I. Na náměstí. 108 stolic prve tu z domu Lukáše Tanccra bylo, což od něho skoupila, však nebylo s ními tak vyslupováno, jako s tou zídkou. Od Marty J., [že] nic do gruntu jelio se nevydává, nýbrž ještě místy o ctvrt lokle jest ustoupeno. 45. 1617, 29. května. Rukop. č. 1070 /. 1 a. sl. Ku potřebě panu Pavlovi a panu Danielovi bratřím vlast- ním Skrétům, vedle nich a spolu s nimi panu Janovi Skrétovi po někdy dobré paměti panu Kundrátovi Skré- tovi pozûstalÿmu synu i na místě a k ruce Jindřicha a Karla bratři jeho let nemajících, též Kateřiny sestry jejich (Anežky pak sesiry kteráž k tomu nepřináleží v tom po- míjejíc) vše nedílných všechněm Skrétům Sotnovskÿm z Závořic bratřím a strejci nedílným po dobré paměti panu Janovi Skrétovi Sotnovským z Závořic, synům a vnukům pozůstalým: a lo proti paní Voršile Skrétové z Cym- pergku, k té při kdež jest činiti co se přípovědí na dům na Smerhově řečený vedle rathouzu Starého Města Praž- ského ležícího sc vším k témuž domu příslušenstvím uči- něné dolýče. — Véclav Kolodyus Podvinskÿ z Doubra- vičan, J. Mti Císařské radda na počty, učiniv pľísahu podle práva, svědčil taklo: Toho sem povědom a od paní Judyt Skrétový v domě jejím mluviti a sobě stěžovatí, slyšel, že jest spolu se paní Kateřinou Skrétovou, vdovou pozůstalou po nebožtíkovi panu Kundratovi Skrétovi, též se paní Johannou Škrétovou za časté v nemoci nebožlíka pana Jiřího Skrétu, jako nejbližšího přítele navštěvovali a paní Voršila, manželka jeho, jich nerada viděla k němu jim přijíti; vymlouvajíce se tím, že spí, přicházeli a s ním rozmlouvati zbraňovala, a jednoho času, když paní Judyth s paní Johannov, sestrou pana Jiříka Skréty, jeho navští- viti chtěla a do pokoje, kdež nemocný zůstával, šly, že jest paní Voršila; manželka téhož pana Jiříka Skréty, o paní Judyth se otřela a s ní postrčila, tu že jest táž panf Judyth promluvila, aby nf nestrkala, v tom též zasc paní Johanna, sestra jeho, promluvila, že lo činí jako paní na Smerhově; zase paní Voršila, že pověděla, že jest paní a že ji žádný z toho domu nevyvede, leč ji vynesou. To slyšíce nemocný pan Jiřík Skréta, když k němu paní Judyth a paní Johanka přišly, řekl, že její jest et cetera, v zadním pokoji, aby se ona spokojila. Víc nevím. — Viktorín Vokoun z Sázavy, J. M. C. registrálor při puch- halteriji komory Ceské, učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: To jest mi v pravdě povědomo, že přišedší já na Smerhov, chlíce navštíviti v nemoci dobré paměli pana Jiříka Skrétu některý den před smrtí jeho, kdežto spatřil sem Lu prftomnou panf Judyth Skrétovou z Albendorfu, panf Katc- Finu Skrétovou z Morchendorfu a panf Johannu Angelovou Sotnayskou z Zävoric, kterÿchZ sem se doptéval, jak se pan Jiřík Skréla jmá, i oznámeno mi bylo od paní Voršily Skré- tové, manželky pana Jiříka Skréty, že by měl spáti, načež sem jí odpověd dal, není to tak dobře, aby on měl tak samotný zavřený zůstávati, kdyby mu jaká těžkost přišla, že by snad mohl nenadále umříti; kdyby nebyl kdo ho ochréniti, na to klíč od té komory kdež nebožtík ležel spatřivši, jej sem (jakožto jeho upřímný a domácí přítel) pochytil, k němu do komory jíti chtěje, což mi paní Vor- šila činiti zbránila a klíč ode mne vzavši, napřed k němu spolu s paní Jobannou Angelovou do komory vešla a když sem také k němu za nimi všel, a jeho, že nespí, viděl, to sem při něm spatřil, že velmi rád nás s dobrou myslí spatřil, a tu do rozprávky se s ním davši, což na hodinu trvalo, já pak za příčinou povinnosti své (mimo vůli jeho, nebo byl žádostiv, abychom s ním dále pobyli) sem se zase pryč odebrati musil. Dále i to jest mi dobře pově- domo, a v své paměti to vznáším, že jednoho času ne- dlouho před smrtf pana