2 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově) 8. 1419, 27. září. Tamléž f. 99. Ve jméno božie amen. Já Ješek řečený Pchem zlatník, měštěnín Velikého Města Pražského, vyznávám obecně listem tiemlo všem, kdož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že zdravým tělem, dobrým rozmyslem a dobní pamětí spatřiv a znamenav neustavičnost světa tohoto mylného a minulého, tak že i jedné hodiny člověk svým zdravím bezpečen nenie, i učinil jsem a mocí listu tohoto činím poručenstlvie své poslednie ze všeho sbožie mého movitého i nemovitého, kteréž mám anebo mi Pán Buoh z.své milosti pójčí, aby o to sboże po mé smrti mezi přátely mými kterýmiž- kolivěk sč nižádné róznice nedály ani kteří svárové byly a zdvihly. Najprve chci a jest úmysl mój plný, aby dlu- hové moji, kteréž bych věřitelóm svým dlužen zuostal a ti dluhové vedle práva, řádu a obyčeje městského byli dokázáni, napřed přede všemi věcmi byli zpraveni a za- placení bez odpory a nesnázie všelikakej a zvláště sto kop gr. poctivému muži Pešíkovi Satkovi ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého a druhých sto kop gr. za ten dluh, ješto žena má dobře vie, aby těch ona zaplatila; a těch sto kop gr. odkazuji jí na tom druhém domu, ježto leží mezi domem Prewsovým z strany jedné a do- mem Darmopychovým z druhé strany proti svatému Kli- mentu, aby ten prodadici i zaplatila a coż by sć ji ne- dostalo na tom domu, ale má striebra za čtyfidceti kop, a to střiebro aby jí dáno bylo ihned v moc její a to napřed rozdadúc, ostatek, což by po domu a po střiebru zuostalo, po těch stv kopách gr. svrchupsaných, aby to bylo dáno na pomoc ku placení druhých sto kop gr. svrchujmenovaných panu Pešíkovi. Potom porúčiem, dávám i odknzuji všechno zbožie mé movité i nemovité, kteréž nenic mám anebo micti budu, Janovi, synu mému milému, ku poživání mieti a k dědičnému držení bez překáž[ky] všech přátel mých. Také dávám a odkazuji paní Dorothě, manželce mé, máteři Janově syrchupsaného, pět kop gr. platu ročnieho a věčného na domu Hylbrantově konváře proti »žábě: po smrti mé, aby těch pět kop gr. platu mohla prodati, zastaviti a s tiem učiniti, což sě jí líbití bude bež zmatku všelikterakého. A to chci, aby ona, manželka má svrchupsaná, po smrti mé mocná hospodyně byla s Janem, synem mým, v domu mém, v kterémž nynie bydlím, bydlela do smrti své. A pakli by s ním zbýti nemohla, tehda chci a jest úmysl mój, aby Jan, syn mój, jí dvadceti kop gr. platu ročnieho z komory do ži- vota jejieho z sbožie mého všeho platil a vydával ročně na každé léto bez meškánie všelikakého a k tomu jí dal rúcho to, kteréhož jest sama požívala, chodiecí neb po- stelnie. A viece cht&lali by sama býti, aby jí postúpil světnice a komory, a což by jí potřebie bylo zde na- hoře v domu, [v] kterémž já bydlím, bez nesnáze všelikej. A to na jistotu svú jsem pečeť vlastní k tomuto listu při- včsil a na svědomie múdří mužové Duchek rimer a Václav Straboch, přísežní měšťané a konšelé Velikého Města Pražského svrchupsaného, své jsú také pečeti k mé prosbě k tomuto listu přivěsili. Jenž dán v Praze tu středu před svatým Václaycm léta od narozenie božieho tisíc čtyřista v devatenádctém letě. 4. 1421, 22. září. Lib. contract. č. 2102. f. 422. