144 XIII. V ulicí Mikulášské. — Č. p. 270. 10. 1588, 24. listopadu. Rukop. č. 2111 f. Blažek Buta k. d. vedle školy sv. Mikuláše a Jana Rauše od Matúše Kukly za XLII k. gr. ć. Act. fer. JI. post Clementem. ll. 1536, 10. bfezna. Tamtéž f. 98. Václav Svi- havec krajci a Regina k. d. od Blažka Buty za XLIIlI k. gr. ©. AcL. fer. III. post Translat. s. Wenc. (Od r. 1537 do r. 1644 splácí Regina Sv.) 12. 1640, 18. btezna. Tainlez f. 279. Jiřík z Trnovan sladovnfk a Anna k. d. od Reginy Svifavcové za XLIIII k. gr. pr. Act. fer. V. ante Palmas. 13. 1544, 18. ledna. Kopiář listů královských fol. 37. (Staroměstským a Novoměstským.) Ferdinand etc. Poctiví, věrní naši milí! Vznesla jest na nás skrze příle- žící supplikací Anna Mládežková kramářka, že by se jí znamenité těžkosti od věřitelův jejich a zvláště od Hanuše Albrechta od Peniżkiiv dáti měly, chtíc týž Hanuš, aby jemu dluhův nad nemožnost svú (jakž nás spravuje) plátce byla, čemuž táž Anna dosti učinili nemůže, nás pokorně a poníženě prosíc vtom za milostivé opatření; i poněvadž jste se předešle k věřitelům za touž Annu přimlhívali, žá- dáme vás milostivě poroučejíc. že ještě s týmiž věřiteli s pilnosti (obešlíc je před se) jednati budete a k tomu je privedete, aby tcj chudé ženě do slušného času seče- kání a shovční dluhův měli, tak aby těch těžkostí: svých poněkud zbavena býti mohla, jakoż nepochybujem, že v tom vámi nic nesejde. Dán na Hradě Pražském v pátek po sv. Antonínu léta elc. XLIIII. 14. 1544, 28. března. Rukop. č. 2117 f. 23. Do- rota Budějovská k. d. podle školy sv. Mikuláše u tváří řečený od Jiříka z Trnovan za XLIJII k. gr. č. Act. fer. Vl. post Annuncc. M. V. 15. 1544, 28. března, Rukop. C. 2117 f. I9. Jan Miádežka bakalář a Anna k.d. utváří řečený vedle školy za LVIN'k К. gr. 6. od Doroty Budéjovské. Act. fer. VI. post Annuncc. M. V. 16. 1550, 11. brezna. Tamléz f. 201. Zmocnën jest Hanuš Albrecht kupec domu Jana MlédeZky a Anny m. j. pro sto a XLIM К. ег. m. Act. fer. I. ante Gregorium. (Viz výše č. 13.) 17. 1556, 7. února. Tamléž f. 353. Řehoř Kubic z Gerlice a Mandalena koupili duom narohu podle domu Bartoloměje šmukýře od Hanuše Albrechta za sto a V k. gr. č. Act. fer. VI. post Dorotheam. (Viz dil I. str. 581. č. 19.—22.) 18. 1591. — Rukop. c. 1055 f. 117. (Svědomí mezi Mandalenou Kubicovou a Janem Beranem.) Matous tesař svódcil: Koupil sem na konec masopustu knihu za 20 gr. b. od jakehosi muże Nómce, byl rySlavej. Piincsl ji nejprve jinýmu a on neměl penéz. Rekl mi: Kup ty ji Matouši, však se taková kniha vždycky odbydc, měl sem jí na půl líta, ležela den jako den na krámě. Pak sem ji teď nedávno prodal a tato Kubicová se teprva k ní přiznala. Jiného já nevím, jestli ta kniha její čili není. — Jiřík Neplachovský svědčil: Nekoupil sem nez jedny knihy, k kterejm se Mandalena přiznává, a nevím, jsou-li její, čili nejsou. | A toho mládence, ktercj mi je prodal, neznám a od ty doby sem ho neviděl, než pravil, že jest ze školy od sv. Michala (!). Byla Terentii kniha, dal sem mu za ni Lii bily. Jan Kaliżskej svódcil: Když jest ty knihy Bernart Rus prodával, ptal sem se ho dostatečně, kterak mu říkají. On pravil, že Bernart Rus. Tak se jmenoval, ze školy od sv. Mikuláše. Když sem se ho ptal, kde jest ty knihy XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 91d. 61. | vzal, pravil, že by měl jeden mládence stonati a že jest mu je dal prodávati, když tak chodfval. A ptal