406 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). Srpových horách třinádcte strychuo míry držící, kteráž leží podlé vinice pana Jeníčka, a druhou v vohradě podlé vinice Václava Bruncvíka osm strychuo míry držící, třetí na Spitáském osm strychuov míry držící a čtvrlou na Vysoký podle vinice Hruškovy tři strychy míry držící, item spravedlnost a právo zvodné mně od paní Lidmily, manželky někdy Václava Kapalina, švagra mého, zápisem kněh úřadu pana pergmistra na vinici Václava Lopatského z Libéchova postoupené a odcvzdané, téZ plat na polích Volšanských, jmenovitě na Janovi Buchalovi tři kopy půl osmnádcta groše, na Janovi synu Simonovém padesáte čtyry groše a na Bříškovi XLV grošvov, vše platu roč- ního na groš míšenský, stodolu na Florenci na Novém městě Pražském ležící, peníze dumov& a tak summou všecek můj jiný statek movitý i nemovitý, na penězích hotových i na klenotech, kde a na čem by ten koli ná- ležel oc, dal jsem a mocně, však teprv po smrti mé, dávám a odkazuji Lidmile, manželce mé milé, aby ona jím vládla, jeho užívala podlé vuole své bez všelijaké překážky dětí mých i také jejich. na tento však zpuosob, aby táž Lidmila, manželka má, z toho statku tak jí od- kázaného a daného povinna byla vydati synóm mým jed- nomu každému ze jména, což se dole píše: Item Jiříkovi Hřáňovi sto kop míš. aby dáno bylo a tím ho z statku mého odděluji a vybývám a on přijma tu summu aby se na víc nepotahoval, leč by jemu co nad to více z milosti Lidmila, manželka má a matka jeho, učiniti a udělití chtěla, však jemu věřím že z strany té summy z lásky otcovské jemu za jeho díl ode mne odkázané na matku svú tuzc nastupovati nebude. A jakož jemu Jiříkovi od nebožky Lidmily Vodolenské, tety mé, kšaftem podlé jiných dětí mých pět kop míšenských odkázáno bylo, aby jemu též z'stat-u mého tě:h pět kop míš. bylo vy- dáno. Což se pak Zachaře, Václava, Zigmunda a Jana, též synuov mých, dotýče, tomu jednomu každému z nich chci, aby z téhož statku mého po sto zlatých červených aneb uherských dáno a vyplněno bylo, však tak a teprv, když by již k létóm rozomným a k místu poctivému přišli anebo s volí a sradou Lidmily, manželky mé, tudíž také i pánuov poručníkuo dole psaných se oženili a prve nic a to proto, aby prvé toho sobě nezmrhuli, než by živnost mezi lidmi dobrými vésti začali. A jakož jest výš jmenovaná Lidmila Vodolenská Zachaťovi a Václavovi, synóm mým, kšsftem svým po pěti kopách míš. odkázala a též Matěj šrotéř příjmím Farář jemu Zachařovi samému kšaftem svým byl jest odkázal LX kop míš., protož takové suminy jim prvé odkázané a náležející aby od manželky mé z statku toho mého mimo těch sto zlatých jednomu každému z nich odkázaných aby dány a vypl- něny byly. Dluhy pak vXeckny, jimiZ jsá mi lidé spra- vedlivé povinovali, ly vÉeckny též k mocnému vyupomí- nání Lidmile, manželce své milé, poroučím a dávám a jestliže jsem já komu zase spravedlivě povinovat, tomu z statku mého aby dáno a zaplaceno bylo. Item pan Ludvík hrabé z Guttnstejna zuostal mi dluhu spravedlivého za víno XLIII kopy XIV grošuov vše míš., itom pan Ja- roslav Bezděkovský Sekerka z Sedčic zuostal spravedli- vého dluhu za stravu XVI kop míš., item nebožtík pan Burian Vančura z Rehnic též za stravu zuostal mi devil kop a něklerý groš míš. Naposledy pak oznamuji, že sem se dožádal za poručníky k radě a ku pomoci Lidmily, manželky mé milé, tudíž také i dětí mých urozených pana Ondřeje Cachovského z Jinočan, pana Sixta z Olters- doríu a pana Marlica Mládka z Písnice Starého a Nového mčěst Pražškých měšťanuov, zvláště mých milých