duchovního pastýře, a že se rozhodl výsledky svého hloubání projevovati i písemně. Cítal už dříve Štítného a Husa a některé jejich spisy začal zpracovávati v svém duchu (Štítného Reči besední, Husův Výklad na Otčenáš a Devět kusů zlatých). Kromě toho naň působil i Jakoubek ze Stříbra“ a své názory vytříbil rozhovory i polemikami s předním zástupcem kněží táborských Mi- kulášem Biskupcem a s hlavou církve kališnické po Husovi a Jakoubkovi, s mistrem Rokycanou.4 Se všemi třemi sloupy husitského hnutí znal se Chel- čický osobně: rozmlouval s Husem o večeři Páně (nejspíše po jeho odchodu z Prahy, kdy pobýval v jižních Čechách); o stycích s Jakoubkem byla řeč výše; s Rokycanou se seznámil důvěrněji asi za jeho několikaletého pobytu (1437—1448) v Hradci Králové. U všech hledal poučení v otázkách nábožen- ských, ale přijímal je kriticky a nedal se zaslepiti ani vážností, jíž se těšili Polemicky se utkal i s hlavou kněží táborských, Mikulášem z Pelhřimova." Mikuláš byl zvolen roku 1420 starším (seniorem) nezávislé církve táborské ale byl nazýván i biskupem (odtud bývá jmenován i Mikuláš Biskupec). Napsal mimo jiné spisy proslulou Konfesi, v níž hájil zejména prostou mši táborskou, zamítal očistec a uctívání i modlitby k svatým. Chelčický přijak leccos z této Konfese do svých spisů doslovně. Na koncilu Basilejském odů- vodňoval Mikuláš účinně artikul o stíhání veřejných hříchů státem; proti němu mluvil na koncilu pařížský doktor G. Charlier. — Mikuláš, ačkoli byl biskupem táborského bratrstva, žil většinou nikoli v Táboře, ale v Písku druhé to hlavní tvrzi táborské. V době, kdy měl polemiky s pražskými mistry o večeři Páně, doslechl se o Chelčickém, že se zabývá touto otázkou, a pozval ho k sobě dvakrát do Písku a do Vodňan; na konec se však oba rozešli v ne- 3 Jakoubek ze Stříbra narodil se ve vesničce Vítkově (dnes Víchově) u Stříbra asi r. 1370; po Husovi se stal duchovním vůdcem strany podobojí. On to byl, jenž dokázal, že přijímání pod jednou je novota církevní, zavedená teprve asi před dvěma sty lety, a žádal obnovení přijímání pod obojí i pro obecný lid. Po Husově smrti stal se správcem Betlemské kaple; zemřel r. 1429. Byl horlivým obhájcem Viklefa. — O něm naposled psal F. M. Bartoš, Světci a kacíři (Praha 1949), str. 82—105. Sr. i František Borecký, Mistr Jakoubek ze Stříbra (Praha 1945). Sr o něm poznámku v Předmluvě k Síti víry. 5 Nejzevrubněji o něm pojednal F. M. Bartoš: Mikuláš z Pelhřimova (v uvedené už knize Světci a kacíři, str. 175—196). — Chelčického Repliku proti Biskupcovi vydal roku 1930 Josef Straka. Srovnej o tom v Síti víry, díl I., kap. 68 a násl. (zvláště 77 a 78). 316