I. Na náměstí. 14. 1698. — Rukop. ë. 230 f. 48. O při- jímání hokyň v živnost páni úředlníci jsou zřídili. tem aby Żadna hokyné přijata v živnost tu nc- byla, leč s povolením pánův úředlníkův šesti pánův a to v úřadě, a potom od tržného aby zapsána byla na obojím městě, Starém i Novém Měst Pražských. — Item kteréž by hokyni živnost pro neřád v Starém městě složena byla, aby v Novém mnčstě přijata nebyla; kdež zase když by v Novém městě jí živnost složena byla, aby v Starém městě přijata v živnost nebyla. — Item žádná hokyně, kteráž by sobě ovoce k prodaji nakoupila, aby žádné jiné hokyni jeho zase neprodávala, neb jest v tom ujma velká napřed obci sousedům i sousedám všem. — Item žádný překupník ancb překupnice, jestliže by v jednom městě řádu podniknouti nechtěl, by mu pak páni živnosti ne- složili, a on na jiné město místem přesedl, nemá trpín v tom obchodě býti, a to pod pokutou toho ztracením, nad čím sedí. — ltem vajce žádný aby dráže nekupoval ani prodával, než po malém penízi pod trestáním a po- bráním těch vajec tímto časem zimním. 15. Asi z r. 1598. Tamtéž f. 83. O hokyních. Item coz se hokyň dotýče, kteréž ovoce prodávají, kteréž jsou zachovalé a na letech sešlé, ježto jiné práce vésti nemoliou, aby toliko tém dopuSténo bylo a jinému Zád- nému; a ta každá aby na jednom místě prodávala a jiné čeledi na to nechovala; a chtěla-li by která na to čeleď chovati a na dvouch nebo třech místech sedati, aby jí ta živnost zdvížena byla a potom tu nikdy ncprodávala. — ltem. k těm vécem trznfm opatrovati nálczí, aby se oni ke každému zachovali bez přijímání osob podle tohoto zů- slání; pakli by se který přes to dopustil écho, aby toho úřadu byl zbaven a v panskou kázcň vzat byl. 16. 1541, 380. června. Rukop. č. 331 f. 108. Smlouva mezi hrnčíři. L. P. 1541 ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu ap. stala sc smlouva přátelská, dobro- volná, celá a dokonalá mezi staršími a mistry cechuov řemesla hrnčířského, měšťány Star. a Nov. M. Pr., z jedné a staršími a mistry téhož řemesla hrnčířského, měšťany a obyvately města Berouna, z strany druhé: Jakož jsou od- porové mezi stranami nyní jmenovanýho řemesla o pro- dávání hrneuov na trzích a v jarmarky v městech Praž- skych stávali, o to sou se lakto snesli, že hrnčíři: Berounští día hrncuov vostrých do měst Pražských podávati nemají a téch žádným jiným překupníkuom nemají prodávati, než hrnčíři Pražští k cechu náležející od nich kupovati na výčet mají. Však jestli že by který z měšťanuov všech tří inčst Pražských, jeden dva neb víc, a což by koli chtél vzfti hrncuov takovych ku potrebé své a nc na piíkup, že to bude moci bez překážky starších cechu hrnčířského dobře učiniti. A to jsou takto mezi sebou trhem narovnali. Veliké dílo bráti mají, každý hrnce po VI penězích malých; pod veliké dílo hrnec po III d., pod prostředního díla kopa hrneuov za XV gr. Který dílo na bílý peníz, toho kopa za XIII gr., po peněžního kopa za VIII gr., kopa velikého drobu za V gr., malého drobu za III gr., pokliček kopa za II gr., pánví třidect za X gr. m. A z těch pánví mají býti tři veliké a ostatek ve směs. A hrnčíři Pražští formanuom, kteří hrnec při- vezou, sami platiti budou povinni a od fury XX gr. bí- lejch dávati. Item Berounští hrnčíři polevaného díla na trhy ani v jarmarky do měst Pražských vésti nemají, dva vozy polévaného díla kromě vymínční jsou dva jarmarky, totiž o sv. Václavč a o Svátosti dva vozy též polévaného díla aby uvezli a prodali. ltem hrnčíři Pražští mají sc o toto starati a. bc- dlivost jmíti, pokud nejvejše možné budce s radou a po- mocí J. Mti pana purgmislra a pánuov Starého, Nového I. Na náměslí. 