1V. Na Velkém náměslí. IV. Na Velkóm náměstí. 305 vedená s tím promluvením, že v tom kSaftu Jan Knecht | protoZ tou prftinou nemohou toho nápadu zbaveny býti, jmenuje dcery své Annu, Martu a Mandalénu, kteráž jest byla matka této Salomeny a sestra Marty Reháčkové, i byly jsou Salomena a Jan Reháček tetění, a tak bližší přátelství mezi ním a Salomenou Povolilovou nežli mezi Katheřinou a Salomenou sestrami z Květnice v té příčině, že Jiřík a Brikcí dva bratři byli jsou dílní a Lidmila z Květnice, sestra Janova, též od otce svého Brikcího Ře- háčka oddělcna a statek ten již všecken pozůstalý náležel Janovi: Reháčkovi nebožtíkovi s Martou, matkou jeho, a podle toho již jí Saloméně Povolilce jako tetě po Janovi jest připadl podle privilegium slavné paměti císaře Fer- dinanda městům Pražským daného, davši čísti artykul o nápadích v témž privilegium, kterýž také i od Lidmily z Květnice jest ukázán proti sestrám Trubskými, však ona nebude moci nápadu po bratru svém proti smlouvě mezi ní a Janem učinčné užíti žádajíc, aby lo čteno bylo a pominuto nebylo, jakž má od toho registřík, nýbrž voe všech hned artykulích jí užíti, a již podle toho ona Salo- mena před sestrami těmito i pied Lidmilou v tom nápadu statku po Janovi Řeháčkovi pozůstalého předčiti má, po- něvadž on s Martou, matkou svou, se jest spolčil a o stalek snesl a toho snešení jejich Lidmila ničím jest nezbořila a po ní na Jana snad ani jedna kopa míšenská připad- nouti nemohla, protož také nemá na ni Lidmilu nic po Janovi jíti než na najbližšího přítele s městem trpícího, davSi AZ Salomena čísti zápis trhu domu koupeného od Simona Povolila, manžela jejího, a to za lou příčinou, aby se ukázalo, že jest ona měštka Nového Města Praž- ského, ale tyto sestry: Trubské Kateřina a Solomena, ac jsou rodičky zdejší, však s městem netrpí, ani na Novém Méslé nejsou a zákupu nemají, než jinam se někam vy- braly a privilegium krále Ferdinanda nevztahuje se než na stav a Nové Město Pražské. I žádá Salomena Povo- lilka podle toho užíti nápadu před Lidmilou z Květnice i před těmito sestrami a věří, že při tom zůstavena bude. — Na to od Lidmily Kačkové z Květnice jest promlu- "veno: Za kterými příčinami Salomena Povolilová žádá užíti nápadu statku po Janovi Rehátkovi, bratru jí Lid- mily, to jest slyšíno, že by pošla od Mandaleny, dcery Jana Knechta, a Jan, bratr Lidmily, od Marty, drubé dcery jeho, i ta příčina žádné platnosti k nápadu tomu jí Salo- méně nenese, a Lidmila nechce zancprazdňovati, než při- stupuje k tomu, což jest prve proti sestrám Trubskym ukazovala a mluviti dala a jak jim, takż také Salomené Povolilové ničím ten statek nepříleží po Janovi Reháčkovi pozůstalý, poněvadž jest Marta, matka Janova a jí Lidmily, dávno již umřela a o statek její dcera a bratr se rozdělili a tuto jest činiti o statek Janův a ne o Marty, matky jeho a Lidmiliny. Kdez pak Salomena před sestrami tě- mito chce předčiti v nápadu tobo statku tím, že by trpící s méstem nebyly, tohot též Lidmila proti nim sestrám užíti žádá, a nechtějíc překážeti věří, že toho nápadu užíje po Janovi. Nebo by i vlastní sestra nebožky Marty byla Saloinena, nemohla by požíti nápadu po Janovi z příčiny oznámené, poroučí se Lidmila k spravedlivému opatření. Od Katheřiny a Salomeny sester Trubskych jest mluveno: Nastupuje Salomena Povolilová na statek po Janovi Reháckovi pozůstalý za tou příčinou, že by byla sestru neboZky Marty, matky Janovy, a tak bližší k tomu nápadu nežli tyto sestry, i mohlo by to býti, kdyby jiných nebylo po meči bližších, jakž milost krále Vladislava na to