276 IV. Na Velkém náměstí. veliká ztráta jemu v jeho domě stala. Víceji nevím, co svědčiti. — Matěj Písecký učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho dobře povědom sem, že létha tohoto 1616, to se pamatovati, kdy kterého dne bylo, nemohu, přišel kc mně Hanzl, příjmím Safařík, spolu s Janem Ho- lejm, krčmářem ze vsi Roztok, oznamujice mi, Ze mají tii vepře, dva velký a třetího malýho, a že je dosti v Jaci- nosti dostati moci budu, oznámil sem, že na lu drahotu dosti jich prve zavříno mám, a Anna, manželka má, se jest v tom ohlásila, aby mohli při skrovnosti prodáni bcjti, Ze by je sama koupila a zaplatila. V ty odeslala zase pro týž prasata Jana Safaříka a Václava drvoštěpa, jinak košnáře, jemu peníze davše, aby je v domě u Zlaté trouby stržíc ihned na místě jejím zaplatil, což tak i učinil a strživše těch tří prasat za půl pátý kopy peníze vyčtli a takové vepře do domu Matěje Píseckého Hons Safařík a Jan Holej, výš ze vsi Roztok oznámený, s Václavem košnářem sou přihnali a já majíce takové vepře něco víceji přes tři neděle, sem je mezi jinejmi prodal a pra- scte sem sobě zanechal. V těch časích pak Kašpar jinak Karásek, prase poznavše jako svý jest jej k sobě domů mocně vzal. Což dobrým a poctivým lidem dobře jest toho povědomo. O jiném nevím. — učiniv přísahu podle práva svědčil takto: Toho dobře povědom sem, že létha 1616 (to se pamatovati, kdy kte- rého dne bylo, nemohu), Ze sem byl doZádán od pana Matěje Píseckého a Anny, manželky jeho, abych na spa- tření prasete, které jest mu se ztratilo, a on Matěj Pí- secký od krčmáře Jana Holýho ze vsi Roztok, poddanýho pana Václava Borně, k ruce Auvny, manželky své, skrze osoby vyslané jest kupoval a Anna, manželka jeho, svými penězi jest skrze hodné osoby u Zlaté trouby v rynku zaplatili a půl pátý kopy míš. dáti jest poručila. Což Jan Holej krčmář peníze do důchodův páně přijavše, jest ta- kové vepře do domu pana Matěje Píseckýho v přítomnosti dobrých lidí přihnati nepominul. Mezi tím pak Kašpar, jak se jmenuje Karásek, doptavše se prasete svého, nebo bílý bylo a znamení na zadní kyčli po levé straně čer- vený mělo, jest se ho ujal a za své vlastní pravíce, Ze víceji nežli tři neděle ho doma nemá, jest vzal s ním — Jan Gleczl svědčil takto: Toho jsem povědom a ve svý dobrý paměti mám, kterak urozený a statečný rytíř p. Ladislav Hozlaur přišed jednoho času, ale dne již nepa- matuji, na rathauz do arestu v léthu pominulém 1616 mezi vězně, byv já tehdáž také v arestu, tu jest s Verunou, Nykodema Dubenského manzelkou, nékdy hospodyní uro- zeného a statečného rylíře p. Václava Boryuě ze Lhoty, v soukromí rozmlouval toto: Ze již pan Boryně o ty ztrátě, která jest pánu v domě jeho stala, poněkud ví, toliko aby ona oznámila a pověděla dobrovolně, než by dále k něčemu horšímu přišlo a ona chtěj neb nechtěj, že by pověditi musila, jak jest se to stalo; čehož já doslej- chaje a sem i tam po mazhauze chodě, jsem toto litujíc jí Yekl: Cot má ubohá povéditi, kdyZ o ničemž neví, tak ji manžela jejího a matku její, chudinu starou, z Boha darma nevinně před Bohem a světem p. Boryně v tomto vězení zdržuje. an by se nad nimi souženými a zarmou- cenými v tyto jejich těžkosti netoliko sám Pán Bůh, ale i to kamení, kdyby svou žitedlnost mělo,slitovati mohlo ; nenechá jeho Pán Bůh časem svým bez pomsty,nebo kdyby na jiného přišlo a odkud na soud nakládati jmél a tak z domění naříkán byl, jináč by pana Boryně nahrál, však jest pak sobě mnoho p. Boryně předešle také na Trojanovy strany nějakýho nářku vyzejskati ráčil. Víc nevím. — Jan Holej, krčmář Roztocký, poddanej pana Václava Borně ze Lhoty, učiniv přísahu podle práva na kříž, svědčil