VI. V Celeiné ulici. čtvrt; it. zahradu celní k klášteru sv. Jiří a ležící blíž k vodé, a s domem při ní i s lusthauzem v ní a s tím jejím se vším příslušenstvím; it. pole na Smichově řečené Prefatovské s dvorem, stodolou a lúkou při ní; it. pole za Smichovem řečené Simůnovské; it. polovici peněz, totiž 28 k. gr. za pole Tatousovské, kteréž jest vyplaceno, a 50 k. gr. praž. č., kteréž jest mu za vinici Poustku, kteréž jest on Zikmund Viktorinovi z Drást prodal, na vinici Voslovce a Kartouzce dílech jeho Zikmunda, kteréž jest on Jiřík od něho koupil, sobě vyrazil; a slíbil jest nadepsaný Jiřík sám za se i za své dědice, že nadepsa- ného Zikmunda, dědicuov ani dědin jeho, nemá a moci nebude nařiekati ani napomínati z kterého dílu st-ajcov- ského dělického dalšího, totiž z strany statkuov pozem- ských a zápisných i peněz toliko, nižádným právem ani skulkem časy budoucí a věčné; neb jest on nadepsaný Jiřík od téhož Zikmunda již dotčenými dědinami úplně a docela oddělen. Stalo se léta 1540 ve čtvrtek před sv. Alžbětú. 29. 1549, 4. listopadu. | Rukop. č. 2142 f. V. 9. (Kšaft Jiříka Píkarta.) Ve jméno Boží amen. Já Jiřík Pikart, měštěnín Starého M. Pr., oznamuji tímto listem vuobec, že jsa v trestání božím a v těžké nemoci na ten čas toto mé poslední vuole o statečku mém pořízení činím a kSaft takovýto: Napřed duom, kterýž slove u tří králuov, podlé fary Tajnské, se všemi svrchky, nábytky, cožkoli v něm jest, málo nebo mnoho, odkazuji a dávám mocně Marianně, manželce mé, a Prokopovi, synu mému a jejímu, na rovný podíl společně. Item vinici Kanclířku v osm strychuo, tak jakž jest vyměřena měřičem zemským a puol lisu 3 spodním čeřenem, s polovicí nádobím v témž lisu, kterúž jsem soudem zemským obdržel a vysoudil, též: druhú vinici Voslovku XII strychuov míry držící a třetí vinici, jenž slove Karthúská, s jich vším příslušenstvím, ircm za- hradu s domem blíž k vodě podle zahrady Frankovské s tím se vším příslušenstvím, jakž sama v sobě leží, vína všecka, kteráž v domě jsou, item koflík veliký jeden v druhý vcházející pozlacený, dvanácte lžic stříbrných s vobrázky pozlacenými na koncích, o kteréž soud mám před pány v radě s Zigmundem Pikartem, strýcem mým, item stolice puol a puol Glviti, kteríz mám na Horách Kutnách na Vlaském dvoře, to i jiné všechno mocně dá- vám Marianně, manželce mé milé, a Prokopovi, synu mému milému, a v tom aby jí od žádného žádná překážka se nedála. Item což se dluhuo dolýče, kterýmiž jsou mi lidé povinovati, J. Mt pán pan Wolf hrabie z Gutnšlejna za pana Ludvíka též hrabí z Gutnštejna, pana strýce J. Mti, dluhu spravedlivého, kterýž dluh pán ráčil připověditi za- platiti: CXXXIII!/; kopy míš.; nebožtík Mikuláš Pikart bratr muoj, za pole Prefátovské, které jsem jemu prodal, L kop míš. mi pozuostal, item čtyrydceti kop gr. čes. u nebožlíka Jana Dryzny, kterýchž jsem jemu půjčil, jakž zápis knih města hořejšího ukazuje, o kteréž soud mám, a též což jest mi šenkýřka Káča za vino pozuostala, o čemž Marianna, manželka má, dobře ví, to všecko i jiný všicek statek, kde a na čem by ten koli záležel a uptán, jakýmžkoli jménem byl, ten všecek mocně dávám a od- kazuji Mariannč, manželce mé milé, s Prokopem, synem mým milým, však s nápadem z umrlého na živého. A ji Mariannu, manželku inú milú, činím nad tím vším stateckem i nad Prokopem, synem mým a jejím, mocnú otcovskú poručnici a jí věřím, že synu mému a svému křivdy žádné neučiní, ale jeho k dobrému že vésti bude a statček ten opatrujíc, ač dá-li mu Buoh všemohúcí let rozomných dočkati, jemu toho dochová. Což se pak mých dluhov, jimiž jsem lidem povinovat, dotýče, o kterýchž Marianna, VI. V Celetné nlici. 