594 VIII. V Celetné ulici. dobře kdy a kde domlúvati. Mluvili i o starém zřízení s strany svrchkuov, ale kdyZ nic neukazují, potřebí proti tomu mluviti není, neb co se neukazuje, na to se soudu nečiní. Dokládá se i toho, což se pobrání koflíkuov a peněz i jiných věcí dotýče, aby z toho ti od pánuov po- rucnfkuov vinini byli, moc se dává, kterýmžto dáním a tou řečí p. hejlman se z spravedlivosti, ač má-li jakú, vyvozuje; neb kdož se k čemu před právem svolí, že o to další rozpor žádný jíti nemá. K tomu od p. hejtmana promluveno: Zdálo by se býti to zbytečné, aby již co více o tom, že pořádný to jest kÉaft Kateřiny Třeštíkové, mluviti se jmělo, poněvadž právo kapitoly šedesátý šestý v artykuli prvním to vymě- řuje a, co jest kšaft, vykládá, kterýžto když jest tím po- řádkem učiněn, již ne spisem ale k3aftem slouti jm, v němž se to zejména dokládá, že Kateřina Třeštíková statek svuoj odkazuje, a tak jiZ strana muo2e rozuměli, poněvadž o svém kšaftovala, že jest tu tím kšaftem, co jejího bylo, ukázáno. Zádá p. hejtman podle takového svého pruovodu od práva býti zachován. Od poruéníkuov na to promJuveno : Ze tuto Zádny soud není, ani se oni nesoudí o pořádek kSaftu anebo jak by kšaftové činění býti a ku právu přicházeti jměli, než jest soud o svršky a statek Simona Třeštíka, a ten, jakej by byl, jest kšaftem jeho dosti ukázáno, o kterémžto on nebožtík jakožto o svém, kterýmž vládl, dobře kšaf- tovati mohl. Jak pak Kateřina Třeštíková tím statkem, O kterém2 teu spis učinila, vládla neb nevládla, to se dobře ví, a protož jim víc o tom mluviti potřeba není. Nechtí víc zaneprazdňovati, než to krátce připomínají, že oni poručníci, když Kateřina Třeštíková stonala, za po- psání jsou svrchkuov žádali, ale že jim ta odpověď od práva jest dána, poněvadž jí Kateřině těch svrchkuov užívání až do smrti náleží a ona ještě živa jest, Ze to býti nemuože, kteroužto odpovědí vuole poslední nebož- tíka Třeštíka též i nález, kterýmž Janovi svrchky a ná- bytky přisouzeny podle připsání J. Mti Kr. jsou, se tvrdí a s tím k rozeznání právu spravedlivému se připouštějí. Naposledy od p. hejtmana promluveno: Z řečí jich rozuměti jest, že sami nevědí, co a oč mluví, jednak že o statek Simona Třeštíka se soudí, jednak že o svršky a statek Kateřiny Třeštíkové, a tak sami sobě pletou a pro mnohé mluvení nepamatují, ale p. hejtman ví, proč jest listem jedním i druhým od práva k tomuto dni obeslán, že o odpor kšaftu, davše též listy precísti. Dotýkají tu néjaké vejpovédi, kterouz by se jmělo něco tvrditi, mohli jsou oni bez strany, co chtéli, Zádati a vznáieti, ale kdyz obě strany před právem nestojí, vejpověď na vznešení strany jedné se nečiní. Tím zavíraje, že podle práva a spravedlnosti své nápadní sirotci i on p. hejtman sprave- dlivě zachování budou. Tu p. purgmistr páni — takto o tom vypovídají: Poněvadž kšaft nebožtíka Simona Třeštíka z Hyršova na poruceni J. Mti Kr. pána našeho nejmilostivějšího podle práva města tohoto pořádně k svému stvrzení jest přišel, kterýž v sobě nápad také svrchkuov, nábytkuov i hospo- dáistv( po tém uebozt(kovi Simonovi Tre&t(kovi pozü- staljch na Jana z Hyršova a jeho dědice, když by Kate- řina Třeštíková, manželka jeho, umřela, zavírá, jakž i vej- pověď od práva mezi poručníky Jana z IlTyršova a Kate- řinou Třeštíkovou učiněná lo v sobě zřetedlně vysvětluje, a {fZ svrchkové sou právem v popis na dožádání stran uvedeni, z těch příčin poručníci Jana z Hyršova k těm svrchkuom po Simonovi Třeštíkovi pozůstalým podle téhož popisu právo a spravedlnost mají. Než poněvadž uebožka