IV. Na Velkém náměstí. svého, kdež se ztrála stala, promluvil, že jest tak, že jest pan Boreň v přítomnosti jeho takový zámky odtvíral: Co se pak to děje, řekl k hospodáři pan Cernín, že se nyní nemůž tím klíčem otevříli, hospodář zase řekl, jáť nevím, ját sem tam nebyl a dále pan Cernín činil otázky na téhož hospodáře, tak že něco hospodář promlouval, tu mu máti jeho mluvili nedala, nýbrž ho okřikla, co by ty se do něčeho dával a potom se do nějakého domnění přived; tatáž máti byla okřiknuta, aby mlčela, poněvadž se na ni žádná otázka nečiní, ona řekla: Moji milí páni, neníť von takový, jest on dobrý a poctivý člověk. Já sem polom od pánův pryč odešel, co dále s níma mluveno bylo, sem toho nedoslejchal. Více nevím. — Matěj V'uks učiniv pří- sahu podle práva, svědčil takto: I tohoť jsem povědom, že létha tohoto šestnáctistého šestnáctého tu sobotu po svaté Lydmile urozený a statečný rytíř pan Vladislav Loz- laur z lMozlau, pán můj, byl u Nykodyma Dubenského, na onen čas hospodáře pana Václava Borně, na rathouze Sta- rého města Pražského, tu kdež u vězení zůstává, sám jest jej od osoby svý napomínal, pokudž co o ty zlrátě ví pana Václava Bornč, aby raději z dobré vůle povědčí, připovídajíc, že mu to chce u pana Borně způsobiti, že se mu ani žádnému z nich na hrdle neb zdraví jejich nic stáli nemá. Ale on Nykodym Dubenský na páně řeč králkou odpověď dal, že o tom dokonce nic neví, tak jest pan Vladislav Ilozlaur, pán můj, dále řekl, že jsou v velikém podezření a domnění jedno, že jest on Nyko- dym Dubenský hospodářem a ona Veruna, žena jeho, hospodyní byli, (nk že by o takové zlrátě věděti jměli a k nim že se o to hledčti musí. Druhé že jsou se jak on Nykodym lak žena jeho též Maruše Zivonská v ře- cech svých srovnati nemohli a nesrovnali, a tak že jsou u velikém podezření, prolož že mu upřímně radí, aby, ví:li co o té ztrátě, pověděl a sobě a ženě svý z těž- kosti pomohl. A on Nykodym Dubenský řekl: Já o ni- čemž nevím, než račte jíti k Verunč, ženě mý, a račte s ní o to mluviti; kterýžto řečí jsouce se pánem na ral- houze jsem všech doslejchal. Též i toho jsem povedom, že létha tohoto šestnáctistého šestnáctého před tím než jest se panu Borňovi ta ztráta stala, že jest pan Václav Borcň Nykodyma Dubenskýho za hospodáře a Veruny, manželky jeho, za hospodyni v domě svém iníti nechtěl a dům jest jim vypovědčl, aby se vystěhovali a jinde se opatřili, za jakou pak příčinou, o lom já žádné vědomosti nemám. Více j toho jsem povčdom, že taž léta tohoto při času památky svatého Matouše byvše s panem Vladi- slavem Hozlaurem s pánem svým, na rathouze Starého města Pražského u Veruny, Nykodyma Dubenskýho man- želky, tu kdež u vězení zůstávií, k níž jest pan Vladislav Hozlaur, pän můj, mluvil a ji napomínal, jestliže co oté ztrátě pana Václava Borně ví, aby dobrovolně pověděla, že jí to chce u pana Borně spůsobiti, že to pan Václav Borcň vše mimo sebe pustí a žádný tčžkosli z toho že míti nebudou. Kterážto Veruna zase pánu mýmu odpově- děla, že ona o té ztrátě nic neví a že co by oni s tím dělali, aby takový klynoty a tak na mnoze vzíti jměli, že by se tím prozraditi museli a dále toho doložila, ba hrom ať by odpustil, jako bych já, kdyby mi zloděj co pokradl a já ho dostala, jemu to neodpustiti jměla. Feria 2. post Conceptionis B. Mariac Virginis: 12. Decembris. Jan Mos ?) učiniv prísahu podle práva svědčil takto: koupil sem s Matějem Píseckým dva vepře hrubý a jedno prostřední prase v dom p. Václava Borně od krémáře pana Boryňovýho a když sme chodili k Verunč nahoru do vězení, ptajíc se jí, jaký je lo prase, a ona pravila, že jest bílý a černý. Víc nevím. — Kašpar Zur (?ž) IV. Na Velhém náměstí. 