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré pamčti Janova, syna Ješkova Pehmova, mčštčnína Velikého Mčsta Praž- ského manželka, vyznávám liemto listem obecně před každým dobrým, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že ač jsúci na těle neduživá, však s zdravú myslí a s do- brým rozumem svobodně a dobrovolně, nejsúci žádným k tomu připuzena, poručenstvie své poslednie ze všeho zbožie iného movitého i nemovitého, mně od všemohú- I. Na náměstí (proti ulici Melantrychovč). cieho Pána Boha daného a pójčeného, aby mezi přátely a příbuznými mými o mé zbožie žádní sč svárové po mé smrti sč nedály ani které róznice, činím a zjednávám obyčejem tiemto takovč, že ustavuji tohoto porucenstvie svého paní Annu, matku sv, poručnici, jic nade všecky toho doufajíc. Najprve chci, žádám a úmysl mój jest, aby všichni: dluhové, kterýchž bych co komu dlužna byla, ježto by řádem a obyčejem práva městského mobli doká- záni býti, z zbožie mého byli zaplacení.. Potom odkazuji a dávám puoltfietieho sla kop gr. věna mého na mě po mém muži svrchupsaném spravedlivě spadlého na všiem zboží muže mého již [j]menovaného movitém i ne- movitém, v městě svrehupsaném nebo na zemi, kteréž jest jměl, Lukášovi a Janovi, synóm mym, na rovny dicl. A jestli że by Pin Buoh kterého z nich neuchoval drive, nežli by k lelóm svým rozumným přišel, tehda jeho diel nu druhé dietč živé úplnč má spadnúti. Vakli by obe dětí mých napředpsaných před léty umřelo, tehda těch puoltřetieho sta kop gr. svrchupsaných na paní Annu, matku mú svrchupsanú, pravým právem má spadnúti bez překážky všicch lidí. Také porúčiem a dáván mateři mé svrchupsané blány kunie, Annč, sestře své vlastnic, blány chřebcové. Než jiné rúcho mé a muže mého to při dětech mých svrchupsaných ostati má. A paní Dorotě, mateři mého muže, těch bez jedné dvadceti kop gr., jakoż mi dlużna vstává, odpúštiem. Toho na jistotu pro- sila sem opatrných mužóv Bartoše rychtáře, Jeronyma řečeného Srol a Tyburcie, přísežných konšelóv městasvrchu- psaného, že jsú své pečetr vlastnic k tomuto listu přivěsili. Jenż jest dán léta božieho 1421,ten pondělí na sv. Maurycic. 5. 1425, 6. srp. Lab. lerc. č. 992. fol. 99. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré paměti Ješkova zlatníkova manželka, měštka Starého Města Pražského, ticmto listem oznamuji všem a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci obtiežena nemocí na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravého rozomu ze všeho zbożie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh všemohúcí z své štědrosti pójčiti ráčil, aby sč o ně po mé smrti mezi přálely a příbuznými mými svárové nedáli ižádní, toto své poslednie poručenstvie zjednávám a zpó- sobuji obyčejem liemto. Najprve odkazuji veškeren slalek svój movilý i nemovitý, nic nevynímajíc i také těch padesáte kop groš. anebo pět kop gr. platu ročnieho, kteréž: mám na domu neboZce Hilbrantovu, Jankovi, vnúčeti svému, a Dorotě, nevěstě své, k mění, k držení a k dčdičnému požívaní. Potom těch sto kop gr., kterychż mi jest dobré paměti Ješek, muž mój, z svého statku cd- kázal a svěřil, odkazuji mocněo patrným Václavovi Strabo- chovi a Sdenkovi sviečníkovi, aby oni s nimi učinili, jakož sč jim bude zdáti za podobné. Odkazuji také Dorotě, synovkyni neboZce páně, dvndccti kop gr., Janovi, služebníku svému, deset kop gr. a Lidmile sirotku také deset kop gr.; kteřížto penězi svrchupsaní aby jim vydání byli od poručníkóv, kteříž vlásti budú Jankem sirotkem a statkem. A tohoto svého poslednicho poru- čenstvie ustanovuji múdré a opatrné Václava Strabocha a Sdenka sviečníka, měšťany nadepsaného mčsta Praž- ského, mocné zprávce a poručníky. Toho na svědectvic prosila sem mudrych a opatrných Vaňka, řečeného Rak, rychtáře, Matěje od hřebenóv a Vaňka Holce, konšelóv svrchupsaného města Pražského, že jsú pečeti své vlastuic s dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisíc člyři sta v pětmez- cetmém létě v pondělí den svalého Sixta. 6. 1425, 9. kv. Liber. oblig. č. 2099. fol. 158. Päny purgmistrem a konšely Velikého Města Pražského