248 111. Na Velkém naměstí. že sváda stala se jest mezi nimi o peníze a že Pavel jemu Kozlovi peníze bral — a tak, poněvadž se jest mezi nimi to za jistými a hodnými příčinami zběhlo a on ne- božtík za příčinou svády a že jemu Zikmundovi peníze bral, jest zamordován, takový mord nikoli podle práva hanebným a nešlechetným jmenován býti nemůže. — Tu pan purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž to — do- statečně jest prokázáno, že on Zikmund — jeho nebož- tíka Pavla dobyv braně své přes ruku ranil a hned potom touž braní přes stuol, za kterýmž spolu seděli, jeho po- bodl, kterýžto Pavel tu po té ráně bodené té chvíle jest skonal a umřel, a aby to on Zikmund za jakou — sluš- nou příčinou — učiniti musel, toho jest ničímž neodvedl, i z těch příčin dává se jim Simonovi atd. proti němu Zikmundovi v tom za právo, takže on Zikmund tím mor- dem — jim jest povinovat. Act. die s. Ambrosii. 66. 1663, 7. listopadu. Rukop. ¢. 101 f. 41. Jan mandlíř s Alžbětou m. svou přiznali se, že jsú dlužní Ondžejovi Flanderkovi 500 k. gr. č. a zapisují na domu svém řečeném pruochoditý na rynku. Act. fer. III. post Leonardum. 67. 1554,29. března. Rukop. č. 2117 f. 306. Ondřej Flanderka a Kateřina koupili duom průchoditý na rynku sám o sobě od Hanuše mandlíře a Alžběty manželky jeho za 800 k. gr. ć. — Act. fer. V. post Conductum pasche. 68. 1559. — Кийор. č. 919 f. 197. Anna šenkýřka z pruochoditého domu, dcera Barbory obeslavši ku právu Annu, manželku Jana Vopálky a dceru Lidmily Boháčkové, vinila jej z toho, že jest ji Annu šenkýřku nenáležitě na poctivosti ona Anna Boháčková dotejkala a haněla mluvíc tato slova ji: — přikrej vrch, že se tebou povětří kazí — žádá za opatření. Anna Vopálková byla odsouzena. 69. 1562, 9. června. Rukop. č. 991 f. 9. Vedle toho kdež jsou Vondřej Flanderka a Mikuláš Cernohorský ku právu připravili Beneše tesaře a obvinili ho z toho, že v bílou sobotu ty dny kající pod řádem a právem nenáležitě s pomocníky svými před domy štoky pychem sckal, jeZlo mnozí jiní před domy svými štoky mají, avšak žádnému tomu se škoda nestala, nežli jim. Proti tomu od Beneše jest mluveno, kdež na něho žalují, — tomu od- pírá a praví, že toho dokud živi neukáží, aby on sám je- diná osoba to mohl učiniti a takový štoky zsekati, ježto kdyby je měli dáti zsekati, museli by od každého drvo- štěpuom po X gr. alb. dáti. Ale tomu neodporuje, když úvozní kusové byli, že do ních sekal a je z vohně vyla- Бома! —. Та рам! — vypovídají: Poněvadž — Flanderka a Cernohorský to jsou pokázali, že on Beneš s pomoc- níky svými štoky jich zsekal, z té příčiny — tou žalobou jest jim povinovat —. Act. fer. 1. postridic Medardi. 70. 1566, 14. května. Rukop. ć. 2120 f. 15. (Kšaft Floriana Abele malife.) My purgmistr a rada Starého Města Pražského známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, kterak Florian Abel, malíř z Rejna, Kolína učinil kšaft a své po- slední vuole poručenství v pondělí před svatý Žofii létha Páně 1666 u přítomnosti slovutných Mathouše Ornyse z Lindtperku malíře a Zachariáše Landtmana, měšťanuóv našich přísežných, jenž k žádosti jeho z našeho povolení a rozkázání s písařem naším k němu byli jsú vysláni a takového jeho poručenství před námi učinili oznámení. Tak že on jsa paměti dobré a rozumu zdravého užívaje k¥aft a vuoli svou poslední jazykem německým u přítom- nosti jich sepsati dal a pritom oznámil, že jest ta ko- nečná vuole o statku jeho, kterýž když po smrti jeho podle práva města tohoto před námi čten a od písaře 11. Na Velkém náměstí. našeho přísežného v řeč českú přeložen