449 manželka má, dobře ví, a na kteréž i jistoty jsú zdělané, ty aby z tolio slatetku zaplaceny byly, toho že jí věřím. A k tomu jí ku pomoci a k radě přidávám p. Martina od zlatých křížuo z Vlkanova, p. mistra Oldřicha z Pros- tibofe a na Lochovicich a p. Blażka z Pereftu, otce jejího, ač jsem jich za to nežádal, však jim jakožto svým milým a dobrým přátelóm nad jiné věřím, v čem by jich kdy potřebovala, jí i syna mého v ničemž neopustí, ale jim radni a pomocní býti ráčí. A jí Marianně, manželce mé, toho věřím, což bych komu poručil dáti po mé smrti jí ouslně, že tomu všemn dosti učiní, jako bych to v tomto mém kšaftu a posledním pořízení slovo od slova zejména dostavil a napsal, že to tolikéž svůj průchod míti bude. A tento kšalt zapečetiti jsem dal svým vlastním sekretem při přítomnosti p. Václava Trubky u měny z pánuo a p. Matěje Repíka z starších obecních a jich jsem se dožádal, aby tuto vuoli mú tak po mé smrti vysvčdčili. Stalo se v sobotu pred sv. Linhartem leta etc. XLII?. Publikován ve čtvrtek po sv. Vincencí 1548 (22. ledna). Tento k&aft jest na ji-t zpuosob a vyminky stvrzen, jakZ o tom vej- povíd v radé pana purgmistra a pánuo uCinéna a za- psána jest. 30. 1643, 11. ledna. Rukop. č. 2142 f. V. 9. (Kšaft Pavla, někdy Václava Pikarta syna.) L. b. MDXLII v středu po sv. Divišií — leže v těžké nemoci, pamětí však dobré a svobody rozomu zdravého užívaje, vuoli svú poslední oznámil jest takovúto, že což má ještě peněz za panem Duniáčkem, švagrem svým, tak jakž se to na cedulech řezaných nadjíti má, že to všecko poroučí a mocně odkazuje po smrti své Lidmile, sestře své a svrchu- psaného Jana Duniáčka, švagra svého, manželce, a žád- nému jinému a to z té příčiny a za to dobrodiní, že jest mu v jeho potřebách dobře činila. Stvrzen l. 1548 ve čtvrtek po Božím křtění. 81. 1543, 28. května. Rukop. č. 100 f. 21. Z roz- kázánf J. Mti Kr. dána jest na rukojmic Marjána, nékdy Jiříka Pikarta manželka, z toho vězení, do kterého z po- ručení J. Mti Kr. přišla, pod CCCCC kop gr. č. — Act. fer. II. post Corporis Chr. (Rukojemství propuštěno r. 1544, v sobotu po Rozeslání sv. ap.) 32. 1544. — O zabili Polaka Kryštofa Sokolov- ského Zikmundem Zastfelskóm z Zastfizl na PrakSic(ch v domě u Pikartů viz Casopis Musea kr. C. 1861 str. 888. 33. 1544, 11. července. Rukop. č. 2129 f. 36. V té při, kteráž z jistého poručení J. Mti Kr. při právě tomto slyšána mezi Zygmundem Pikartem z Zeleného Oudolu z jedné a Marjannú z Pereltu, pozůstalí po ne- božtíkovi Jiříkovi Pikartovi manželkou, z strany druhé, jakož pak předkem na žádost Zigmunda čtena jest kom- missí J. Mti Kr. a mluveno potom, že podle rozkazu J. Mti Kr. se zachoval a spisu podal, Zádaje aby čten byl proto, jestli by toho potomní jaká potřeba byla, aby věděl co ukazovati. K tomu od Marjanny mluveno, že na žádné spisy jeho povinna není odpovídati, nebo ona to- likéž jako i on mohla by spisu podati, ale bylo by jich milostem pánuom daremní zaneprázdnění než jestliže Zig- mund z čeho jistého: jí Marjannu chce obviniti, ona slyšíc a o to s přátely svými se poradíc chce jemu na to tu olpověď dáti, kterúž bude se moci dobfe zpraviti. Proti tomu od Zigmunda mluveno: nemůž toho straně hájeno býti, což by za přečtení k polepšení své sprave- dinosti žádala, to aby čteno býti nemělo, jakož potom z poručení jest takový spis přečten a k tomu mluveno, že v tom spisu cožkoli jest napsáno, jest pořádně všecko poznamenáno, co na víních, hotových penězích, svršcích 57