I, Na náměstí (proti ulici Melantrychově). slalo sie rozsüzenic a súdem v plné radě vyrčenie mezi stranami Sdcñkem svicčníkem, ujčeným bratrem, a Vá- clavem Strabochem, sestiencem Doroty v dole psanć, jakożto poručníky dobré pamčti Doroty, ndkdy Jeśka zlatnika, FeCenélio Pehm, manzclky, z jedné a MikuldSem sestrencem svrehupsaného JeSka Pclima, téhnücicho sé na Janka, sirotka svrchupsaného Ješka, vnuče po příbuzenství, z druhé a Dorotú, synovkyní téhož Ješka, z strany třetie, lakéZ s& táhnücí na téhož sirotka a to takovéto: Najprve poslednic rozkázánie svrchupsaného JeSka úplně a řádem došlé a v celosti zachované potvzují, moc jemu plnú dávajíce ve všech jeho kusicch. Druhé, po- slednic rozkázánic svrchupsané Doroty v tom, což jest měla: moc rozkázati svého statku vlastnicho, potvrzují, jakoż na to list z Lychz pánóv prikázánic poslcdnicho rozkázanie učiněn jest Sdenkovi, ujéenému bratru, a Václa- vovi sestienci, svrchupsanym, nicemémuz jinému v svrchu- psané Doroty rozkazání moc dávajíce. Tfetie, vyřkli sú a vyFickaji Sdeńkovi a Václavovi svrchupsanfm o Sedcsât kop gr. těch sta kop, jakoż svrchupsaného JeSka rozká- zánic svédéf pod témi slovy, jakoZ by svrchupsaná Dorota, manželka tóboż JeSka, dobfe védéla, aby hled&li k statku sirotka svrchupsancho, à élyfidecti kop gr. ostatnich těch sta kop, jezto méli na stïicbfe Jeskem ostavené na len dub zdvihniti, kteréZ syn téhož Ješka a otec svrchupsa- ného sirotka k sobé vzal a utratil, aby k sirotku hledëii, když let rozumných dojde a on jim z toho odpoviedaj. Také vyřkli jsú o služebnícicch, jimž svrchupsaná Duora rozkázánic učinila % sirottieho slatku, aby otázána byla k jeji svědomí mátic téhož sirotka, jestli jim na każdy rok za službu činčno, tehdy sirotčí statek nemá v tom hyníti. Pakli sezná, že nenie, tehdy má jim za službu z sirotčicho statku rčínčno býti. Také vyřkli sú, aby osmdesát kop gr. dluhu Peší- kova Satky téch sta kop, jakož témuž Ješkem svrchu- psaným odkázaný, zříchno bylo k statku sirotka svrchu- psaného, neb dvadceti kop Pešíkovi jest zaplaceno. Dále sirotka svrchupsaného ostavuj( pii materi jcho, dokudZ v bożie kázni leZí. A kdyZ zdráva bude, tehdy budeli právem napomenuta, má jim odpoviedati a při čemž páni Ji ostavie, pfi tom zuostati má. Také v této mieře do konečného rozsúzenie statek svrehupsanćbo — sirotka, aby sč nerozmrhal a nestrávil, poráécjí opatrovánic a sirotkem vládánic — svrchupsanym — Sdenkovi, újčenému bratru, a Václavovi, sestfenci, tak jakoz jim svrchupsaná pani Dorota, babka svrchupsaného sirotka, a tychi Sdenka a Václava příbuzná, svěřila; rozsúzenic další nápadu, dokudž sirotek Ziv, svrehupsaní páni pri sobé a svých budicích zuoslavujíc a svrchupsané Mikuláše, sestíencc JeSkova, a Dorote, synovkyní téhož Ješka, při jich právu, ač by které měli, k nápadu, neuchoval.i by Buoh svrclhupsaného si. rotka, zuostavuji. Aclum fer. II) post Stanislai. anno sc XXV. 7. 1425, 12. kv. Liber. lercius ć. 992, fol. 115. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré paměti mlazšiecho Ješka manželka, měšika Starého Města Pražského, ticmto listem oznamuji všem a na vědomic dávám, že ačkolivěk jsúci obiieżena nemoci na těle, však proto s dobrým roz- myslem a požívající svobody zdravého rozumu, ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh z své štědrosti pójčíti ráčil, aby sč o ně po mé smrtí u czi pralely a piibuznymi mymi nedáli svárové ižádní, toto své poslednice poručenstvie zjednávám a zpó- sobuji obyčejem ticmlo. Najprve po smrti své veškeren slatek svuoj movily i nemovily, nic nevynfmajic, i to všecko, k čemuž jsem spravedliva a právo mám, buď to kšaftem | T. Na udmésli (proti ulici Melantrychové). 