byl, drží a zavírá slovo od slova takto: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Florian Abel malíř na ten čas bytem u Ondřeje Flanderky v Sta- rém Městě Pražském známo činím všem vuobec touto mou poslední vuoli, kdež jest mne Pán Buoh všemohúcí těžkou nemocí navšliviti ráčil, lak že na každý den i ho- dinu kdyby mne k své svaté milosti povolali ráčil oče- kávám. Protož s dobrým mým rozmyslem a rozumu zdra- vého užívaje o statečku mém, kteréhož mi pán Buoh z svýho svatýho požehnání uděliti ráčil, kšafl a poslední vuoli cinfm takovito. Předkcm odkazuji a dávám po smrti mé všecko, cožkoli mám buď mnoho neb málo na stří- brném nádobí i se všemi svrchky a nábytky Sibyle Abelin z Rejna Kolína, vlastní sestře mé. Však z toho ona Sibyla Barboře, kuchařče mé, na hotových penězích patnácte to- laruóv a cínového nádobí, cožkoli ho v kuchyni jest, pravou polovici kromě toho, což v svétnici jest, k tomu také spodní peřinu a dvě prostěradla vydati povinna bude. A to sem jí k jejím ložním šatuóm šenkoval, neb své 1д0%е u mne má. Item též Sibylle, sestře mé, díl můj Jč- dičný a všecko, což by mně po rodičích mých náleželo a na můj díl přijíti mělo, dávám a odevzdávám. A žádám vzáciné poctivosti pana purgmislra a rady, že jí Sibylle takového odevzdání jistotu pod pečetí svou pro lepší toho duověrnost ku pánuóm a radě města Kolína vydati ráčí. Na stříbrném nádobí jest toto: dva veliký pozlacený kofliky, jeden do druhého vcházející, jedna flaška stříbrná s stříbrným řetízkem, jeden tuzen stříbrných lžic, pět prstýnků zlatých, dva s turkusy, dva s rubíny a jeden s kryzoldem, jeden sekret, jeden s tfmi krouzkami prsten a tři malý zlatý prstýnky, jeden kus zlatého řetězu vo dvadcíti článcích, váží dvadcíti korun, ten jsem zastavil Jiříkovi Melantrychoví ve dvadcíti tolařích, kterýž ona bude moci vyplatiti. Item šest lothuóv zlśmaneho sti(bra, malé pozlacené hodinky s budičem. Item dvanäcte lothuóv atlasu, přitom žádám vzáctné poctivosti pana purgkmistra a rady slavného města Starého Pražského, že této mé po- slední vuoli místo dáti a nad ní milostivou ruku držeti ráčí. Avšak pozuostavuji sobě moci; jestli by mne Pán Buoli všemohúcí k zdraví předešlému navrátiti ráčil, abych mohl tento kšaft můj zrušiti a jiný podle libosti své uči- niti.. Pakli bych jiného neučinil, tebdy tento celou moc míti má. Stalo se při přítomnosti Mathouše Ornyse z Lindtperku malíře a Zachariáše Landtmana, obú měštťa- nuóv přísežných, v Starém Městě Pražském v pondělí před svatú Žofii létha 1565. 71. 1568, 5. dubna. Rukop. č. 991 f. 480. Jakož jest Vondřej Flanderka obeslal před právo Israhele Žida a jeho obvinil, že léta — 67. on lsrahel prijed k domu jeho Ondřeje karkuli aksamitovou na hlavu Zofije, man- želky jeho, jest vstavil a jí za půl třetí kopy m. prodal. Ona pak Žofije nemající peněz aby tu karkuli zaplatila, vzala jest pás stříbrný, kterýž za čtyřidcet hop stojí a toho pasu u něho Israhele v základu jest nechala bez vědomí a dovolení jeho Vondřeje, prosc aby takový pás na manželce vymluvený zase navrátil, zvláště že ta Karkule jest ukradena manželce pana Kašpara z Granova sekretáře, z kteréžto příčiny na právě jest složena. A ví se o tom, že tento žid mnohým manželkám to činívá a na nich roz- ličné šaty bez vědomí manželův jich vymhívá. Proti tomu od Israhele za odpověd dáno, že by on žádné Karkule Żofiji — neprodal a ona lakć pásu v základu u něho ne- nechala. — Flanderka promluvil, Ze — Israhel — po žalobě, srozuměv tomu, že se to nan ukáže, že by kar- kuli nesvobodnou prodal, šel wezi prodáváčky dřevé-