POZNÁMKY Starší překlad „Trojánské kroniky“ z konce 14. století je zacho- ván v šesti rukopisech. Z nich tři tvoří jednu skupinu, jsou si navzájem blízké. Je to rukopis strahovský (III DG 7) z roku 1437 (nejstarší ze známých rukopisů), lobkovický z roku 1442 (dnes v Národní a universitní knihovně XXIII D 1) a osecký z roku 1468, chovaný dnes v knihovně Národního musea v Praze (IE 8). V Národním museu je chován ještě jeden rukopis (V D 7), ne- úplný, ale to je velmi pozdní opis, nejspíše až z 18. století. Byl opsán z nějakého velmi starobylého rukopisu, proto zachovává některá čtení v lepší podobě než zmíněné tři rukopisy ze století 15. V Národní a universitní knihovně v Praze je uložen rukopis (XVII B 6) z roku 1469, zajímavý tím, že text „Trojánské kroniky je tu v některých podrobnostech proti textu ostatních rukopisů upraven. Úpravy nejsou velké, ale přece jenom svědčí o tom, že písař neopisoval zcela mechanicky — je to projev jistého čtenář- ského zájmu. Z roku 1519 je rukopis petrohradský, ale ten mimo otištěné nepatrné ukázky (Listy filologické, roč. 7, str. 128) není přístupný. — Mladší překlad „Trojánské kroniky“, z roku 1411, je dochován v nepatrných zlomcích, chovaných v Národním museu v Praze (srov. Jos. Jireček, Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury, roč. 1, 1860, str. 74).— Po prvé byla tištěna „Trojánská kronika“ snad roku 1468 v Plzni — datum i místo vytištění jsou sporné (podle sdělení Dr E. Urbánkové tiskař sázel podle ruko- pisu oseckého, který sám vznikl roku 1468). Po druhé byla tištěna roku 1488 v Praze, po třetí roku 1603 — V době obrozenské vydal „Trojánskou kroniku“ V. M. Kramerius roku 1790. Nákladem jeho dědiců vyšlo ještě dvojí vydání, roku 1812 a 1843. Tato tři poslední vydání se jen v základu drží rukopisů a starých tisků, text je značně volně upravován. Toto vydání je pořízeno z rukopisu Národní a universitní knihovny v Praze XVII B 6. Tento rukopis byl vybrán z několika důvodů. Především jeho text nebyl dosud tištěn. Z textu oněch tří příbuzných rukopisů vycházejí staré tisky (prvotisk z roku 1468 byl znovu biblio filsky, ale s mnohými chybami přetištěn roku 1919 — pro kritiku textu tento přetisk nemá téměř cenu). Za druhé jde o text, na němž je už možno sledovat růst textu na základě čtenář- ského zájmu. Vydání, které předkládám čtenářům, není kritické, 291