r 558 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). před p. purgmistra a radu Bohuslav kožišník s Voršilou, sestrou svou, a Jiřík, Wolf a Václav, bratří vlastní a nc- dílní Dešenští z Dešenic, pravíc se líž bratří — k statku — nebožlíka Viktoriina, ujce jich, právo míti, jakožto jeho nejbližší příbuzní. Táhnúc se dále i na to, kterak jest kšaft jeho nebožtíka ku právu pečetí jeho vlastní za- pečetěný podán a od písaře přísežného Jaroše z dolejší kanceláře Pražské, kterrjž jej z vuole nebożtfka ujce jich svú vlastní rukou psal, a jiných na to vedených svědkóv — aby jim také tejž kšaft přečtěn byl. Kterýžto když vyslySali, Zádali pri ném — züstaveni byt. Pii kterymzto kšaltu vyhlášení stoje Bohuslav kožišník s Voršilou, sestrou svou, odpor tomu kšaftu jest učinil, pravě, že podle práva inčsta tohoto ten k&afl sepsán ani vysvědčen není. A by i byl pořádně vysvědčen a sepsán, že jest on Viktorin nebožtík toho kšaftu činiti nemohl. Na to čísti dal kša(t nebožky paní Markéty od Jednorožec, matky jeho Vikto- rinovy a baby těchto bratří Dešenských, kteráž ten statek vsecken, o kterémž on Viktorin, syn její, neničko jest kšaftoval, prvé jest jako o svém svobodném a vlastním statku kšaftem pořídila, a jeho při synu svém Viktorjnoví, dalli by mu P. B. z nedostatku kjeho rozumu zdravému přijíti a dědice míti, jest nechala. Pakli by v tom nedo- statku pfedce trval, dala jest mu tejmž kialtem svym k opatrování jeho, tudíž i také statku, za poručníka a přítele Bohuslava s Voršilú, sestru jeho, jakož jest pak on Bohu- slav tak činil, že za živnosti Viktorinovy statek, platy vybíraje, i zdraví jeho vždycky opatroval. A táž Markéta, wátie Viktorinova,pti tom Ze jest mu také oustně v tejnosti s Voršilú, sestrý jeho, obzvláštní poručení učinila, aby po smrti Viktorina, syna jejího, ten statek on Bohuslav na milo- srdné skutky přijal a mezi chudé lidi do záduší a díl k sv. Mikuláši, kdež leží, aby rozdal. Pravě týž Bohuslav, že toho na své duši nechati nemohl, než že žádá, aby při tom paní Markétiným kšaftu zůstaven byl. Neb oni Dešenští na ten statek se potahovati nemoh kšaftem, kterýž čten jest, a to pro tu příčinu, neb jest on nebožtík Viktorin k dě- lání kšaftu rozumu zdravého neměl. Ludmila pak, sestra jeho, dcera paní Markytina, mátie tejchz Des&enskych, z loho statku jest na klenotich i hotových penězích vy- byla a jeho se odřekla, tak jakž knihy to ukazují. A ani on nebožtík nebyl na tom, aby při nich Dešenských statku svého zanechati měl —. Proti tomu oni Dešenští bratří, puovodové, dali jsou čísti relací z rejster radních s mocným listem pod pečetí ne- božtíka Viktorina, ujce jich, učiněnú do rady 1. MVCXXXIII a lo skrze jisté osoby, jakožto Viktorina z Drast, Václava Pětikostela, Václava bakaláře Ialdeckého, Václava Ruka- vici, lidi hodnovérné a zachovalé, skrze kteréžto přiznání před právem jest učiněno, že od nich bratří nebožtík ujec jich toho stalku nikam jest odciziti nemfuil, jakoZ jest pak tak učinil, že kšaftem svým od nich statku svého jest neodcizil, než toliko jich podělil. A kdyby i toho kšaftu nebylo, tehdy podle té relací do rady učiněné jim ten statek tím dáním a jináč nápadně přináleží. — Pravíc, že ten kšaft nebožtíka Viktorina má podle práva místo míti; neb jest činil za dobré paměti a rozumu zdravého — poručníkóv nepotřeboval a ani tohoto Bo- huslava kožišníka, když se na to poručenství za živnosti jeho při právě potahoval, v tom poručenství trpěti ne- chtěl, nébrž se ho v radě i jinde odpíral, jemu Bohusla- vovi do domu nedal —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: KdeZ jest Bohuslav kožišník