li tam kněze, jenž měl toho týdne úřad, dával mu pokyny, aby začal ranní hodinky; nebyl-li však přítomen, nepoklá- dal za újmu převzíti osobně jeho povinnosti. Neboť ho tě- šilo osobně napravovati v kostele všechen nedostatek v služ- bě Bohu, zaviněný služebníky Božími. Tento muž nikdy nevyslýchal při světských soudech poddané, nýbrž pone- chával jiným výslech jich. Pokuty, k nimž byli vinníci roz- hodnutím soudců odsuzováni, nikdy nevymáhal, a byla-li přinesena, nepřijímal ji, nýbrž s otcovskou láskou domlou- val jim jako synům a někdy je též drsnějšími slovy ostřeji káral, aby se podobných věcí nedopouštěli; mělť na mysli slovo evangelia:1 „Nesudte, abyste nebyli souzeni.“ Do světských věcí vměšovati se bránil vší mocí. Ve vsi, jež slove Veliká Ves, koupil Ebrhart, kanovník praž- ský blahé paměti, nějaké pozemky pro spásu své duše a od- kázal je kostelu pražskému na výživu a odívání dvanácti žáků, kteří se nazývají bonifanti, t. j. dobří chlapci, a jsou povinni stále sloužiti v řečeném kostele zpěvem, čtením a říkáním žalmů. Tam vystavěl týž děkan kostel ke cti sva- tého Vavřince a dal u něho vztyčiti ozdobnou věž na vlast- ní útraty a náklad. Dosáhl také od biskupa Jana odpustků za čtyřicet dní, aby se udělovaly věřícím Kristovým, kteří tam přicházeli o posvícení neb o největších svátcích. Zalo- žil i jiný kostel ve vsi Kojeticích svým nákladem ke cti sva- tého Víta, s kamennými zdmi a s krovem a vystavěl věž do výšky. Z pověsti, jež k němu dolétla, poznal, že ve vsi Slu- hách je kostel docela zbořený a zpustlý, takže ani dveře u něho nezůstaly a prasata, vlci a psi častokrát do něho vol- ně zalézali; pan děkan jej dal znova od základu vystavět jako stavbu velmi vznešenou a velmi pěknou, vyzdvihl nad ním věž k oslavě svatého Vojtěcha mučedníka. Vystavěl též 1 Matouš 7, 1. 23