dišti. Pan markrabě sice svolil k žádostem šlechty, ale co ochotně slíbil, ani dost málo nesplnil. Paní královna tedy, přesvědčivši se o lsti a klamu markraběte a o porušení jeho vlastních slibů, že totiž ani jeden z nich se nestal skutkem, že nevyhověl žádostem šlechty a že jsouc zavřena na těsném místě žádným způsobem nemůže uniknouti útrapám a těž- kým nesnázím, jež denně snášela, po tichých úvahách v své duši vymyslila způsob, kterým by mohla z oněch přehoř- kých trýzní uniknouti. Neboť se bála, aby ten nepříznivý začátek neměl vzápětí ještě horší osud, protože psáno jest: „Z tak nepříznivého začátku jest se do budoucna obávati ještě většího neštěstí, než doufati v šťastný konec.“ A jinde zas: „Jen stěží se dokoná s dobrým výsledkem, co se počne se špatným začátkem. Královna tedy čas od času začala si vyžadovati od Heřma- na, purkrabího hradu Bezděze, aby směla jíti na pouť do města Kuřích Vod, kde je kostel zasvěcený svatému Jiří; připadl totiž na ten den svátek svatého Jiří. Purkrabí Heř- man vyhověl žádosti paní královny a dovolil jí, aby šla, kam se jí líbí, ale s tou podmínkou, že zanechá čeleď na hradě a že se, skončíc své poslání, k ní vrátí. A tak se i podle ře- čené úmluvy stalo: odešla a přišla zpět. Po druhé, několik dní potom, žádala, aby směla navštíviti šedé mnichy v Hra- dišti, a obdrževši dovolení, vyšla a téhož dne v tom městě obědvala, jsouc hostem v klášteře. Po třetí, vzavši si dovo- lení, přijela do města Mělníka, jež jí náleželo věnem, a po- byvši tam tři dni na náklad měšťanů, vrátila se na Bezděz. Potom ještě požádala o dovolení jeti doPrahy k sestře Anež- ce a dosáhši ho, odjela. Vyřídivši si tam své věci, předstí- rala, že chce jeti na Moravu navštíviti hrob svého manžela krále Otakara, a vydavši se na cestu, místo aby jela na Mo- ravu, zaměřila své kroky do Opavy a tak chytře a moudře vyvázla z úzkostí a obtíží, jež trpěla od Němců. Někdy totiž 47