Jiffka Skrely panf Judyth Skrétové I. Na náměstí. s paní Johannou, sestrou p. Jiříka Škréty, jeho navštíviti chtěla a do pokoje, kdež nemocný zůstával, šly, že jest paní Voršila manželka téhož p. Jiříka Skréty o paní Ju- dyth se otřela a s ní postrčila, tu že jest táž paní Judyth promluvila, aby ní nestrkala, v tom též: paní, Johanna, sestra jeho, promluvila, že to činí jako paní na Smerhově; zase paní Voršila že pověděla, že jest paní na Smerhově a že ji žádnej z něho nevyvede, leč ji vynesou, v tom slyšíce to nemocný pan Jiřík Skréla, zase když k němu paní Judyth Skrétová, paní Johanna Angclová přišly, že její jest et cetera v zadním pokoji, paní Voršilc, manželce svy, porouteje, aby sc spokojila, v tom s postele po- vstavše, ji býti chtěl. I toho sem povédom v pravdè, Ze pan Jiřík Skréta dobré pamětí jest sobě za manželku pojal před paní Voršilou Skretovou z Cynpergku, poslední manželkou svou, paní Dorotu z Kaliště a z Otrsfeldu, kteroužto přečkavši živobytím, jest po ní nemálo na stříbře i šalslva dostal, jakoZ potom jest díl takového stříbra ]. Mli pánu panu Jaroslavovi z Smiřic za několik seth prodal; více nevím. Johanna Andčlová z Závořic učinivši přísahu podle práva svědčila takto: Toho jsem povědoma, kterak ně- kterého dne, když jest se pan Jiřík Skréta Sotnovskÿ z Závořic, bratr můj, roznemohl a já jeho se paní Judyth Skrétovou z Altenpergku nemocného v domě přiševší, tam navétiviti chtëla, Ze v tom po malé chvíli také pan Viktorín. Vokoun z Sázavy, J. M. C. při buchalteriji ko- mory Ceské registrátor, též přiševši mezi nás, pro navští- vení, k témuž panu Jiříkovi Skrétovi na téhož pana Jiříka, bratra mého, kterak se má a jestli zase zdravější, jest se ptal, načež jemu odpověď dána byla, že jest předce nemocen, potom pak témuž p. Viktorfnovi Vokounovi sem to stěžovala, že již tu drahnou chvíli spolu s napřed jmenovanými paníma zůslávám a u pana Jiříka Skréty že sem ještě nebyla a pí. Voršila Skrétová že nám tu zprávu dávala, že by op p. Jiřík Skréta spáti jměl, a v tom paní Judyth Skrétová jest jemu p. Viktorfnovi řekla, medle, vemte klíč od komory, an tu Ježí na stole a jděte vy k němu sami a pohleďte spí-li, nebo on vždycky rád vás u sebe mívá: kterýžto pan Viktorín Vokoun takový klíč od komory na stole vzal, až mu toho p. Voršila hájit chtěla, však jest on na její zbraňování nic nedbal a týmž klíčem poznenáhle túž komoru otevřel a spolu se mnou k témuž p. Jiříkovi Skrétoví do komory vešel, kteréhožto pana Jiříka Skrétu na lůžku ležícího jsmco našly a on jest nespal a i hnedky za námi paní Kateřina Skrétová sc panf Judythou do komory sou vešly a on p. Jiřík Skréta jest nás u sobe s vděčností rád viděl a nás přivítal a z na- vštívení našeho nám poděkoval, u kteréhožto chvíli po- byvše, od něho odešly a mezi sebou jsmc rozmlouvaly, Ze jest tehd4Z on p. Jiřík tak těžce, jakž jest táž paní Voršila Skrétová nám pravila, neležel a že ona to nerada viděla, že jsme jej jakožto svého přítele navštívily a v tom jsme ji mezi sebou v takovém jejím ncochotném předse- vzetí za zlé měly. Potomně pak v brzkých dnech v léthu tomto 1617, 27. dne měsíce ledna, kdyžto jsem brzy ráno k němu nepřišla, tehdy on pro mně poslal, a já přistavší k němu dlouho jsem nemohla. Na zejtří pak ráno, 928. dne téhož měsíce ledna, tož opět pro mne poslavši, kdyžto jsem k němu na Smerhov přišla, po poledni, tehdy jsem opět dlouho čekati musila. Paní Voršila Skrétová mne k němu nepustila; a potomně po některé chvíli, jak jest paní Judita Skrétová také tam na Smerhov přišla, k němu, ku p. Jiříkovi Skrétovi, do pokoje jsem vešla, kteréhožto bdícího a ne spícího jsme spatřily, a tu u něho dobrou chvíli pobyvše, s ním jsme rozprávěly. Potom pak z jeho