sem se: Kde pak ty knihy bereš. On pravil: Nestarejte se, co já vám prodám, slibuji vám hrdlem, že jest svobodný. Vy- ložte je tu hned na vrch. Jakož sem pak to udělal, nad to vejše, když sem od něho který koupil, kázal sem mu se na každý rudkou červenou podepsuti pro lepší: toho jistotu a důvěrnost. Když sem se mu kázal podepsati, s ochotností to dělal, řka: Přísahám, nebojte se nic, kdokoliv "ode mne koupí. Já sem připustil na jeho slova. Nevím, co jest těch kněh bylo; tak v pamóli snasfm, Ze asi čtvery, ale on praví, že šestery. Nu necht jest to i tak, já nevím. P. B. milej ví, žádnej mne tak nepodved, jako on. Tomáš Jedlicka ze školy sv. M.: Bylo na den Du- šiček, -kantor mne poslal do školy pro mendíčky, aby šli k kostelu visitatum, nebyl tam v Skole żadnej mendik, než ten mládenec, kterej měl podusku, zamekl| sc v ko- more. Otevřel mi predce a mél svázunou podu&ku. Než mendíka tam žádného nebylo. Jí se ho ptal: Co, půjdeš hnedky pryč? Ze se byl strojil do patryje. I fckl, ne- půjdu; püjdu nejprve k Stépánu k fraterovi, prodám mu tu podušku, abych iněl peníze na cestu. Potom pravil, že by mi sc svéïil nejedny véci, abych ho nepronesl. Ji pravil: Nepronesu. On řekl: Mám tu podušku s Berancm, rád bych ji prodal fraterovi. Zc jest u sv. Stěpána ten bratr. Potom sem šel zase do kostela a povědčl sem kan- torovi, že již všickní mendící stojí u dveří. A když sem Bel zase dolü, zahlíd| sem ho, 2e jest Sel na rynk s tou podu&kou. Potkal jednoho Zida na rynku, ten Zid se ho plal, co to nese. On pravil, Ze podu&ku clice prodati. Ten Zid velel, aby s ním šel do krámu jeho. Oni mnc neviděli, když sein šel za nimi, Až v tom domě, kde mu peníze sázel, já mu řekl: Což to, však si pravil, že ji prodáš bratru. On pravil: Bojím se, že nemá penčz a chtě) by, abych mu ji darmo dal, a jü penèz potřebují a musím dáti Beranovi polovici. Ale nevím, dal-li jest mu čili nedal. A na druhej den hned &el do patrije. 19. 1591. — Tamnmléz f. 122. (Svědomí mezi Mikulášem à Pavlem bratffmi Kubici a Annou Kostna- rovou.) Mandalena Kubicová, jsoucí v nedostatku zdraví postavena, svědcila: Přišel ke mně k krámu Adam Polák s Mikulášem, synem neb. Martina Kubice, pověděl, že nějaká spravedlnost od p. Lorence Lochmana naším dětem, připadla, abych ten kšaft pomohla vyplatiti, že jest zastaven ve 4 k., abych dala kopu grošů, že druhá strana taky dá kopu gr. Já sem dlouho nechtěla dáti a ten Polák vždy za mnou bělal, že vobdržíme. Já řekla, dejte vy mi pokoj, porozuměvši, že bychom nic (u neobdrželi, i pustila sem od toho a moji děti tolikýž i druhá strana. Řekli: My o to nechceme státi, taky od toho pouit(me, necht se soudí, kdo chce. Než dala sem předce tomu Po- láku s Mikulášem kopu gr. a on potom vždy nacházel, abych mu víceji dala, abychom od toho nepouštěli. Já řekla: Nechci, dejte mi pokoj, již sme ode všeho upustili. — Stefan Kubic svédcil: Přišla Anna Kostnarka nejcdnou, než několikráte s tím Adamem Polákem do příbytku mýho, pravivší, že má nějakej kšaft za sebou, kterej by měl mně svědčiti, též tuké i strejcuom mým. Ten kšaft że ona mó v zástavě ус 4 k., takovej kšaft abychom vy- platili. Jestliže ho nevyplatíme, že ho chce p. Vojtěchovi Bartákovi prodati. Pak po tak jejím častým nabíhání s tím Polákem ke mně, ten kšaft sme vyplatili. Tak já viděvší s bratrem svým [inhartem, že bychom nic neobdrželi, od toho sme puslili. A tak strejcovć moji i kšaft zase navrátili.