316 IV. Na Velkém náměstí. z Písnice, tu sobě sám svědčí tak, jak i poručníkuom a ještě i více, nežli,na něm žádáno. Nebo kdyby i posicí a nebo cedule byla čtena, tehdy se toho tak mnoho ne- najde, aby od něho žádati měli. Anna pak, manželka jeho Pavlova, v to svědomí se vnutkala a pohrüzku Katheriné jest učinila, že bude proti ní svědčiti, protož její svě- domi ani Pavlovo postačiti při právě nemá. Z strany toho nálezu o statek kněze Havla, na který se poručníci táhnou, k télo pří sc sem netrefí, nebo lam snad ten kněz mohl vuoli svou sepsati a nebo oustně před přísež- nými oznámil, ale tuto nic toho se od Jana, otce Kathe- řiny, nestalo a nic se toho nenachází. A také kněz a ku- chařka jsou rozdílní od dědicuov, jakož i Katheřina tuto k dědictví, též Zuzanna se potahují. A kdež jest to svě- domíf od Pavla a Anny, manželky jeho, dáno proti Kathe- řinč, že by vybyta byla, tomu odpírá a není toho. Co se zřízení zemského ukázaného a milosti té krále Vladislava dané dotýče, jako by nebožtík Jan z Písnice stavu rytíř- ského byl, tak je natahují, a vztahuje se to na slavy dva vyšší, ale Jan jest byl městěnínem a přiznával se k stavu městskému i před svou smrtí i také předešle k němu přistoupil. A Katheřina také měštěnína za manžela jest měla i dcera měštěnínova jest též Zuzanna a nemá se zač stydéti, ano i statek městský jest pozuostal. Protož to zřízení zemské poručníkuov ukázané jim nic nápomocno v této při není, žádá Katheřina jakožto vlastní dcera ne- božtíka Jana z Písnice, aby dílu a spravedlnosti v tom statku jeho užíti mohla, věříc; že od práva náležitě opatřena. Na to zasc porucnfci Zuzanny sirotka promluviti po- rucili: To jest védomé, Ze Kathetina v domu tom po Ja- novi, otci sirotka, pozuostalém bytem jest i vinici dri a na ni nakládá, i toho již vejše není potřebí vykládati aneb ukazovati. A svědkové z strany notule aneb kšaltu nebožtíka Jana z Písnice to seznávají, že jest v něm po- ložil i také oustně oznamoval před nimi, že žádnému nemá náleželi těn statek než Susaně sirotku, dcerce jeho, a takové oznámení aneb přiznávání prve jest postačovalo. Ač pak strana druhá Katheřina z Písnice vyměřuje, jak by měl, kšaft chtěje kdo dělati; se přitom zachovati, že by mél míti vuoli svou sepsanou o statku a potom žádati za vyslání k němu a tu se těch vyslaných dožádati, aby takovou vuoli jeho vysvědčili oc. I nebývá vždycky vuole každého v spisu podávána ku právu, ale i také se oustně oznamuje a to též, když se vysvědčí, pořádně postačuje, jakož i ten nález jmenovaný o statek a vuoli kněze Havla učinčný to vyméfuje. Proto: také jeho Jana z Písnice, otce Zuzanniného, vuole má postačiti a jí ten statek nále- žetí, jakž jeho vuole o tom jest byla, a tu jest před lidmi, jakž jest to vysyědčíno, oznámil. Poněvadž i Kathe- řina již jest vybyta, což se také svědomím provozuje, a k tomu se přiznávala sama, že jest věno přijala a Václav Lopatský, nebožtík manžel její kvitoval. Co se pak toho zřízení zemského dotýče mluví se od Katheřiny tak, jako by ho v této při poručníci užíti nemohli a neměli. I po- něvadž Katheřina o svém otci neboZt(kovi mluviti dala, že by stavu rylířského byl a ona jest vybyta, tehdy již má na tom podle zřízení zemského přestati a již Zuzanně toliko náleží ten statek samé. Ač pak mluví, že jest byl stavu rytířského nebožtík ale zase k městskému že při- stoupil, i toho se nic neukazuje, a tak to zřízení zemské na ni Kalheřínu se dobře vztahuje a již tu žádné spra- vedlnosti v tom statku nebožtíka Jana nemá, než Zuzanně samé náleží, poroučejíce ji právu k spravedlivému opatření. Opět od Katheřiny, strany