564 VII. Na Velkém náměstí (slrana jižní). pokuty. Dále přiznává se, že jest se doptával Mikuláše, bratra svého; proč jest se pak také i sestry své nedo- plával? A tak vždy pochybil zřízení zemského. Naposledy žádá pokuty, ale příliš pospíchá, an ještě neslyšel, aby obran svých proti příčinám jeho ukázati neměli —. - ‘Tu p. purgmistr, páni a rada — vypovídaj(: Poně: vadż se jest vyhledalo, Ze Jan C. z H. ućinivsi odpor kšaftu otce svého matku svou, bratra a sestru časně k témuž odporu obsílajíc, ač příčin svejeh v času od práva vyměřeném pro feriac vína sbírání klásti jesl ne- mohl, však nicméně se vždy pořádně při právě ohlašoval, po ujití pak ferii hned po právě svým šel a tak tu nic nepromlčel, z těch příčin dává se Janovi C. za právo, že obcslaní na ty příčiny od Jana k odporu toho kšaftu před- ložené odpověd dáti jsou povinní. Act. fer. VI. post Oculi. 49. 1578, 8. května. Rukop. č. 1172 f. 200. V so- botu den Nalezení sv. Kříže stal se popis zboží po Miku- lášovi Cernohorským : Ilem v Slavkově 800 k. m. püjce- ných na cín podle vejtahu a šuldpryfů ouředníkuov J. Mtí C. U ňákýho konváře v Třebíči za cín 100 tolarů, ňáká vdova konvářka též v Třebíči za 20) tolaruov. V Vejvan- čicích N. konvář 32 k. m., konvář v Nusy 15 k. m., formané z Uherského Brodu přijiali na švestky 56 k. m. Worfas Michal, Uher z Trnavy, 47 k. m., Jeden Uher Kaleinon 130 k. m. 50. 1584, 19. listopadu. Rukop. c. 2179 H. f. 20. "Ten pondělí den sv. Alžběty smlouvy k sv. manżelstvf staly se mezi Faltynem Kirchmarem — a paní Marjanou m. j. a p. Mikulášem Černohorským z Horoměřic — že p. Faltín — dceru svou pannu Alžbětu — připověděl — p. Mik. Cernohorskému — a po dotěcné dceři své — věna 1000 k. m., k tomu vejpravu —. 51. 1585, 26. srpna. Rukof. ć. 2230 /. 116. V pon- dělí po sv. Bartoloměji stalo se snesení konečné mezi KalcFinou Cernohorskou a paní Zuzanou Parmanovou z Mořiměřic, dcerou její, z jedné a p. Mikulášem Cerno- horským z Hořiměřic, synem nadepsané paní Kateřiny, 7 strany, druhé, Ze prohlfdajíce kSaftu neboZt(ka n&kdy p. Mi- kuláSe Cernoliorskyho, manzela a otce jich — sou se všichni tři — o stalek rozdělili — takto: Duom — u JednoroZcuov — p. Mikulášovi zuoslali — mó — na takovej zpuosob: poněvadž jest ten dům jemu — v 3500 k. m. pošacován — jestli Ze by ten duom kdy — zavaditi oumyslu byl, tehdy vejšeji nic nežli do toho 3500 k. — moci žádné míti nemá. A pakli by jeho p. Mikuláše P. B. bez dědi- cuov smrli uchovali nerâtil anebo Ze by též za živnosti své len duom prodati chtěl, tehdy tolikéZ toho učiniti moci nebude, nýbrž — duom jim malefi, sestře anebo dělem jejím zase — za touž sumu — postoupen býti má. V týmž domě jest sobě paní Kateřina Č. pokoj do Železné ul. aż do smrli bez ouplatku vyminila. — Dâle p. Mi kuláš má -— Zuzaně, sestře své, 600 k. m. z toho domu — vyplatíti —. Paní Kateřina za podíl svůj jest vzala dvory oba ve vsi Bubních — ve 1400 k. m. — z kte- réhožto dílu paní Zuzaně, dceři své, vydati má 400 k. m. 52. 1599, 2. listopadu. Rukop. č. 1174 f. 57. V středu po V. Svatých stal sc popis svrškuov po někdy Heřmanovi řezbáři a Kateřině m. j., pokojníků u Jedno- rožcův. 53. 