, 1. Na Velkém naměstí. měštka, přiznala se před úředníky pražskými, že jest dlužna sto kop gr. praZsk. ©. Jiříkovi Konfkowi, měštěnínu Sta- rého města Pražského, a Dorotě manželce jeho a j. d. a b., kteréž s touž Dorotou má neb jmíti bude. Zaplatiti má po smrli své a prve nic, když by bez nich býti ne- chtélj. Pakli by nezaplatila, tàk oc s komorníkem praž- skym budá se moci uvázati v dédiny její Johauky v Pa- komierziczych v polovici tvrze, v polovici dvoru popluž- ního s poplužím, v polovici dědin, luk, háje, rybníčku i se vší zvolí, což k té polovici přísluší, s: plným panstvím, v to ve vše, což tu k té polovici přináleží, a ty budú moci drZeti, prodati, zastaviti, zapsati a uciniti, jako s svym vlastním, dědickým, žádného práva panství ani které zvlášt- ností sobě tudíž dále nepoznostavuje. A umielli by oc pakliby oc a kdyż by oc. Stalo se leta MVCXXXVIIU ve ctvrtek po sv. Urbanu. 13. 1640, 12. ledna. kukop. €. 2142 [. T. 13. Nc jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Ji Johanna Penfż- ková, vdova, známo činím tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že znamenající věk starosti své již sešlý i tudíž na svém zdraví nedostatek a ujmu a pamatujíc na to dnem i noci, że coż jest v běhu siirtedlnosti na tento svétsc narodilo, Ze zase skrze smrt z něho na onen budúcí a věčný jíti musí, i také vědúcí to dobře, že nic jistéího na tomto světě nemáme nežli smrt a zase nic nejistčího nežli hodinu smrti — Lolo mé poručenstvic poslední a konečný úmysl vuole mé o témž statku mém o všem mocí tohoto listu mého kšaftního řídím a zpuosobuji obyčejem takovýmto: Takže duom svuoj, voněmž bydlím, vedle váhy kořenné v koutě, na kterémž jest kohout veliký namalován, ležicí — a podle toho i jiný všecken a všelijaký stalek svůj movitý i ne- movitý — odkazuji a mocně po své teprv smrti dávám slovutnému Jirikovi ; domu Hrdinova a Doroté manzelce jeho —, však tak s na takový zpuosob a jináče nic, aby týž Jiřík: nemolil a moci ižádné neméül bez vuole a vě- domí výš psané Doroty, manželky své a sestřenice mé, toho stalku jim ode mne odkázaného — žádnému z přátel svých odkazovati obycejem iżśdnym vymýšleným. Dále při tom oznamují, že — povinní budou a majf vydati z toho statku iného Anně děvčeti Jakuba od věže dcery a též sestřenici mé pět k. m. — Jtem do Staré Boleslavě k matce boží do kostela aby dali dvě k. m. Což se pak Pakomčěřic dotyce, kterć jsem svrehupsanym Jiříkovi a Dorotě manželec jeho a sestřenici mé: dskami zapsala, těch při tom zápisu i s tím odporem, který jsem při lom učinilu i se vší spravedlnosti při týchž Pakoméátic(ch nc- chávám a na né tfmlo kšaftem svým mocně přenáším a prevozujii — Stalo se v úterý po sv. Juliané pannè léta — XL^. 14. 1558. — Rukop. cC. 2117 f. 12'. Burjau jinak Bureš pekař a Johana k. d. od Jifika Konfkova z Hrdinova domu a Doroty za 255 kop gr. č. 15. 1554. -— Tamléž 7. 322! Johanna Buršová odkazuje d. KryŚpinovi Sultysovi z Chnic a Kunteřině, dceři své. 16. 1565, 6. března. Rukop. č. 2129 f. 425. Vedle toho odporu, kterýž jest učinil Kryšpín Sultys z Cime kšaltu někdy Jolianny Buršové z domu Penížkova na místě Jana a Václava, synuov svých leth nemajících, a k tako- vému olporu obeslav Jana Tauše z Rakovníka dal od sebe mluviti, Ze tcn spis, kterýž z domu Buršové p»ovodem jeho Jana Tauše jest vyzdvižen a od Jana Tábor, kého sc- psán průchodu svého podle práva jako nepořádný míti nemůže a to z příčin těchto: Předkem, že takoví spisové, I. Na Velkém náměstí. 