150 I. V uličce proti sv. Mikuláši. maje té pokuty užívali neužíval by, ten a takový zápis | k promlčení pfichazf. 1] z té příčiny dále a víc na ten duom mnemuozce se polahovati, ncZ coż jest on Vincenc zaň dal. A kdyby byl Jeronym práva svého a pokuty pred tím zápisem páně Rachmberkovým užíval, ten zápis nebyl-by jemu na škodu. Ale poněvadž jest mlčel, že jest svému právu tím ublížil. A protož páni nalézají, chce-li on Jero- nym ancbo faktor jeho práva svéno při tom domu užíti, mó do dvi nedělí tu summu, což jest za ten duom Vin- cene dal, ssouti a poručníku na místě p. Rachmberka zaplatiti. Act. die J.unac post Conv. s. Pauli. 19. 1644, 1. srpna. Rukop. č. 2117 f. 37. Mistr Voldřich z Kouby koupil sobě, Johanně z Zeleznice man- želce — duom ležící na rohu za rathizem u zlatć husy vedle domu svého od Kryštofa Glaspeka z Frankfurta za 125 k. č. Act. in vig. Jacobi ap. 13. 156', 10. března. Rukop. č. 2142 f. E. E. 7. (Kšaft mistra Voldřicha Lehnara z Kouby.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, Boha Otce všemohúcího, Syna jeho milého i Ducha sv., vše jednoho Hospodina amen. Já mistr Voldřich Lehner z Kouby jsa navštíven od P. Boha ne- dostatkem zdraví mého, ale rozomu zdravého i paměti dobré užívaje u tomu nechtěje, aby po mé smrti dítky mé jeden před druhým v statku mém mimo tuto vůli poslední mou předčiti a tudy mezi sebou příčiny jaké k nelásce a budúcím nevolím jmíti chtěli aneb jmóli, protož o témž statku mém všem, movitém i nemovitém, takto kšaftuji a řídím. Předkem dva domy s apatékou, v nichž bydlím, též duom v Jeruzalémě i což v týchž domích všechněch třech jest, se v$emi svrchky a nábytky, penězi hotovými, klenoty na zlatě i na stříbře, také šaty chodící a lehbací i dluhy všecky, kteréZkoli a n& komzkoli mám, to všecko po mé smrti odkazuji a mocně dávám Adamovi, Abrahamovi a Isákovi, synuom, Sáře, Juditce a Rebećce, dcerám, dětem mým milým, na rovný mezi ně podíl, však na tento spůsob, aby Adam jakožto nejstarší z. synuov mych a s nim Abraham, bratr Jeho, ten statek i jiné dítky mé mladší a zejména výš dotčené do let jejich rozomnych dojit( zpravovali a je ztravou náležitou i odévem slu&nfm opatrovali, dokudž by jedno každé a zvláště dcery k létuom dospělým i k místu a vdání svému nepřišly; když by pak k rozomnym létuom i k místu svému přišly a díluov svých, buď jedno dítě mé nebo jich více, od Adamaa Abraliama, bratří svých, požádali, tehdy oni s radou pánuov poručníkuov níže postavených a ku pomoci i k radě jim přidaných díly týmž dětem mým jiným na roky mírné a pokudž by toho slušná potřeba uznána byla, povinní budou z toho všeho statku tak ode mne odkázaného vydati. Než při tom toto vymieńuji: Což se Isáka, syna mého najmladšího, dotýče, kleryż pro svuoj nedostatek na zdraví svém trpící zvláštního opatření po- třebuje, že jej Adamovi předně, potom také i všechněm jiným dětem mým k společnému opatření poroučím, aby jeho v ničemž neopouštěli, ale všelijak náležitě opatrovali, čehož se jim jako dělem svým důvěřují; a když by již týž Isák k létuom právě dospělým a rozomným přišel a dílu svého od bratří svých požádal, aby jemu oni toho dílu jeho z statku mého padesáte kop miš. v moc jeho pojednou vydati byli povinní a on s těmi penězi jako s svými vlastními i dědičnými bez překážky každého člo- véka učiniti aje k užilku svému, jakž by najlépe rozoměl, podle své vůle přivésti mohl. Ale což by ostatku jeho Isákova dílu dědického vajše nad těch I kop miś. bylo, toho za Adamem, synem mým a bralrem jeho, pro opa- tření téhož Isáka nechávám dotud, dokavadž by jeho do- I. V ulicce proti sv. Mikuláši. bré v