1604, 8. dubna. Rukop. č. 2205 f.2 53. (Kšaft uroz. p. Mikuláše Černohorského.) Ve jméno svaté ne- rozdílné Trojice amen. Já Mikuláš Černohorský z Hoři- méfic, J. Mti C. cla pomezního v městech Pražských přední kommisař, známo činím timlo lislem mým kša(- VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). tovním všem vůbec —, že uvažujíc nestálost života člo- věka každého —, avšak vůli svou v vůli Otce mého ne- beského podávám — a když by mně milý pán Bůh z lo- hoto světa pojíti ráčil, ta vůle má jest, aby tělo mé bříšné, smrtedlné, náležitě bez přílišného nákladu v kostele u sv. Benedikta tu, kdež má milá manželka a dítky mé pohřbeny, jsou, též pohřbeno bylo, nicméně sklípek, klerýž ještě doklenut není, pokudž bych však ten za živobylu mého dodělati nedal, tehdy po mé smrti aby spraven a kámen hrobovÿ na vrch položen byl. Kterémužto záduší a ko- stelu sv. Benedikta předkem a nejprve náklad na epithapium, též mříže železné, kdež rodičové moji na krehově přebý- vají, na památku těl mrtvých 7 penéz, kteréž za lidmi mám, jedno sto kop grošův českých dávám a odkazuji; pakli by též summy na týž náklad nepostačilo, tehdy bu- dou moci páni porućnici tohoto kšaftu mého z peněz ouroćnich aneb z Cinże domovof dolożiti. IDale o statecku mém toto pořízení činím: Dům můj, kterýž u Jednorožců slove, v rynku Staroměstském, v němž nyní bydlím, po- něvadž mně milý pán Bůh s dobré paměti Martičkou Cer- nohorskou z Proseče, manželkou mou milou, Annu dcerku k potěšení dáti ráčil, kteráž až dosavad v živobytu zů- stává, pokudžby přišla k létům svým dospělým a rozum- ným, jí jakožto dceři mé vlastní a dědičce tyż dům se všemi v něm svršky a nábytky, klenoty od zlata a stříbra, též penězi hotovými mými vlastními, šaly choděcí, vinuté a perné, též vína ve sklepích v témž domě mém a suminou jiný všecken a všelijaký statek movitý i nemovitý — mocně k dědičnému držení a užívání ji vládnutí dávám a odkazuji. Pakli by pán Bůh všemohoucí svrchu dotčenou Annu, dcerku mou, dříve dojití let jejích rozumných a dospělých z tohoto světa prostředkem smrti povolati ráčil, tehdy po smrti její týž dům můj Kašparovi, Mikulášovi, Kateřině Manhartové, Barboře a Alžbětě, synům a dcerám po někdy dobré pamčti Zuzanně Parmanové, jinak Cer- nohorské z Hořiměřic, sestře mé milé, pozůstalým též k jmění a dědičnému užívání jicb společnému právem nápadním na ten způsob, aby oni byli povinní Alžbětě, sestře své, šest set kop míšenských i s ourokem jí na témž domě mém zjištěných (pokudž by jí taková summa za živobytu mého odkázána nebyla) napřed dáti a odvésti, dávám a odkazuji. A jakož mám sobě od J. Mii C pána, pána mého nejmilostivějšího, z milosti |. Mti C. za mé věrné služby dva tisíce kop grošův českých daných dvěma jistotami rozdílně zjištěných, z kterychzto každého roku z ouřadu J. Mti C. rentmistrského jedno sto kop grošňv českých ouroku mně až do vyplnénf hlavní summy odvo- zovati má, tomu chci, aby ihned po smrli mć páni po- ručníci, kleréž tímto kšaftem mým nad dotčenou Annou, decrkou mou, sirotkem a statkem po mně pozůstalým na- Fizuji, tyż ourok każdćho roku z ouïadu rentmistrského do zrostu a let její dospělých sami vyzdvihovali a z téhož ouroku padesáte kop grošův českých na tři díly rozvrh- nouce, jeden díl do špitála k sv. Pavlu chudým lidem, druhý díl žákovslvu k matce Boží před Tejnem a třetí díl chudým lidem vězňům do šatlavy Staroměstské každého týhodne v sobotu na vychování se vší pilností: každého roku na časy budoucí vydávali a druhých podesát kop grošův českých ouroku na vychování Anny, decrky mé, a jiné potřeby obrátili. A když by pak táž Anna, dcerka má, k létům svým rozumným přišla, lomu též chci, aby i ona tím vším způsobem lýž ourok z dotčené summy tisíce kop grošův českých přijímajíc, jinam mimo dotčené vy- měření mé nižádným způsobem ncobracela a toho do smrtí své neměnila, nýbrž pokudž by jí pán Bůh z tohoto světa též prostředkem smrti pojíli ráčil, to za zdravého