VII. Na Velkém namésli (strana jižní). Pieska ct Wenczlaus Geunlier, consules iurati, cives Maioris Civ. Prag., recognoscimus ct prolestamur, nos ab anliquis consulibus certa mera ct integra veritate indu- passe, quod cum Jaxo olim Polconis Jacobi filius, nobis coniuratus, pro «debitis patris sui jam dicti fuisset per aliquos creditores impclitus, tunc ipse Jaxo omnia et singula bona ciusdem) patris sui, [quc] ad ipsum devoluta fucrant, coram consulibus resignavit, ut de et ex eisdem bonis debita huiusmodi, sicut et in quantum porrigere possent, persolverentur. Et Lunc statim idem ]Jaxo demonstravit sufficienter, quod ulterius. prelacti. patris sui. Polconis ulla penitus bona, quam que coram consulibus, ut predicitur, resignavil. possideret vcl haberct. Tuncque per eosdem antiquos consules hoc pro iure fuit adinventum et diflini- live senlenciatum, quod bona omnia, cidem Jaxoni per olim. Johlinum Jacobi, patruum suum, legata, donata et data seu ad ipsum Jaxonem ct heredes suos ab eodem Johlino, patruo suo, qualitercunque devoluta, nullus penitus hominum possit vel debeat de cetero intra vcl extra iudi- cium. quodcumque jmpctere, inquietare, aul aliqualiter in- festare; Quin ymo ipse Jaxo ct heredes ac successores sui eadem bona omnia ct singula, sibi per dictum Johlinum Jacobi legata, donata ct data seu qualitercunque ad cos ab eodem Johlino devoluta, possunt et debent pre omni- bus cl sinpulis predicti Polconis creditoribus obtinerc el habere, absque suo quolibet detrimento. Porro prefati antiqui consules hoc eciam spccifice pro iure invenerunt et sentenciaverunt, quod cuni quadam littera patenti, in qua prelaclus Polco in quadringentis scxag. gr. denar. Prag. pecunie dotalicii obligari dinoscitur, cuiusque litlerc tenor el continencia de verbo ad verbum subscribitur, incmoratus Jaxo el beredes ac successores sui non debent neque possunt de cetero per quempiam hominum pro cadem dolalicii pecunia intra vcl extra iudicium quod- cunque moneri, impeti, occupari aut aliqualiter fatigari. Et quemadmodum. pretacti. antiqui. consules in hac parte xentencinverunt, ila nos corundem antiquorum consulum sentenciam scu sentencias per omnia, ut prefertur, appro- bantes codem et simili modo sentenciavimus ct senten- ciamus per hec scripla. Aclum et scriptum in vigilia s. Jacobi ap. anno oc trecculesimo scxagesimo secundo. °14. 1868. -- Pozůstatky desk zemských I. str. 435. Nicolaus Geyhcr de Praga vendidit monasterio s. Magdalene [in*]. 15. 1404, 4. října. Rukop. ©. 997 f. 33. Johlinus Geunher hat bekant vor den herren iv dem rate, was ym die erbern herren Georius Bora, Johannes Weilburg, beyde doctores in dem geistlichen rechten, und Johanco Outil, unser mitburger, geschefllute ctwen herren Nica Geunlier, seines. bruders, vou dessclben scines bruders guter, es sey vil oder wenig, geben werden, das sie ym dic von gnaden geben und von chcinem rechten nicht geben und doran wil er sich lassen genugen. Auch hat er al do gelobt fur sich, sein erbern und alle seine nachkommen, das cr furbasmer und cwiclichen dicselben geschefftlute, alle ir erben und nachkomen umb chcinerlcy andern guten, varnde oder unvarnde, die derselb herre Nica, sein bruder, noch ym gelassen hat, nun und fur- basmer cwiclichen nymmer ausprechen oder verlangen wil noch sal weder in geistlichem oder im werntlichen gerichte mit hulffe fursten. oder herren. in cheinerwcis. Aclum sabbato in die s. l'rancisci a. d. CCCCIIII. 16. 1419. -— Rukop. 6. 