227 kteříž kšafty pořádnými slouti mají, mají oznamování býti před svědky hodnověrnými a ustavičně dožádanými, kteříž by kšaftujícího vuoli vysvédèili a ti mají od něho přiví- táni a vydékováni býti, jakž řád a právo o kšaftích vy- měřené ukazuje, jak by ti se puosobiti a vysvédtovati měli, čehož se tuto při tomto spisu nic toho nenachází a protož kšaftem slouti, ponévadZ podle práva řízen a vy- svědčen není, nemůže. Druhé jest sám v sobě odporný a to v tom, že ona [ohanna Jšuršová statek svüj vSecken na hotových penězích, klenotech a načem by ten optán a nalezen býti mohl, ten dává Janovi Taušovi a dědicuom, a hned níže aby s tím statkem vuoli mél učiniti jako s svým vlastním, a tak coż jest mu dala děličně, to zase jemu odjímati neměla. Neb kdo co komu dá bud k&aftem ancb jakým jiným spuosobem, toho jemu zase odjímati nemůže. ltem tak sám v sobě týž kšalt jest odporný, což potom, kdyZ k pruovodüm přijde, zřízcním a právy se ukáže. Třetí že v tom spisu o cizích věcech a vlastních jeho Kryšpína jako koflfcích, Ižicech stříbrných, kleréž synuom jeho dívá a odkazuje řídí, ješto žadný nemůže podle práva o cizích věcech řediti, než toliko svých, což také ukázati chce. Ctvrtá příčina jest, proč týž spis u práva syćho pruochodu jmili nemiże jest tato, Że ten statek, o němž ona Buršová tím spisem řídí prve od manžela jejího pořízen a právem slvrzen jest, a v tom porízení to se nachází, že dětem svým jej odkazuje a ji Johannu dílem odbývá, z kterýchžto dětí on Kryšpín měl jest nejmladší za manželku, a ta jest jemu svú spravedlivost všecku před právem zápisem odevzdala. A což dílu Jvhanny Buršové pozuostívá, lo že jeho dětem jakožto vnukuom náleží. A tak z těch příčin takový spis nemá svého místa míti. A protož on na místě dotčených Jana a Václava, synuov svých a vnukuov jejich, praví se k tomu ke všemu statku jakožto nepořízenému právo a spravedlivost jmíti, žádaje, aby na místě jich veň uveden byl. Proti tomu od Jana Tauše mluveno. Jest nastoupcno na. odpor kšafu někdy Johanny BurSové od KrySpfna z Cimic na místě Jana a Václava, synuov jeho, a příčiny se čtyři takového odporu pokládají a ty ničímž se od něho neprovozují. A protož k těm to praví, že o čemž koli jest kšaftovala, že o svém vlastním jest řídila. Item Jan Táborský jest se poručníkem v témž kšaftu nepoložil, ani také jeho nepsal a jeho Jana Tauše toliko šafářem nad týmž statkem synuom jeho ten odkázavší učinila.: Ti pak koflici a Iżice jeho nikda nebyly, neż ona jemu jich půjčovala a on Kryšpín na nich své jméno vyrýti dal. A tik ty příčiny tomu pořádnému kšaftu nic na překážku nejsou. | Což se pak vysvědčení kšaltu tohoto dotýče, na to mělo naslúpeno býti. I když přijde k pruovodům, ukáže sc to, že jest sobé ten podle své svobodné vuole sepsati a jej potom třikráte přečísti dala. A všecko to při něm, což na pořádný kšalt náleží, vykonala. A byla by jej sem do vady ráda podala, ale že jst pan purgmistr a páni při času svatého Thomaše v radě bývati neráčili, toho vyko- nati nemobla. A to takć ukśzati chce. Na to zase od KrySpfna mluveno, co jest proli od- poru jeho KrySpfna od Jana Tause promluveno, to proti témuž odporu nijakž postačiti moci nebude a žádná pří- Gina slušná k polepšení a dotvrzení toho nepořádného spisu od něho předložena a ukázána není. A předkem kdež odpírá se, že rukú Táborského psán nenf, dûvA se tomu místo, že ten, kterýž před právem položen,. psán jeho rukou není, ale z jeho spisu jest od jiného přepsán. Druhé i tím stvrditi ten nepořádný spis chce, že neslyší pruovodu žádného těch příčin v odporu oznámených, k čemuž to praví, že což jest koli v témž odporu pro- 29%