: Poněvadž ona neb. Alžběta svíč- nice svým kšaltem o tom stavení kostela Betlema jest zřídila a správce a mocné poručníky toho jeho Jakuba Fikara z Vratu a Annu, služebníci svú, ustanovila, věře jim, že pamatujíce na své dobré svědomí pro odplatu božský podlé vuole její tomu všemu, což týž kšaft v sobě zavírá, dosti učiní. I z té příčiny on Jakub a Anna při témž kšaftu a té předešlé vejpovědi se zanechávají a p. purgmistr a rada jiné naděje nejsou, než že se v lom ve všem spravedlivě tak zachovají, aby se vedlé k nim zvláštní té duověrnosti neb. Alžběty svíčnice tomu sta- vení dosti stalo. Než jestliže by on Tomáš Vrš z jakého koli statku po též Alžbětě pozuostalého mimo ten, kterýž se na to stavení vydá a vydávati má, koho viniti a k němu právo jmíti chtěl, právo se jemu nezavírá. Act. die Mer- curii post s. Magd. 76. 1539, 28. srpna. Tamléž f. 367. Jakož Tomáš Vrš obeslav před právo Jakuba Fikara z Vratu ofrychtéře a Annu svíénici, kšaftem neb. Alžběty svitnice zïfzené poručníky, a vinil je z toho, že jsú oni po smrti neb. Alžběty jemu, jakožto týmž kšaftem od neb. zřízenému