37 i Menšího měst Pražských, aby jiným hrnčířuom okolním z měst jiných, městeček i vsí zastaveno bylo v městech Pražských v trhové dni hrneuov prodávati, neb to jim hrneifuom Berounskym by na překážku a zádavu bylo a oni také hrnčíři Berounští v žádné dni trhové aní v jar- marky vostrého díla prodávati sami nemají, než tak, jakž smlívou zaviíno jest, kromě díla polévanýho. A tato smlouva mezi oběma stranami stáli má, dokudž by pan purgmistr a páni něco lepšího neuznali. A potom jestli že by která strana v tom co svého lepšího viděla, budou míti vůli to změnili, k lepší nápravě přivésti, ancbo při tom zůstati. Však nežli by co změnili, mají jedni druhým čtvrt léta napřed oznámili, bylo-li by komu co na těžkost, aby o tom vědomost majíce, tím se mohl jeden každý spraviti. — K tomuto smíru vztahuje se i následující zápis v rukop. č. 990 f. 319 z r. 1560: Jakoż jest Tomés Pulec, hrnčíř a měštěnín města Berouna, na místě jiných mistrů téhož řemesla hrnčířského v městě Berounč, obc- slav ku právu starší hrnčíře Starého Města Pražského vznešení před panem purgmistrem a pány na ně učinil, že při času Hromnice minulých, když jsou s hrnci a s dílem svým hrnčíři z Bcrouna sem na jarmark přijeli i nemo- houce toho všeho prodati, tak že mnoho jím jest po jarmarce zuostalo, i najali sou sobě jednu velikou komoru, do kteréžto co jest těch hrnců i jiného díla pozuostalo vnošivše tam do druhého jarmarku nechati chtěli. A oni slarší o tom zvěděvše jim všecky ty hrnce zpečetiti dali. Prolož pro jakou příčinu sou to učinili, aby před právem oznámili, že by rád i na místě jiných hrnčířuov beroun- ských to chtěl slyšeti, žádaje za opatření. Proti tomu starší hrnčíři z Starého Města Pražského promlwiti dali, kdež Tomáš na místě jiných hrněířuov berounských věděti chec, pro jakú příčinu jsou to učinili a ty hrnce jim zapečetiti dali, i toto za odpověď dávají: Poněvadž jim těmi sklady svými v živnosti a v řemesle jich velikou a znamenitou škodu i překážku činí, že díla svého odbcj- vaU nemohou, na vrchnost svá to jsou vzncsli Zádajíce v tom od ní za opatření, kdež jim jest oznámeno, aby vezmüc právo lam šli, kdež ti hrncové složení byly a je zapečetili; i tak s povolením pana purgmistra a pánuov to jsou učinili nebo předešle toliko čtyři mistři řemesla hrnčířského v městě Berounč jsou byli. Ale na tento čas má čtrnácte a více jich jest a více tam se jich sadf, a v těch dvouch nedělích tak mnoho těch hrnevuóv a díla svého navezou, Ze jich v tom času i v mnoha nedělích všech prodati nemohou, než skládají je na ublížení jejich živnosti do komor, a kdyby v těch skladu nebylo, teda by měšťané a obyvatelé těchto měst Pražských za skrov- nější peníze kupovati mohli, nebo když by jim hájíno toho bylo a těch skladů se nedopouštělo, nevezli by víceji nez co by prodati mohli, poroućcjie se v tom právu k uvážení spravedlivému. Naposledy Thomáš Pulce i na místě jiných hrnčířuóv města Berouna příteli svému pro- mluviti porucil, Ze Zádnymu v jakejch koli obchodích há- jeno ncbcjvá a vyměřeno, aby toho tolik neb toliko na jarmarky vozil. NcZ má jeden każdy na jarmark svobodu málo neb mnoho přivésti. A poněvadž jiní kupci a kra- máři, což při jarmarce neodbudou a neprodají, do skle- puóv skladají a tam do budücífho jarmarku zancchóvaji, protož i on Tomáš na místě jiných žádá, aby též toho użili mohli, a co by neprodali, aby mohli svobodně bcz překážky mistrů hrnčířuóv tohoto města PraZskyho skládati a až do druhého jarmarku tam zanechati. S tím se strany k uvážení spravedlivému poručili. Tu pan purgmistr a rada slyšíce strany a jejich mluvení, toho všeho bedlivě pováživše, taklo o tom mezi nimi stranami vypovídají