VIII. V Celetné ulici. Kateřina Třeštíková podle práva, jakž jí nalezeno bylo, to přísahou jest spravila, že po nebožtíkovi Simonovi Třeštíkovi, manželu svém, žádnými svrchky, nábytky, kle- noty, hotovými penězi ani jiným statkem na ublížení ná- padnfkuov, mimo popis nehÿbala a jeho neukryla a ne- odnesla, ale že ten: všecken statek podle kšaftu manžela svého bez umenšení v své pospolnosti a moci a v správě zouplna má a drží, z čehož po takové správě vajše za živnosti své ona Kateřina Třeštíková od žádného nebyla naříkána ; i z té příčíny, což by koli jiných svrchkuov a nábytkuov po Kateřině Třeštíkové jejich a jí vlastně ná- ležitých mimo týž popis se našlo, a ty Ze by ncboz tíka Simona Třeštíka nebyly, o týchž ona Kateřina kšalt a pořízení podle práva, komuž se jí zdálo a líbilo, učiniti jest dobře mohla. Actun f. 6. post Sophiam a. 1548. 19. 1662, 17. června. Rukop. č. 2118 f. 28. Pavel Jíša, jinak Kulhavý, vážnej v Tajně, a Markéta koupili duom mezi domy Kedrlovým a p. Jana Reháčka z Květ- nice ob uličku od Linharta z Hyršova na místě Jana a Si- mona i jiných bratří odtudž z Hyršova let nemajících, za 700 k. č. Act. fer. [III. post Vitum. (R. 1568 byl Pavel Jíša již mrtev a platí peníze gruntovní vdova Mar- kéta.) 90. 1570, 16. března. Tamtéž f. 246. Václav z Vlka- nova a Dorota koupili duom od starodávna u slunce ře- čený mezi domy Petra Trejtlera a Kedrlovic ležící od Markéty, po Pavlovi Kulhavém vdovy, za 768 k.c. A pan purgmistr a páni jemu Václavovi z Vlkanova takového trhu na ten zpuosob dopouitéjf, že bude povinen ve dvú letech buď tento nebo druhý duom svůj (aby sousedé ne- hynuli) prodati. Act. postridie Longini. 21. 1581, 10. srpna. Rukop. c. 2120 f. 305. (K&aft Doroty Vlkanovské. Já Dorota Vlkanovská, manželka pana Václava z Vlkanova, obývající v Starém Městě Praž- ském, oznamuji tímto listem přede všemi vuobec, kdež čten: nebo čtoucí slyšán bude a zvláště kdež náleží, že znaje to, kterak vSickni lidé z uložení Božího pro hřích a pád v ráji prvních rodičuov lidského pokolení jsou smrtedinf a pokulu smrti casné nésti i ji podniknouti mu- sejí, jakž pak i já zminouti a cíle toho ujíti nebudu moci, ale ten dluh zaplatiti musím podle příkladuov nesčíslného počtu lidí, kteříž z tohoto světa skrze smrt časnou vykro- čili, jsouce prve v nedostatku zdraví postavení, což i při mně se nachází (a přísloví jest, že nemoc strach smrti) však nicméně paměti dobré a rozumu zdravého vždy až posavad P. B. muoj ráčil jest mi popříti; podle čehož tomu chtějíc, aby po smrti mé, když z tohoto bídného světa anebo časného života od P. B. stvořitele mého do onoho budoucího a věčného, o čemž silnú a nepochybnú naději a víru mám, že to pro Jezu Christa, syna svého jednorozeného a spasitele mého jediného, i nevinnou smrt a všecky zásluhy jeho nade mnou se smilujíc a mé hříchy mně odpustíc učiniti ráčí, budu povolána a pojata, žádných souduov a nevolí i nesnází nevzniklo o statek muoj vlastní a dědičný, kterýž z požehnání a nadělcní Božího a po dobré paměti paní Kateřině z Tryskovic, paní mateři mé milé, i také od svrchudotčeného Václava z Vlkanova, manžela mého, podle dobrovolného a společného nis manželuov snešení a srovnání postoupený mám, jakž ta- ková smlouva a to porovnání v jistý spis uvedené a po- četí jeho Václava i jiných dobrých lidí pečetmi a sekrytem na svědomí přitištěnými jest utvrzené, kteréhožto i přípis do tohoto listu a kšaftu mého vložiti jsem dala. A tak aby statku toho mého vlastního krev má a přátelé moji bez souduov a překážky každého člověka užití mohli, o témž