kodexu metropolitní kapituly pražské (G. 5.), do něhož na roz- kaz biskupa Jana IV. z Dražic byly opsány (asi v letech 1329 až 1343) nejstarší legendy o českých patronech a české kroniky, počínajíc nejdůležitější z nich, totiž kronikou Kosmovou. Proto tedy text rukopisu „Pokračovatelů Kosmových“, zachovaný v tomto kodexu, jest pouhý opis podle předlohy, o níž však nemůžeme říci, že byla originálem, totiž původním sepsáním. Některé známky ukazují, že předloha písařova byla pravděpo- dobně opisem letopisného svodu, již rozličně upraveného. Zdá se totiž, že původní sepsání ve formě záznamů jednotlivých „pokračovatelů“, kteří byli současníky událostem, o nichž píší, bylo patrně již v letech osmdesátých 13. století zredigováno ve svod (i s tak zv. prvním pokračováním Kosmovým kanovníka vyšehradského) a rozšířilo se v opisech. Snad již ke konci 13., nebo spíše v prvních letech 14. století (ale před r. 1305, kdy zemřel král Václav II.) byl tento svod přepracován v druhou recensi (vyjímajíc „první pokračování“, k němuž byl připojen recensovaný text „druhého pokračování“), která byla pravdě- podobně předlohou písaře kapitulního kodexu a podle níž opsal tedy také oba naše letopisy. Mimo zmíněný kodex zachovaly se tyto letopisy (jako část onoho svodu) ještě v rukopisu někdy děkanství budějovického, nyní v knihovně Národního musea v Praze sign. VIII. D. 20, a v rukopisu donaueschingenském (knížat z Fürstenbergu). Oba tyto rukopisy popisuje B. Bretholz v úvodu ke svému vydání kroniky Kosmovy, způsobem ne zcela uspokojujícím; varianty rukopisu budějovického (vzhledem ke znění kodexu kapitulního) přináší K. J. Erben a všiml si toho také B. Mendl v jiné souvislosti, uváděje i několik juxtaposic. Je zřejmo, že předlohou písaře rukopisu budějovického, který byl psán počátkem 15. století, nebyl kodex kapitulní, a zdá se docela, že předloha rukopisu budějovického nebyla filiačně pří- mo odvozena od předlohy kodexu kapitulního. Závazněji bude možno se vysloviti o těchto záhadách textově kritických, až 68