Bartholoměj Bílek ' 1V. Na Velkém náměstí. takto : I tohot sem povédom, 2e létha tohoto 1616, když jest se panu Václavovi Borhovi ze Lhoty na Rozlokách a Vilímově ta škoda ancb krádež stala v domě na rynku Starého města Pražského, jenž slove u zlaté trouby; tehdy pan Vaclav Borcń jest pro mne na Rozłoky poslati a mne v domě, abycli u dveří vratových ponocoval, porużili ráčil; což jsem já podle pána svého vůle tak se zachoval a v témž domě několik dni zůstíval, až v tom jsou se Nykodym Dubenský s Verunou manželkou a Maruší Zi- vonskou za příčinou podezřelosti krádeže do vězení do- stali a pozůstavší po ty hospodyní dvě svině a jedno prase, to sem já, když tomu co jísti dávali nebylo, aby hladem nezemieli z poruceni J. Mti pana svyho, pana Václava Borně vše tří společně slovutnému panu Matějovi Píseckýmu, měštěnínu Starého města Pražského prodal: když sem pak již témuž Matějovi Píscckýmu ty dvě svinč a to prase třetí prodal, a on majíce je v domě svém na ulici jest je pouštěl až jednoho času jest mu od souseda jeho Kašpara Karáska (poznajíc že jeho jest a jemu se ztratilo) odňato, kterak jesl pak ona Veruna hospodyně, k témuž praseti přišla, o tom já nevím, nežli jináče tomu rozu- mětí nemohu, než že jest je ona Veruna hospodyně jemu Kašparovi Karáskovi ukradnouti musila a to za tou pii- cinou, Że jeho mezi svými dvěma sviněmi: neměla než obzvláštně jest je v jedny zadn( maàtali na provaze za nohu uvazovala; též i toho jsem povědom, že když sem tu v domé züstával, ze jest ona Vernna vZdycky za tasty nahoru k panskýmu pokoji vybíhala a co panským mluvil, za dveřmi vyslejchala. Víc nevím. Feria 4. postridie S. Nicolai 7. Decembris unno 1616: Jan Adámek Táborský učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho sem povčdom a v své paměti mám, že létha tohoto 1616 něklerého času přišel sem s panem mislo- komorníkem p. Wolfcm Mozlaurem a panem Adamcm starším Lehnarem z Kouby do domu pana Václava Borně, kdež u zlaté trouby slove, na rynku v Starém městě Praž- ském; tu jest pan Václav Boreň pány přivítal a pan místokomorník mu řekl: Můj milej pane švagkře, nepřejiť takového neštěstí a ztráty, kýs radči někomu z poctivých lidí takové summy půjčíl a on pan Boreň řekl, kdo jest se nadál, choval sem to pro potřebu svou, a tak nás na- horu do setnice vedl, kamna roztlučená, potom dvéře při komofe v sctnici neboz(zkem vyvrtaná a vyřezávaná, že se mohlo rukou zevnity zamek odevifli. Jtem v týž ko- moře truhlu nad zámkem vyiczanou tu, kdež ty peníze, holspant a jiné věci byly, almary vodevřeny; potom zase v setnici se našel hřeb velký a dlouhý železný v posteli, kdež pan Borcň líhal, tak jakž zpráva sc dávala, že jest jej hospodyně, když stlala v loži kolmo nahoru státi v hlavách našla; potom některé klíče falešné nám ukázal a pravil, že tím jedním klíčem od hospodářového pokoje, kdež se ta ztráta stala, u přítomnosti Nykodyma, hospo- dáře tehdáž svého, naskrze otvíral a odmykal i šli sme s panem Borněm k hospodářovému pokoji, abychom se podívali, jak ten klíč týž pokoje anebo zámky odtvíral; i nemohli sme z nás žádný ani pan Borcň hned u před- ních dveří tím klíčem zámku otevříti; coż panu Borňovi s podivením bylo; a tak sme dolů k hospodáři do jeho pokoje šli. Pan Humprecht Černín učinil votázku na hos- podáře: Slyšíš-li ty hospodáři, medle, kterak jest se pak to stalo, že jest se taková ztrála velká pánu stala? los- podář promluvil: Jáť nevím. A pan mistokomornik mu řekl: Kdo by věděl nežli ty, poněvadž tobě dům svěřený byl. Tu hospodář na to něco za odpověď dal, jemuž sem srozuměli nemohl než strany toho falešného klíče, klerýmž v přítomnosti jeho p. Boreň ty zámky až do toho pokoje