IV. Na Velkém náměstí. 96. 1612, 9. října. Tamlez f. 122. Poněvadž se jest našlo, že Václav Boryně maje z domu svého na statek odjetí v přitomnosti Jana Trojana, hospodáře domu svého, některé včci své do kanceláře v světnici vundavoval a od almar, (ruhel i jiných svých věcí klíče do jedné truhličky zamekše jí do též kanceláře své schoval a jeho Jana Tro- jana k bedlivému opatrován( domu tu tehdáZ, jako i po- druhé, když na vůz sednouti měl, napomínal, což jest on Trojan učiniti a všecko dobře opatřiti připovídal. Pod tím však prvé, nežli jest se on Václav Borně zase navrátil, ty pcníze i klýnoty skrze odvržení dveří světničných a vy- loupání té truhličky krádežně pobrané jsou. Takového pak oučinku potahové dostateční proti Janovi Trojanovi jsou, že maje dům jeho Borně se všemi věcmi, obzvláštně tu v světnici, ku kteréž odjinud přístupu žádného nebylo, než mimo pokoj jeho Trojana, sobě k opatrování poru- čený, když se ta zlrála stala, o tom jest jemu Borňovi védéti nedal a zpravujíc se toho na dotázky jeho Borně jako polom i před právem, že ta ztráta té chvíle, když jest na vartě byl, se stala, oznamoval, avšak toho žádnému nevyjevil, nýbrž v řeči se měnil. Z těch příčin k outrp- nému právu podán býti má. 87. 1616, 2. prosince. Rukop. č. 1069 f. 359. (V té při mezi urozeným a statečným rytířem panem Vá- clavem Boryni ze Lhoty na Roztokách a Vilímově puo- vodem sjedné a Nykodymem Dubenským, Verunou man- želkou a Maruši Zivopnskou, tehýní jeho, obviněnými z strany druhé, kdež o podevřelost krádeže činiti jest.) Josef Kra- tochvíle, obyvatel Starého města Pražského, učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho sem povědom, že létha pominulého šestnáctistého patnáctého, při času památky svalého Jirí, Nykodym Dubenskf s Verunou, manželkou svou, jest byl přijat, od p. Václava Borně ze Lhoty do domu jeho tu do Slarého města Pražského, kdež slove »u zlaté trouby« za hospodáře a to se stalo na přímluvu některých poctivých lidí, že jeho Nykodyma Dubenskélio za hospodáře a ji Verunu, manželku jeho, za hospodyni přijíti ráčil, kteřížto manželé ihned tehdáž, jakž jsou při- jati byli za hospodáře do téhož domu, témuž panu Václa- vovi Borňovi připovídali a rukou dáním slibovali, že chtějí všelikou bedlivost a pilnost míti tak, aby Jeho Mi- losti pánu v témž domě jim svěřeným na ničemž v jeho věcech se žádná škoda nestala, v tom se on Nykodym ohlá- sivši a též manželka jeho ta slova promluvivší: Vaši Mti, pane Boreň, kdyby se jaká škoda naší nepilností stala, komuž byste ráčili o lo hleděli nežli k nám manželům a my bychom Vaši Mti. v čem by se nám vina dala, musili ze všeho odpov(dati a právi byti a tak jest on pan Václav Boreü témuž Nykodymovi Dubenskymu a Veruně, manželce jeho, dva klíče od domu odvedl, jeden klíč od vrat, jak se na rykl zavírá, a druhý klíč od domu od zámku zapaditého ajsoucí již v témž domě oni manželé za hospodáře J. Mti pánu prkna, což ku potřebám svým do domu přivésti dal, sou je kradli a pilou přeřezávali. I laké toho sem po- vědom, že sou se v mém sklepě mé některé věci ztratí- valy a nemohl sem rozuměti, kterak se mi taková ztráta děje a laké i toho sem dobře povědom a ve své paměti mám, že létha pominulého 1615 v neděli po božím Vstou- pení, kdyžto jest Dorola, manželka má, šla do ko-tela na kázání slova Božího a já sem doma pozůstal v svém sklepě zavřený a něco sem pilného došíval, a v tom táž Veruna, manželka jelio Nykodyma Dubenskyho, jest týž můj sklep suchý, kdežto sem jakožto potřebný řemeslník své věci měl, maje ona nějaký klíč falešný jej odemkla a na mně dvéře odevřela a já se jí ulekl a ona se mně také převelmi lekla, lak že dobře nemohla ke mně pro- IV. Na Velkém náměslí. 