tom uznáno nebylo, Ze by ostatek toho dílu jeho k dobrému vydati sc jemu mohl, věře v tom Adamovi, že jemu Isákovi jakožto bratru svému žádné křivdy nc- učiní ani jiným činiti nedopustí. Pakli by téhoZ Isáka prve, nežli by jemn díl jeho dědický všechen docela vydán byl, a kterékoli dcery mé výš jmenované před dojitím let rozomných i dospělých, nežli by která k místu a vdání svému přišla, pán Buoh od smrti uchovati neráčil, tehdy díl jeho Isáküv i jiných mrtvých let nemajících na živé pozůstalé výš jmenované všecky rovným podélením pfipadniu ma. Coż se pak Evy, dcery mé najstarší a vdané, o niż jsem mezi nahoře jmenovanými dětmi mými žádné zmínky neučinil, dotýče, té také z statku mého odkazuji : předkem aby jí Adam a Abraham, bratří její, LX kop miš., kteréž jsem po ní na smlúvách svatebních vdávaje ji za Tomáše Rabštejnského, zetě mého milého, věnoval, podle týchž smluv svatebních vydali, k tomu vajše z lásky otcovské jí přidávám XL kop miš. a též cožkoli za živ- nosti mé klenotnov i šatuov chodících i nětco vinutých jí obzvláštně jest dáno, onichž Adam, bratr její, dobře ví, toho všeho pfi ní zanechávám, a téch XI. kop т. nad věno jí ode mne odkázanycl budou povinni v roce pořád zběhlém od času vyplnění věna jí vydati. Dále z strany kněh mých všelijakých i těch, kteréž ad Biblioteca náležejí, obzvláštně také vymicňuji a o nich řídím, že ty všecky knihy mé předně a zvláště mimo jiné všecky děti mé poroucím a odkazuji Adamovi, synu mému, samému ata jest vůle má, aby jich sobě všechněch zcela a zúplna zanechal a neroz- trhoval, ale však jiným dětem mým, jak synuom tak i dcerám, kromě Evy již vdané, aby jednomu každému za ty kníhy po XXXti kopách miš. rozdílně, totiž každého roku po Xti kopách miš., když by od něho Adama jsúíce již v létech rozomnych toho požádali, vydati byl povinen a jestli by které dítě mé výš dotčené před dojitím let svých spravedlivých a rozomných umřelo, tehdy dílu za ty knihy jiným živým pozůstalým on Adam, bratr jejich, vyplňovati nebude povinen. Poručníky pak nad tím nade vším statkem mým i dětmi mými jinými Adama a Abra- hama, syny mé milé, ustanovuji a řídím, věře jim, že oni v tom ve všem podle této mé konečné a poslední vůle tak a ne jinak se zachovají. A pro dostatečnější dítek mých milých i statku mého jim ode mne odkázaného opatrování doZádal jsem se předkem urozeného a stateč- ného rytíře pana Floriana Gryspecka z Gryspachu na Ka- čerově a Rožmitále, císaře JMti raddy zřízcné komory v království Ceském oc a podle JMti také slovutných pana Pavla Zipanského z Dražice a pana Jiffka Mclantrycha z Aventínu, měšťanuvov Starého města Pražského, pánuov přátel mých milých za poručníky k radě a ku pomoci i ochraně předdotčeným Adamovi a Abrahamovi synuom i jiným dětem mým, jsa té důvěrnosti a celé naděje k výš jmenovaným pánóm poručníkóm jakožto ku pánóm přá- telóm mým milým, že dílkám mým v tom ve všem, což luto ode mne z strany statku mého tak nařízeno jest, též v jiném, když by se k JMti a k ním oč utekli, radní a nápomocní budou, a děti moje všickní pány poručníky předdotčenými a ode wmnc dožádanými mají a povinni budou v tom se poslušně zpravovali, ta jest vile mó. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu toho všeho КВай tento a mou poslední vuoli o statku mém zřízenou svou vlastní a přirozenou pečetí jsem zapečetil. Stalo se v Praze v pondělí po památce Přenesení svatého Václava jinak po Üiclí nedéli, jeZ slove Oculi, léta páné M"D"LXI?. Stvrzen v pondělí po Povýšení sv. Kříže I. t. 14. 1562, 6. března. Rukop. č. 2121 f. 32. (Po- pis a pošacování statku pozuostalého po někdy p. Voldři-