1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 112. 1570. Zprdva o orloji. Rukop. arch. m. č. 1867. Slovutné a mnohovzáctné poctivosli pánuom purg- mistru a raddě Starého Města Pražského, pánům svým příz- nivým a laskavým, Jejich Milostem, Jan Táborský z Klo- kotské hory službu svú povolnú předvzkazujíc všeho dobrého na Pánu Bohu všemohúcím žádá. Vac milost pane purgmistte a VaSe milost pani milí! Poněvadž, ačkoli ne mým chtčním a ne mou volí, ale předkem řízením božím a volí božskou a potom volí u posvěcením Vašich Milostí slavný klenot města tohoto, orloj, na minou práci k zpravování jest přišel, při kterémž já s pomocí pána Bohu všemohúcího pracuje a pilně všecky věci v něm a při něm vnitř i zevnitě spatřuje a vyšetřuje, které a jakékoli nedostatky, buď v nedodělání, buď to v pokažení, spatřití a vyhledati sem mohl, Vašim Milostem všecky sem je oznámil, čehož jest žádný jiný přede mnou ani za mne nevyhledal. A maje litost nad tak znamenitým klenotem, na to sem všecku pilnost svú vynaložil, přemajšleje, kudy a kterak by mohl k napra- vení prijti a k svému zase vyzdvižení k dokonalosti a k pravdě své přiveden býti. Kdež pak Vaše Milost té bedlivosti mé a pilnosti vyrozuměvše, ráčili ste mi v plné raddě při přítomnosti pana hajtmana, (chddZ pana Petra Bechyně, poručiti a k tomu na žádost mou i dva pány z prostředku Vašich Milostí, pana Pavla Zipanského a pana Matyáše Stovíčka, jakožto za kommisafe mi vystaviti, aby to všecko, což by potřebí bylo při orloji, děláno a napraveno bylo. Což když se jest s pomocí najvyššího pána a najdokonalejšího mistra mého vykonalo, již pak, jako naposledy, za sluš- nou a spravedlivou věc býti sem uznal, aby ten tak po- třebný klenot k takovému spuštění a pokažení více nepři- cházel, a skrze mne aby k tomu dopuštěn nebyl, k čemuž od předešlých zprávcí svých dopuštěn jest, že jsou zemřeli, jiného zprávce po sobě nepozůstavivše, ani koho, aby mu dokonale rozumčěti mohl, vyučivše, ani jaké zprávy učinivše, takže sou jej potom musili zpravovati, kteříž mu neroz- uměli. l vzal sem to před se, abych já Vašim Milostem v tom tak posloužil, aby to se mnou neumřelo, ale, abych jiného vyuče a jemu všecky lajnosti orloje toho ukáže, na místě svém, buď to po smrti aneb živ jsa — nemohl-li bych při tom práce vésti — pozůstavil a nechal. A nadto vajše, abych ještě živ jsa to učinil, čímž bych Vašim Mi- lostem poslúžili a ten klenot zpravovati i po sinrti mohl, totiž, abych všecku zprávu a vlastnost orloje toho v spis uvedl a všecky tajnosti vysvětlil a Vaším Milostem to v raddě položil pro budoucí zprávu, bude-li potom k tomu přicházeti,; k čemuž jest již bylo nejednou přišlo, že by někomu nesvédomému opét k zpravování poručen býti musil. I protož ted spis ten s pomocí boží, pokud najvajš možnost rozumu mého velmi mdlého vystačila, učiniv, Vašim Milostem jej pozůstavují, lé celé důvěrnosti k Vašim Milostem jsa, že tím Vašim Milostem vděčně tomu klenotu užilečně nyní i po mé smrti posloužím. A nechť není to žádnému k obtížnosti, že sem tuto zprávu tak dlouze sepsal, ale buď známo, že kdybych k dlouhosti prohlédaje neukracoval, nalezlo by se ještě dosti, co o tom orloji vice psáti; čehož jsem jakožto menší věci, kteréž se každý správce vtipný sám doroz- umívati může, pominul. Co sem pak koli sepsal, to sem s velikou prací svou učinil, Ale však lépe jest každému budoucímu zprávci vy- učenu býti, než na tento spis spoléhati. A to sluší v pa- móli miu. I. Na udmósti (proti ulici Melantrychovó). 