pánuo a přátel, věře jim, že oni jakožto lidé dobří Lidmily, man- VI. Na Velkém ndmésli (strana východní). želky mé, a dětí mých, v čem by jich koli potřebovali, neopustí, ale jim radni a pomocni budou. Kterýžto kšaft svým vlastním +ekretem jsem zapcčetil. Stalo se v středu před sv. Tiburcím I. 1548. Item v neděli po sv. Tiburcí u přítomnosti slovut- ných Jiříka Komedky a Václava Trubky a u Měny z pá- nuov radních Jan Vacek, předkem týmž pánóm, že sú k němu na žádost jeho přišli, poděkování učiniv, toto jest oznámil: Jakož jest předešle kšaft o statku svém učinil a týmž kšafitem, že Jiříka, syna svého, ze všeho statku svého toliko padesáti kopami gr. čes. byl oddělil a odbyl, že již tentýž artikul v témž kšaftu, co se téhož Jiříka, syna jeho, dotýče, ruší, kazí, moří a v nic obracuje, ale že ta vuole jeho konečná jest, aby týž Jiřík, syn jeho, ve všem statku jeho s jinými syny jeho a bratřími svými rovný a jednostajný díl měl, neb mu to již všecko, což jest koli proti němu týž Jiřík učinil a provinil, promíjí a odpouští. — Stvrzen obojí ve čtvrtek po sv. Bonifací. 81. 1550, 18. srpna. Rukop. č. 2129 f. 232. Jakož jest Zygmund Roh z Vlkanova obeslav Simona z Tišnova a Jana Jeníčka vinil je z toho, že létha oc. dvadcátého osmého když jsou drželi úřad konšelský, jemu Zygmun- dovi Rohovi statek odjali jakoZto duom, vinici, vína, sukna za summu dva tisíce sedi set padesáte jeden zlatý rejnsky, tfi Silinky a dva halíře, a nějakému Jiříkovi Lan- kamerovi z Normberka nenáležitě v moc dali, ježto jsou toho na záhubu jeho Zygmunda učiniti neměli, a protož on ncvéda k komu jinému o to hledéti neZ k nim, žádá proti nim v tom za opatření spravedlivé. Proti tomu od Simona z Tišnova a Jana Jeníčka mluveno: Zaloba a obvinéní toto od Zygmunda Rolha na né u&inéné jest jim nesrozumiledlné a to v tom slovu, kdež se od něho viní, že jsou jemu statek odjali i rádi by věděli, co tím slovíčkem míní odjali a jakým by zpuo- sobem jemu to odjíti měli, násilným-li čili štrychem zlo- déjskym, aby svétle oznámil jim, aby oni také tomu vy- rozumějíce jemu odpověď tu dáti mohli, klerúž by on se spraviti mohl. Nato od Zygmunda Roha mluveno: Ačkoli v dosti srozumitedlných slovích na ně žaloba od něho učiněna jest, kteréž jsou oni dobře vyrozuméti mohli, však po- něvadž toho žádají, učiní tak a jim ji vysvětlí, že jsou jemu statek jeho světle a zřetedlně odjali a Jiříkovi Lan- kamerovi v moc dali nevyčkavše práva a appellací, kterúž on z Normberka do soudu komorního říšského vzal a podle jich nálezu se zachoval, neb na onen čas nález jsou mezi jim Zygmundem a Lankamcrem učinili a jemu Zygmundovi Rohovi týmž nálezem to ukázali, chce-li on Zygmund Roh jeho Lankamera na právě jeho, k kterémuž náleží, z čeho viniti, že sc jemu právo nezavírá. Cehož on neobmeškav tak jest učinil a jeho Lankamera při právč Normberském vinil a potom odvolání do soudu jeho velebnosti císařské komorního vzal, a oni nevyčkavše jeho appellací a na svůj nález nepamatujíce, jemu Zyg- mundovi statek odjali a v moc Lankamerovi dali, toho na záhubu jeho uwčiniti nemajíce, poněvadž právo všem má býti rovné a to všecko chce on Zygmund slovo od slova, jak se stalo, ukázati. Zase od Šimona z Tišnova a Jana Jeníčka mluveno: Mnoho se tuto od Zygmunda Roha zbytečně i nenáležitě mluví, jak by měli jeho, nevyčkavše jakési appellací od- souditi, ježto ví se o tom dobře, bylo-li jest co toho, že jsou oni sami na úřadu konšelském nebyli a toho jsou se od něho Zygmunda promluvení nenadáli; neb rozumějí tomu, že takové jeho promluvení mohlo by jemu nějakú