chny ty hroby byly zaplněny lidskými těly v šesti měsících. Ale když za jarních dní nastala obleva a země rozmrzla, pochovávali mrtvé na písčitých ostrovech a na jespech před hradbami města. K pohřbívání bylo určeno několik mužů, a ač celý den pilně pracovali, sotva stačili donésti do hro- bů těla všech, kdož toho dne zemřeli do západu slunce. Ale protože Staré Město, ležící na druhé straně mostu, je lid- natější, dopravovala se těla k pohřbení na vozech. A jestli- že v jednom městě umřelo tolik tisíc lidí v tak krátkém ča- se, jak se píše, kolik tisíc lidí se počítalo zemřelých v celém království českém ve srovnání s jedním městem! Poněvadž město Praha samotné činí, jak se soudí, necelou třetinu ce- lého království českého, zahynula prý nepochybně v celém království většina lidí. Mnozí také, pracujíce k smrti, říka- li: „Ach, kéž jsme se nenarodili a kéž ničí oko nevidělo nás! Kéž bychom byli z života matčina bývali přeneseni do hro- bu, aspoň by byly ruce příbuzných účastny obřadu pohřeb- ního, neboť sladčeji leží kosti, když přátelské ruce je pohřbí. Neboť lépe by nám bývalo zemříti, než zlý život míti, po- něvadž jeden spisovatel praví:1 Veselý dovede unést jen nesnadno zármutku tíži, než aby v bídě byl živ, volí si raději smrt. Někteří lidé, největší ubožáci a nešťastníci, velikou nouzí sklíčeni a nemohouce vyhověti přirozené potřebě těla ob- vyklou potravou, pojídali mrchy koní, dobytka a všelikých jiných zvířat i chcíplých psů. Ba dokonce - je to hrozné sly- šet a ohavné, ale nemůžeme to přejíti mlčením, protože to došlo k sluchu mnohých - někteří zabíjeli lidi v této bouři bídy a požírali je jako štěkaví psi, aby se zachovali na živu. Někteří pak kradmo odnášeli v noci oběšence s šibenice, a 1 Carmina epigr. (ed. Buecheler), 1336, 5 n. 62