15 Spis tento rozd&len jest na XVIII. kapitul. — Při tomto spisu vidělo mi se za slušné i těchto věcí nepomijeti, ale pro budoucí paměť i to poznamenati. Najprv, pončvadž žádné paměti pozůstavené není a do- ptati sem se toho nemohl, aby kde v které kancelláři, buďto v raddě neb v ouřadu poznamenáno se našlo, kto a kterého času tento orloj jest dělal. Abych ale já toho učiniti a jak sem o tom zpraven Loho poznamenati neza- nedbal, i oznamuji, že byli ještě za mého zpravování živi pamětníci toho, po jichžto zprávě vyrozuměl jsem, což sem i prve před mnohými lety slajchal, že tento orloj, první, druhú a čtvrtú stranu s sphérami (krom strany třetí bicí, kleráž jest prve byla a ještě jest nahoře na věži) dělal jest nějaký mistr Hanuš okolo léta 1490 a zpra- voval jej aZ do smrti. A teu po sobć pozistavil učedlníka svého mistra Jakuba, kterýž jest po něm několik dráhně let až do krále Ferdinanda a též až do smrti své jej zpra- voval a všecky vlastnosti i tajnosti jeho dobře znal, neb snad jemu i dělati ho pomahal. A já sem ho také znal a jednomu i druhému z nich tehdáž od spravování dávána byla 1 k. gr. alb. až do smrti. Ten po sobě žádného učedlníka, který by dobře tomu orloji, zvlást sphérám, rozumél, nepozüstavil Než zuoslal po něm Václav Zvůnek, straje pana Jiříka Zvünka, jsa hospodářem druhým v rathouze v pokoji nižším a lóż za několik mnoho let jej zpravoval a žádného jest jemu rozuměti a dobře zpravovali nevyučil, neb hned po jeho smrti, když mně orloj k zpravování poručen byl, tu Jan, syn jeho, mluvil jest ke mnč s hnčvem mezi jiným toto: že jest mistr. Hanuš nenaučil žádného než mistra Jakuba a mistr Jakub žádného ncž votce jeho, totiž Václava Zvůnka a votec jeho žádného jiného než jeho, jakožto syna svého. A že jsou páni naü vodívali mistry z kollejc a nějakého hodináře z Nornberga, najlepšího mistra, na- schvál do Prahy byli za pana Václava Jaroše přivezli, aby orloj ohledal a oznámil jim, co mu škodí a v čem pokažen jest. A on ohledav jej, nic mu nerozuměl a co mu škodí, nic jim neoznámil, než ukázal na toho, kto jej zpravuje. A to jest tak, neb sou mi to i jiní pravili, kteří toho dobře vědomi byli, a někteří: ještě živí lo dobře pamatují etc. I mohlo mi to dobře s podivením býti, proč sou jinde: mistři: k ohledání orloje vybledání byli ještě za Václava Zvůnka, poněvadž jest on byl učedlník mistra Jakuba a za několik mnoho let i ještě za živnosti i po smrti jeho zpravoval jej a nevěděl, co mu škodí. A tak tehdy rozuměti se může, že jest mu dokonale nerozuměl a zvláště na sphérách. Nadto pak on Jan, syn jeho, kterak jest: mu rozuměti měl, poněvadž jest nevěděl, který jest na sphéře měsíc a které slunce, neb jest přezděl měsíci slunce a dvanácti znamením na zodiaku pravil, že jsou mésícové etc. Já pak přistoupiv k zpravování orloje toho a to léta 1552 ani vyučen jsa, ani zprávu jakú o něm maje, kterak sem jemu sám od sebe rozuměli měl? Než ponč- vadž sem k tomu potažen byl a k sobě to přijal, musil sem na to tak mysliti, abych tomu mohl dosti učiniti.. Kterak pak a jakým způsobem bez mistra a bez ukázání tomu vyrozuměl sem, mnoho o tom psáti není potřebí, než králce zavírám. Jakkoli mnoho na to sem myslil a nemálo hlavu svú proto lámal ve dne i v noci pilně vyšetřuje a bedlivě spatřuje běh, jítí i všecka hnutí toho orloje, zvláštnosti a tajnosti jeho vybledávaje, nebyl bych mohl k dokonalému jeho vyrozumění přijíti; by byla nepředešla dvoje věc: jedna sama pouhá pomoc božská, skrze kterúž vyrozuměl