2099 f. 70. Hedwigis, lilia olim. Johlini Geunheri, nunc Nicolai Rollouis contho- ralis legittima, resignavil marito suo omnia bona post VII. Na Velkém náměslí (strana jižní). 551 palrem suum et cciam quc in bonis per testamentarios olim d. Nicolai Geunheri sibi et aliis pucris dicti Johlini sunt resignate. *17. 1419. — Rukop. 992 [. 39. Nicolaus Pleyer, Hedwigis, conthoralis ipsius, et Arnestus, eiusdem Hedwigis frater, fassi sunt, se a Johanne de Comyn et Dorothea, conthorali ipsius legitima, XL s., pro qua pe- cunia ipsi domum erga ipsum Nicolaum emerunt, per- cepissc. #18. 1498°. — Rukop. &. 2099 f. 51. Johannes Comin alias Czelny. 819. 1429. — Rukop. c. 2099 f. 505. Ottiko de Wrzessowicz, Johannes Rataisky ct Johannes de Tezow publicaverunt, quia sunl disbrigalores pro Johanne, nato Mande institricis, ct Agnezka, conthorali sua, prelexlu bo- norum Ledcze ad famosum Johannem dictum Wickleph, indicentes sc ad domum sitam in acic Ferrec plathec «dictam Celny —. Gregorius Klarec de Budiejowicz publi- cavit. XI'/a s. gr.sibi per Johannem, natum Munde, occa- sionc fideiussorie caucionis pro Martha, inquilina sua, obligatas. — Katherina, relicta Mirkonis dc Pelrkow pu- blicavit, qualiter si nonnulle res ipsius et Mandc insti- tricis, que fuerunt ei dale ad servandum in domo Jo- hannis, nati Mande, sub clausura ciusdem Johannis, sunt ciablate. — Johannes, purgravius castri Pragensis, publi- cavit duas marcas argenti datas Janconi aurifabro, gencro domine Mande institricis, ad laborandum. 990. 1480, 19. června. Rukof. ć. 992 f. 119. My purgmistr. a konšelé Velikého M. Pr. všem i každým liemto zápisem na vědomie dáváme, kdož jej uzřic nebo člíce slyšeli budú, že opatrní — ubrmané — od panie Doroty, někdy vdovy Jana Celného a nynic manželky Hynkovy, a od téhož Hynka z jedné, od Janka, Makuše, Aničky, Doroty a Katrušky, dětí téhož Jana Celného z strany druhé s povolením naším s plnú mocí vydaní — mezi tymaż stranoma — takovéto jsú o všecko zbožic, kteréž jest po smrüi svrchupsaného Jana Celného zuostalo — vypovédénic koncéné ucinili: Najprv aby svrchupsaná pani Dorota všecky děti své svrchu jmenované u sebe poctivě chovala, tak jakož na mateř slušíe déti chovati, jim pokrmu, oděvu a jiné potřeby dobývajíc až právě do jejich stavu manželského. A kdyžby která děvečka v stav manželský vstúpila a vešla, tebdá té jisté děvečec tak v stav vslúpené paní Dorota s manželem svým má dáti a do dne a do roka vyplniti šedesáte kop. gr. pr. a vý- pravy za dvadect k. gr. ihned s tí děvečký za jejie dicl dédiènÿ. Kterézto vypravy lidé dobií z vobi strand vy- daní pochválili by. Také jest vypovédéno, kdy2by kolivèle Castojmenovand paní Dorota kterého dictéte svrchupsa- ného dielem jeho odbyla, tehda to dietě tak odbyté nemá sé na ni, na dédicc ani na budiücic jejie viece nikdy na- vracovali —. Dále jest vyrGeno, kdyZby kolivék Janka, syna svého, odbyvala, tchda jemu má dáti a vyplniti osmdesáte kop gr., ale výpravy nic. Naposledy jest vy- povědicno, jestli že by Buoh neuchoval jich domu, v kte- rémž nynie sedic, sjíti a zhynúti, buďto vpádem do města, ohném ncbo kterjmkoli jiným nesčestím bez jich Isti, a kteří dětí by byli v tom zhynutí domu na jejiem chlebu, tehdy aby každémn z těch jistých dětí na chlebu jejím obývajících sešlo na jich osmdesáti kopách gr. vedle na- učenic panského. — Act. fer. II. post Corp. Chr. 21. 1482, 7. března. Rukop. č. 992 f. 138. Z po- volenie jednostajného panôv purgmistra a konSelôv Veli- kého města Pražského stalo sč jesti rozdělenic a přátelské smlúvy mocné vypovědčnie opatrnými Jankem od Střicbrné