XII. V Malé Karlove (Jesuilshé) ulici. hned tu Koráč ohlásil, že jest mu toliko píti nechtěl dáti, a p. Michal odpověděl, že by na to píti neměl, ale aby mu trošku syropu a nebo jiný vodičky maličko, kterou jest mu on poslal napíti se, že jest jemu nepo- roučel a p. Michal ini to zase za odpověď dal, že by všickní přáteli jemu dovolili i radí, aby on všecko pil a jedl a aby on jedny brzo umřel, a oni přátelé všickní aby se o statek rozdělili. Tak sem já k panu Korálkovi zase šel a od p. Michala jemu dobrej den oznámil, což on ustavičně těžce naříkal, že ho u srdce bode a řeže, že umřítí musí, a dvakrát se a nebo třikrát v.srdce, co nejtouze mohl, zavřenou pěstí udeřil naříkajíc, že jest tak těžko jako kámen u srdce, chtějíc mu paní sestra to zbra- ňovati udeřil ji pohlavkem a ještě jednou se chtěl ude- řítí v srdce, chytil sem mu vobé ruce a držel sem mu je, a on mně řekl, och těžko mi, těžko, já musím umříti. I taky toho sem povědom, když Polák ten tam přišel s služebníky svými, že jest pán ten vodičky ňáký nalil do skleničky, a on ji od něho p. Ludvík přijíti nechtěl, než na toho Koráče volal, kate Koráči, kate, kate, a Koráč stavši z daleka přišel k p. Ludvíkovi samýmu, co p. Ko- rálku co? a on mu odpověděl, kale života mého; a on p. Michal kejvl na něho, aby ven Eel ze svétnice, což jest tak učinil. A to taky vím, že jest mu ta paní toho p. Michala taky líkářství poslala, když pán její nebyl doma a byl na Budyšíně, v zeleným hrníčku po služebnici Markyté, Ze paní prosí, aby to líkařčství přijal, že jest hovězí polívka toliko; a on p. Ludvík kolikrát na mne pohlídl, drževši ten lirníček, a já rozuměvši, Ze by to nerad přijal, řekl jsem, p. Ludvíku, nepříijímejte toho, však ste přijali od p. doktora Lavína, není tomu čtvrt hodiny, a on jest mi jej dal do rukou a jsem jej dal chůvě, aby jej schovala, p. Ludvík se pak na něj nikdy více neptal, a ona chůva řekla: kam to líkařství dějeme? a já sem řekl, nejlípeji psu dáti nebo vylíti; chůva pak mi povídala, že jest to vylila, že jest bylo zespod nětco ze- lenýho. Když sem potom p. doktorovi Lavínovi o tom oznamoval, p. doktor se na to líkařství ptal, kde by bylo, a já pravil, že jest chůva pověděla, že jest je vylíla; p. doktor Lavín ji povolal, ptal se jí, proč jest to vy- lila, že sme je méli jemu ukázati, ona jemu povídala, že jest nic nebylo než polívka hovězí a něco zelenýho vespod jako krumšpát. Taky že jsem toho povědom, že jest se ten Polák p. Michal, kdyz k p. Ludvíkovi přišel, o ňákej list hádal, že to bejti nemüZe, to sem od p. Lud- víka slyšel, a ten p. Michal vždy pravil, že jest dosti, když poznamená svou rukou, než co je mezi nimi bylo, to já nevím. Ví.e nevím. Michal Laypolt, p. doktora Lavína služebník, svědčil takto: Toho jsem povédom, že jsem s pánem svým k Ko- rálkovi chodival, když jest nemocen byl, neb jest mu pán můj líkařství dával, a potom že jest Kuryáš přišel a ten jest Korálkovi nějaké líkařství dal, a tu jest Ko- rálek pravil, kate, kate, morduješ můj život; a taky sem často k němu chodíval a nikdy jsem neviděl, aby kdy malvazí neb víno měl píti v své nemoci, a jednou sem celou noc u něho ležel a prosil nás po třikráte, abychom klekli a modlili se, aby ho pán Bůh z tohoto světa po- jíti ráčil. A když jest měl umříti, přišel ten Polák a při- nesl v nějaké skleničce lékařství, to jest chtěl Korálkovi dáti, ale on ho nechtěl přijíti; nic více. Tobiáš Cechner, měštěnín Nového Města Pražského, svědčil takto: Nebožtík p. Ludvík Korálek poručil, abych dvě postele dal tomu Polákovi, tam do novýho domu je dovezli a zbroj taky mi poručil dáti, kterou sám nesl s pacholky, cínové nádobí taky sem nosil, než to nevím, XH. V Malé Karlové (Jesuilske) ulici. 