obeslané, jest k (omu mluveno: Na tom ona dosti má, poněvadž poručníci ji za IV. Na Velkém náměstí. dceru nebožlíka Jana z Písnice seznávají i také lo provo- zují, a tak když jest nevybyla od něho z stalku toho, neb tomu odpor činí, aby byla vybyta, tehdy složíc to, což jest prve vzala, má mili rovnost v tom statku podle práva městského a Zuzanně toho přeje. Tomu pak také Kathefina odpírá, aby to měla před Annou Mělnickou mluviti též před jinými, že by měl nebožtík Jan, otce její, věno to jim s nebožtíkem Václavem vystrkati po- malu a neukazuje se nic toho; z strany té milosti krále Vladislava tak praví, že se nevztahuje na ni, neb jest otec její byl měštěnín a ona dcera městská a spravedlnost ji tu v tom statku náleží; v tom se právu poroučí k uvážení. Zase poručníci Zuzanny sirotka promluviti dali: Vy- svědčuje Pavel z Písnice v svém svědomí to také, že jest Kathefina obsylala k svědomí nebožtíka Jana z Písnice, otce svého, též Marketu, sestru svou, tak tehdy jest vy- byta, neb nedílny a neodbyty sobě svědčiti podle zřízení zemského nemohou, ano i to se ukazuje, že ona Kathe- řina má své věno pojištěno na vinici Sebestiána Prunara, i jižť nemá žádné spravedlnosti k statku po něm Janovi pozůstalému, než Zuzanně náležitý jest, a oni poručníci žádají, aby jim k rutce jí postoupen byl. Proti tomu Katheřina z Písnice mluviti porucila, Ze tomu odpírá, aby měla kdy nebožlíka otce svého a nebo sestru svú k jakému svědomí ohlásiti aneb pohdn&li a měli by poručníci puohon ukázati, protož nechť jej ukáží. A také tomu odpírá, aby měla co vzíli a neukazují toho nic, i žádá ona za spravedlivé podle práva opatření. Na to Pavel Mélnicky z Písnice: Což jest od po- ruénfkuov Zuzanny sirotka, a též od Katheřiny vdovy odtudž z Písnice buď mluveno a nebo ukazováno jakožto poručník od pana purgkmistra pdnuov naffzeny k soudu a vyhledávání spravedlnosti Sigmunda, Jindřicha též He- leny, dětí a sirotkuov pozuostalých po někdy Albrechtovi z Písnice na místě jejich promluvil, že on praví se lepší právo a spravedlnost míti k tomu statku po Janovi starším odtudž z Písnice, někdy místopísaři království Českého pozuosldvajicfm a to k ruce předdotčených sirotkuov nežli Katheřina anebo Susanna dcery jeho nebožlíka Jana, táhna se při tom na svídomí Sixla z Otltrsdorfu, jakž jest je poručníkuom též i jemu v tom, kdež jim svědčí, dal, k tomu vajše i na svědomí Kryšpína Sultysa z Cimic, místo sudího dvorského, a také Bohuslava Slej- bora i Sebestiana Prunara a Jana Smerhovského ukázav. Dále vejpis z desk zemských dání domu na Novém Městě Pražském ležícího nebožtíkovi Janovi staršímu z Písnice sc od J. Mti Kské a na ten čas Cské, kteréhož actum létha oc XXXIIII, k tomu také dvou kSaftuov pii právě tomto městském tvrzených vejpisů, jeden urozeného někdy pana Jiříka Samuhcle z Hrádku a druhý Zygmunda Chvatérubského z Lestkova oc s tím promluvením a do- lozením, Ze ten kSaft pana Samuhele ukázán jest proto, že on sa stavu panského a duom pod tímto právem maje o něm kšaft učinil jako měštěnín jsa pán korouhevný. A poněvadž i Jan starší z Písníce dobré paměti byl jest osoba stavu rytířského, a Albrecht; syn jeho, po němž dědicové mužského pohlaví pozuostali, i tak jim ten statek po něm náleží, jakž jest měl také duom ve dskdch osvo- bozený. Nebo i zřízení zemské jest světlé, že po jedné dceři co se věna dá podle stavu vyššího, to se také i podruhé dáti má. A nebožtík Jan po Maryanně, dceři své, Hlaváčovi dal jest sto kop gr. českých, načež kvitanci ukázal, a též Václavovi Lopatskému po Katheřině, i když by Susanně tolikéž dáno bylo, jestli by k lethuom spra-