275 mluviti a tak promluvila: těmi slovy: Ach Joscfe, bodej té hrom zabil, co jsi ty doma zůstal. A já sem jí po- pověděl: Když mi potřeba byla, züstal scm doma. A sla s tím do svého pokoje; asi po dvou hodinách manželka má domů z kostela přišla a já sem jí o tom, co se tu stalo, oznámil. A tak táž Veruna, manželka jeho Nykodyma, stýmž Nykodymem,. manželem svým, atéž s Marunší Zivonskou, mateří svou, sou přišly ke mně a k mé manželce a pro- sily za to velice, jak jest mohlo nejvejšeji prošeno býti, abychom J. Mti pánu Václavovi Borňovi, ani čeládce jeho o tom odemknutí neoznámili a to zamlčeli a vždy prosila, abych s tím mlčel, dala mně za to na opravu zámku kc dveřům tři groše bílá a potomně táž Veruna s Nykody- mem, manželem svým, se mnou vadívali, tak že sou mně z téhož domu paní Václava Borně pryč vyndali a snad svow vůli aby mohli v témž domě sobě provésti. A také sem toho povědom, poněvadž jeston p. Václav Boreň Maruší Zivonský domu svého k opatrování neporučil, že jest se bez povolení téhož pana Borně v domě jeho přechová- vala dotud a tak dlouho, až se jemu v témž jeho domě u Zlatý trouby nemalá ale veliká ztráta stala a jiného nevím co svědčiti. — Dorota Kratochvílová učinivši pří- sahu podle práva svědčila takto: Já sem toho dobře povědoma a v paměti své mám, že pominulého léta 1615 při času památky sv. Jiří pan Václav Borcň ze Lhoty přijal jest do domu svého tu v Starém městě Pražském u Zlaté trouby řeženém za hospodáře Nykodyma Du- benského a Verunu, manželku jeho, za hospodyni a tíž manželé majíce sobě od J. Mti pana Václava Borué dva klíče odvedené, jeden od vrat a druhý od malých dvířec, od zapaditého zámku, jsou oba dva manželé při- pověděli, že chtějí v témž domu panským vSclikou pilnost míti; tak aby se v něm žádná škoda ne- stala. A tíž manželé oba dva když se nadáli, že já ani mij manzel doma nenf, jsou panský prkna kradli a je pilou přeřezávali a po několikráte sem s manželem svým s Josefem Kratochvíli jměla rozmlouvání, že tomu nero- zumím, kterak se nám některé naše věcí ve sklepě našem ztratívají, až potomně v témž lethu 1616 v neděli po Bo- žím vstoupení já sem šla do kostela k slyšení slova Bo- žího a Josef Kratochvíle, manžel můj, jsoucí řemesla krejčovského, maje některé včci pilně došíti, zůstal jest doma, v sklepě sec zavřel a tam šil a když sem já z ko- stela domů přišla, tehdy týž Josef Kratochvíle, manžel můj, jest mi hned oznamoval, co jest se tu jemu přiho- dilo, tak že Veruna, manželka jeho Nykodyma Dubenskýho, sklep náš suchý sobě klíčem falešným odemkla a na něj že jest dvéře otevřela a toho že se ulekla a k němu že promluvila těmi slovy: Ach, Josefc, by tě hrom zabil, co si doma züslal. A on Ze jí dal za odpověď, když mi potřeba a já zůstal. A v tom jsou táž Veruna s Nykodymem Duberským, manželem svým, a Maruší Zivonskou, matkou svou, ke mně a k manželu mému do našeho sklepu přišli a za to manžela mého i také mne velice, jak jest mohlo prošeno býti, jsou prosili, abychom J. Mti panu Václavovi Borüovi ani Geládec panský o té věci, co se tu tím odem- knutím zběhlo, neoznámili, a jim nějakého zaneprázdnění nečinili, to abychom zamlčeli a na opravu zámku ke dve- řům jest táž Veruna manželu mému tři groše bílý dala a potomně od toho času sou se s manželem mým vadí- vali i také se mnou a snad proto, abychom s nimi v lémž domě pana Borně nezůstávali, a oni lepší svou vůli v témž domě aby sobě mohli provésti, lak že jsou k tomu při- vedli, že jsme se z téhož domu pryč jinam vystěhovali a Maruše Zivonská, ta jest v témž domu bez dovolení pana Václava Borně zůstávala a to tak dlouho, až se ta 35°