poručenstvím neb. Markéty Jednorožcové právo a spravedlnost míti chtěl k statku nebožtíka Vikto- rina — i poněvadž kšaft její Markétin toho neobsahuje, VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). aní jak v sobě zavírá, nebo kdyby to v sobě držal, čehuž Bohuslav žádal, on Viktorin: toho statku maleří sobě da- ného umenšovati by nemohl, ale že jest jím vládl, jej řídil a činil s ním, co chtěl, a v tom Bohuslav jemu za živnosti jeho Viktorinovy překážky nečinil, z těch příčin on Bohuslav tím k3aftem na ten statek — táhnúli se nemůž — neb toliko při ochránění jeho Viktorinova zdraví to se poru- čenství vzlahovalo,ale ne nastatek. Dále kdež bratří Dešenští — o kšaft sou důminku učinili, že by nalezen býti měl, a ten, ac jest nalczen i zapecetin, ale ne jeho rukou ne- božtíka sepsaný, a ten kšaft pořádných podle práva a společně přílomných svědkóv nemaje místa svého míti nemá a nemuože, poněvadž svědkové nejsú, kterých by nebožtík žádal a ustavičně prosil, aby lo, což vtom spisu stojí, vysvědčili, že to vuole jeho jest. A hned Wolph při tom jakožto s městem trpící a břemena městská nesa a měštěnín jsa, jakožto po příteli nejbližší přítel prosil, aby práva svého užil. 1 podle práva on Wolph k tomu statku nejbližší by byl, kdyby on Viktorin toho za své živnosti neopatřil a Jidf hodnověrných — do rady s mocí neposlal a vuoli svú oznámil: neučinil-li by pořízení podle práva města tohoto pořádného, že statek jeho veškercn jinému žádnému přijíti nemá, než ujcóm jeho Dešenským, Jiříkovi, Wolphovi a Václavovi. I z těch příčin jim bratřím Dešenským ten statek — se připovídá. Act. fer. Il. post s. Malhiam ap. 1534. 36. 1530, 17. června. Rukop. č. 993 J|. 273. J.. 1586 v sobotu po sv. Vítě stala se jest smlouva mezi Janem Dubčanským ze Zdenína na Mabrovanech z jedné a slovutnym Jifíkem Komctlk, Janem Chocholem a mistrem Tomášem z Javořice, kancléřem St. M. Pr., jakožto po- ručníky od pánuov — St. M., z strany druhé, kdež týž Jan Dubčanský obstávku jest učinil na Jana MikSova a Ondřeje Noska, sousedy St. M., v městě Brně pro jistoty, kteréž jsou oni páni Pražané na se učinili v jistých sumách někdy panu Janovi doktoru z Královské Hory a na kteréž se on Jan Dubčanský praví míti spravedlnost a dobré vuole. Dile co se lipeuí domu Jednorozcova v mésté Praze podle kšaftu někdy pana Jana z Královské ITory dotýče a nádavků na bílé peníze podle jistot, cožkoli urozený pan Jan z Pernštejna mezi stranami o tom domu a těch nádavcích uznati ráčí, lak strany k sobě sc zacho- vati mají. A tu páni Pražané mají sc po vyvážec summy za duom Jednorożcuov přišlý učísti s týmž Janem Dub- canskym —. 37. 1641, 4. nora. Vesłavimiv Kalendar. V so- botu umřel Jan I'ranc z Królovskć Hory, doktor v priwich. Ten jistou sumu odkázal, za kterouž by koupen byl dům u jednorożce v rynku na Star. M. Pr., aby v nóm llias Homeri jazykem řeckým mládeží čtena byla. Když pak ten dům nebyl v slušné ceně na prodaj, Pražané s učením Pražským smlouvu učinili, aby místo té sumy, kteráž za nimi zůstávala, vydávali lektoru takové lekcí každého roku 45 k. gr. č. budoucně a večně. A toho platu pojistili na vsi své dědičné Sázeném, jakž smlouva o to učinčná zní, kteréž dalum v pátek den sv. Kateřiny 25. listopadu l. 1641. 38. 1541, 11.července. Liber privilegiorum secundus v Budišíně č. 32 f. 65. Psaní krále Ferdinanda k Pra- žanům Staroměstským, aby podle zřízení někdy Jana France z Královské Ilory doktora) a důvěrnosti jeho k nim 9?) V kšaftu svém ustanovil: Weyter wo ich das Einhoren-Haus zu Prag in der Alten Stat kauf, schaff ichs zum Collegii in der Gestalt, dass darbey beleib und