3 a porutenstvfm, kteréž jest dobré pamóti pani J)orota Ješková, svekruše má, učinila, aneboli kterak kolivěk jinak, buď to dielem, nápadem anebo věnem, poctivé paní Anně Truxové, matce mé milé, odkazuji a mocně dávám, aby ona s tiem učinila jakožto s svým vlastním a v tom aby jí nebylo překážieno obyčejem ižádným. Dále úmysl mój jest a žádám, jestliže to budce moci býti s přivolením přátel a poručníkuov, aby nadep:aná matka má chovala u sebe na ztravě Janka mého svrclhupsaného, dokudZ by k létóm svým rozumným nepřišel, kterémužio Jankovi aby z jeho vlastnieho dédictvie bylo vydáno na ztravu a na odčv na každé Jéto, coZ by bylo hodného a spravedli- vého. A jestli Ze by PánBuoh neuchoval matky mé nadc- psané prve nežli Janka, syna mého, před jeho léty roz- umnymi, (ehdy aby veSkeren statek m6j po ni zuoslaly spadl na Janka jež jmenovaného plným právem. Pakli by Janek, syn mój, prve umřel nežli matka má nadepsand, tehdy aby ona s tiem se vším statkem učinila: jakožto s svým vlastním a jakož sě jí bude zdáti za podobné. Pakli by jich obú Pán Buoh neuchoval a zemřeli, tehda aby to jisté zbožie mé po nich zuostalé spadlo na poruč- níky mé v dole psané a to aby oni obrátili na almužny chudych a na jiné skutky milosrdné za mú duší a za mých předších s radií mistra Krištana a kněze Rehoře, kaplana našeho, jakož já jim toho plně svéfuji a doufám. Tomu na svédectvic prosila jsem opatrných Vaňka Raka rychtáre, Jauka Kbelského a Jakuba železníka, konšeluov svrchupsaného méósta PraZského, Ze si své vlasinie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenż jest dan léta od narozenic syna Bożieho tisícieho Gtyrstóho dvadcátého pátého tu sobotu po svatém Stanislavu. 8. 1484, 18. ifj. Lib. terc. č. 992. f. 165. Ve jméno boZie amen. Já Janek, neboZce Je&ka Pehma mladiieho syn, oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i bu- diíícím, Ze ackolivék jsa nemocen a neduZiv na těle, však proto s dobrým rozmyslem a s dobrú paměti, ze všeho jměnic svého, jehož mí jest Pán Buoh všemohúcí z své štědroty popřieti ráčil, nechté by sé o né po mé smrti mezi piátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednic poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dolepsanym: Najprve ustanovuji Lohoto svého porucenstvie i všeho jměnie svého, kteréž: mám zde v Praze nebo vně na zemi, múdrého a opatrného muže Mikše kožišníka, strýce svého, měštěnína nadepsa- ného města Pražského, mocného poručníka. — Potom témuž Mikšovi kožišníkovi odkazuji a mocně dávám po své smrti všecko jměnie své a zbożie movité i nemovité, kteréž mám zde v Praze buďto na domiech neboli vně na zemi na dédinách a na platiech i také na nábytcicch — a jmenovité v ZiZiciech, v Dolankách a v Peruci ke jmění, k držení a ku pokojnému požívání. — Než z toho zbožic a statku aby vydal na chudé a nuzné lidi tfidceti kop gr, na diclo mosta Pražského !) patnádcte k. gr. a 'na dielo Spitalskć podle mosta téhoZ deset k. gr., Jeni- Šovi, mistru mému, pět k. gr., zuostane-li Ziv a bude-li knězem, aby jemu druhých pět k. gr. bylo přidáno. A přátelóm mým příbuzným chy patnśdcte k. gr. vydal — a z ostatku aby pomnél na'c"udé pro spasenic duše mé i jiných přiedších. — Tomu na svědecstvie pečeti múdrých a opatrných mužóv Matěje Drdáka rychtáře, Maiíka sedláfe. a Mathiáse z Ruúdnice, konšeluov přísež- ných Star. M. nadepsaného Pražského, k mé prosbě při- J) Vykonání tohoto legátu kvitují Pešík od stříbrné hvězdy a Jan Reček jako úředníci mostu ve středu po sv. Vítu r. 1489 (ib.). 1*