815 kolik kusů; klobúk nový dal pán udělat s bílým peřím, taky mu bo pán daroval, koupil sem taky tomu Polákovi sud piva, pán mi dal sám na né pen(ze, vzal scm je od Korandů, uhlí sem několikráte kupoval, dal sám pán peníze, abych já koupil a dal tam dovézti, tam jak byl v Sádlový domě u sv. Stěpána, od jídla sem dosti nosil taky i od vína, kdož může všecko pamatovat. Více nevím. Václav Polkovskej, někdy Ludvíka Korálka kuchař, svědčil takto: V pátek bylo, viděl sem, když Kuráš na cejnovým talíři strojil to líkařství, který měl p. Korálkovi dodávat, to nevím, kdy jest je přijal, večír pak v pátek vokolo dvou hodin na noc šel sem na mázhauz a Kuráš stál ve dveřích a nahlížel do světnice, a já přijdu, zeplám se, kdo jest? a on pravil, mlcte, mléte, a potom já sem Iekl zeptavái se ho, co jest pánu tak těžko, a on mi na to žádný odpovědi nedal; týž sem mu řekl, pane Kuráši, chcete-li zde zůstati, poďte se mnou nahoru ležet, nebo tu paní l(há v svétnici i paní Dešanská, též mi žádný od- povědi na to nedal, v tom se ho (sic) pak odešel. Též Lorenc, který pána hlídal, ráno v sobotu mi povídal, že jest toho Koráše nemohl ven z domu vybýti, již sem prej vás če- ládku mínil zvolati, abychom ho nějak z domu vypravili. Též ráno v sobotu povídalo mi panský pachole, že jest pán volal na Kuráše kate, kate, a Kuráš nedaleko stavší u pána, že jesti natáhl ucha a poslouchal, co pán praví; též potom po některý chvíli přijdu do světnice, postavím se před pánem, též Zuzanka, dcerka jeho, okolo mne chodíc, a já sem ji vzal za ruku a postavil sem ji před pána, pán pohledévsi na ni řekl: Och má milá krev, vezmi ji pryč; též některcj den po smrti pána vyhlížím z domu jdouce tudy Kuráš s hůry do Caletné ulice s Tobiášem, tu se se mnou zastavili; mezi tím se Kuráš zeptal, kde jest paní, a já sem řekl, že jest doma, že sedí na máz- hauze a že vyhlíží z vokna, a on řekl zasmávší se, chce-li líkařství, a v tom odešli ode mne. Již nic víc nevím. Jan Kapr z Kaprštejna svědčil takto: Co sem prvotně panu Sendzimírovi, jinak Sendivojovi, proti paním sestrám z Těšínu vedle nich a spolu s nimi panu Václavovi Trej- tlarovi svědčil, k tomu se znám a to týmž paním sestrám též panu Václavovi Trejtlarovi proti dotčenému p. Micha- Iovi taky svědčím a toho dokládám, předně že sem toho nikda neslyšel od p. Michala Sandivoje, aby se J. Mu C. radou a nebo legátem jmenoval, než p. Ludvík Korálek to jest říkul, že jest v velký milosti u J. Mti C. a že ne- poslední radou J. Mti C. bude, a Ze J. M. C. rátila ho do Polsky poslat k králi Polskýmu. To sem též povědom, že p. Ludvík Korálek okázal mi hřeb a šroub a hák, jak se na něm na stěně šaty věšívají, pravil, že jest to sám svejmi vočíma viděl, že to bylo prvy všechno železný a a obzvláštně hák že jest viděl, že jest jej z stěny vytrhl a že jest těch železnějch věcí jakous vodičkou pomazal a na uhlí řeřavý vundal na stole v světnici, a že jest se to všechno v dobré stříbro vobrátilo, kteréžto všechny tři kusy stříbrné že sou byly, viděl sem. A to říkával pan Michal jemu Korálkovi, jestli že mu P. B. ráčí požehnati, aby těch věcí k místu a k zlatý tinktuře přivésti mohl, že jemu chce za to dobrodiní, že jest mu půjčil, daleko vejš vynahraditi, ale s tím doložením, aby se na to pan Korálek nebezpečil, že to v rukou Božích jest, než aby se za to P. B. modlil, když se zdaří, že nám chce všech- něm dobře učiniti. Co se pak dotejče jistot a peněz od Meyzle vypůjčenejch a řetězu zlatého, to sem v prvním svědomí p. Michalovi, to též jim přátelům při témž vy- svědčení zanecbávám. Co se dotejče, že jest jemu do Jí- lovÿho na vozích p. Korálek dodával, toho sem povědom, že jest p. Korálek sobě k svý potřebě na vůz dal naklá-