277 učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho jsem po- vědom, co se dotýče loho prasete, že jesti to prase zlra- tlo mi se, čtyry neděle sem ho neměl bez dvou dní, bylo bílý, v outerej mi se ztratilo a v neděli mi zase přišlo domů, jako ve čtyrech nedělích a zůstávalo: mezi mými prasaty, kteréž toho druh prasata byli, as po třech dnech, když jest Matěj Vinopal to prase koupil s jinými vepři, přiznával se k němu, že jest je koupil od pana Borně, já pak před Safrhonzem pověděl sem, že já takový prase mám, že mi domů přišlo; pak poslal Matěj Vinopal na místě svým ke mně s manželkou svou dva sousedy i nalezli tak, že já je mám ; potom nechtěli bez toho býti, než abych šel s nimi na rathouz k tý hospodyni, která byla u pana Borně, i šel sem s nimi, doptávali sme sc jí, jaký je to prase její: bylo v domě pana Borně s těmi vepři, ona před mnohými tu přítomnými vězní pravila, že jest prase její bylo bílý a černý strakatý, i napomínali jsme jí, aby pravdu pověděla, že to prase, který já mám, jest bílý. ona předce na tom stála že její jest strakutý. A když sme jí pravili; že to prase od pana Borně kou- pený jest bílý, ona řekla, jestliže jsou mý někde zmrhali a na to místo jiný chytili, otom ona že neví. Víc nevím. — Morkyta Vítova, poddaná z panství Dobříšskýho, uči- nivši přísahu podle práva na kříž, svědčila takto: Přišla ke mně ta Veruna sama druhá a promluvila ke mně lakto, že by se nějaká ztráta veliká stala v domě pána jejího a že pán J. Mt. takové klynoty jí ukazoval a čtvrtý den že jsou se takové klynoty ztratily a vrata že byly od domu velikým zámkem zamčena, mně se dotazujíc, kudy by tam zloděj vešel, a já sem se jí ptala, co pak ty jsi tam za hospodyni a ona řekla, že jest a já jí zase řekla, když jsí tam za hospodyni byla, kterak jsi tak ničemné opa- trovala, a ona řekla: Již já tomu nevím, co říci. Já k tomu zase odpověděla: 1 milá hospodyňko, ját také na takové věci neumím nic radili. A když sem já k ní to řekla, ona zase promluvila: Inu když nám nemůžeš tu nic po- včdíti, ale prosím také pro Pána Boha, co můž prošeno býti, pověz nám, budeme-li míti od pána skrze to jakou ouhonu. A já jí zase odpověděla: Poněvadž jest vám pán tak drahé věci ukázal, že nebude nežli k vám o to hle- děti. A ona řekla: Však my tomu dobře rozumíme, že se skrze to do vězení dostaneme. A když sc ode mne pryč braly, lála a zlořečila na mne a řekla: Jižť jest nám po- věděla. Víc nevím. —' Kundrát Folkert učiniv prísahu podle práva svědčil takto: Když jest pán odjel, bylo okolo 20 hodin, byl sem v krámě až do večera a když sem ráno přišel a otevřel, Jidé stáli před domem a mne se ptali (poněvadž provázek asi dvou loket zdílí od pan- ského okna dolů visel), co jsou pánu ukradli. I ptal sem se lidí, kteří tu stáli a za mnou šli, zdali jsou hospodyni neb hospodáře viděli. I pravili, že ne. Přes to hospodyně ke mne přišla, ptal sem se jí, co li lidé tu stojí a co jest pánu odcizeno, i pravila hospodyně, že ti lidé od rána tu stojí a že svého muže ku pánu poslala, aby sem přijel a pohleděl, co jest jemn odcizeno a také hospodyně mi pravila, že včera, když měl pán odjetí, že jí stříbrné nádobí, okolo třídcíti koflíkův, že by chtěla, aby jí jich neukazoval, že potom pán bude míti domění na ně, jakoby oni lím vinni byli. Víceji nevím nic. — Rozýna Vod- ňanská, měštka Nového mčsta Pražského, učinivši prísahu podle práva, svčdčila takto: 1 tohoť jsem povčdoma, když jest se panu Václavovi Boryňovi v domč jeho, jenž slove u zlaté trouby na rynku Starého města Pražského, ztráta aneb krádež stala, tehdy naráno ve čtvrtek před Promě- něním pána Krista, to jest 4. dne měsíce srpna Jétha pominulého 1616 Nykodym Dubenský, z téhož domu