se vzlahuje, ale že se nacházejí tyto sestry Katheľina a Salomena bližší po meči býti a osedlý v městě VyBe- hradu a nikda ony od práva tohoto odpuštění nevzaly, jako by s městem trpící nebyly, ano jsou se i z Starého Města Pražského při tom právě Vyšehradském dosuzovaly, též se i z Vyšchradu zde při tomlo právě staroměstském nápadu dosuzovati mohou, ukázavše nález mezi Jílkem pe- kařem a Janem starším Hodějovským i s napravením jeho; poněvadž pak tyto sestry jsou i zdejší rodičky, odpuštění nevzaly a ještě se někdy i sem mohou dostali, z těch príčin k nápadu toho statku Janova jsou bližší nežli Salomena, a věří, že ho před ní i před jinými užíjou. Proti tomu Lidmila z Květnice mluviti dala: Tyto sestry Trubské chtěly by frejmark s Vyšehradem učiniti na Staré město Pražské, což se trefiti nemůže, nebo se privilegium vzlahuje toliko na dvě města Staré a Nové a ne na Vyšehrad, ježto jsou tam lidé poddaní děkana a kapitoly, praelátův, jakož jest to vědomé, a trestáni byli pro neposlušenství pánův svých a na poddané lidi privi- legium se nevztahuje. i nebudou moci užíti ony také loho nápadu. Opět Salomena Povolilová promluviti poručila, že ona k tomu přistupuje, což jest tu od Jana Clovíčka, přílele Lidmily z Květnice proti sestrám Katheřině a Saloméně inluveno a měly-li jsou kdy prvé jaké právo o nápadích, jak ten nález ukazuje, to jsou již potratily a ony sestry by to ukázati mély, Ze ua ten čas nápad jde z Starého anebo z Nového Mčsta Pražského na Vyšehrad a zase od nich sem, ale nic toho neukazují a neukáží, protož také nápadu neužíjou. Zase KatheFina a Salomena, sestry Trubské, mluviti daly: To, což jest od nich ukázáno, jest od pánuov rad J. Mu C. nad appellacími: zřízených nalezeno, že odsud sousedé se dosuzovali na Vyšehradě nápadův, poněvadž pak má býti všechněm rovné právo, lehdyť i zde oni Vy- šehradšíí mohou se dosuzovati a bylo by slušné, aby strany odporné toho odvedly, že nápadové tam jíti z měst těchto nemají, ale toho neukáží, protož nemohou ony seslry toho nápadu zbaveny býti, poručivše se k uvážení i opatření právu. Třetí přípověď čtena Isaiáše Velíka z Šonova, k níž on osobně nestál a neohlásil se, než Matouš z l'échenic jsa tu přítomný při právě dotázal se, byl-li by za poruc- níka od něho lsaiáše k též přípovědi zapsán, i když se poručenství při právě nenacházelo, pustil jest od té pří- povědi a k ní nestál. Ctvrtá pak prípovéd jest MathiáSe Dobc&e z Olbramic na duom Reháčkovský v rynku ležící učiněná čtena a k pruovodu jejímu od poruénfküv MathiáXovych Jakuba Kočky z Kocnštejna a Bartoloměje Ropala z Ryfenberku ukázána smlouva mezi Martou Řeháčkovou a Janem Re- háčkem o týž duom učiněná a svědomí na to vedená s lm promluvenim, že se dostatečně přípověd jeho Ma- thiáše provozuje předkem v tom, že ten duom Reháč- kovský řečený a na rynku ležící byl jest Jana Řeháčka smlouvou tou ukázanou, nebo když jest rozepře byla o statek po nebožtíkovi Václavovi, bratru jeho, pozůstalý, smluvil se Jan s Martou, malkou svou, o ten duom, Zc ona do smrti své móla ho užívati, jakž v té smlouvě stojí a po smrti její na Jana Reháčka piipadnouti mól, i tak jest jeho byl, poněvadž přečkal živobytím máleř svou a některý čas po ní živ byl. Druhé: pak se provozuje svědky to, že Jan Reháček ten duom MathiáSovi Dobc- šovi jest dal a jakými hned slovy k nému Mathiásovi promluvil, že pane Mathiáši dávám vám len duom na rynku ležící Boží a váš, u ciñte s ním, co chcete, a ti dva svědkové Mandalena kuchařka a Katheřina hned o času, kdy jest mluvil, dokládají, že v outerý před Vtělením pána 89