JV. Na Velkém naměstí. 306 Krysta a nazajtří ho Jana šlak porazil a pak třetí den umřel; jiní pak svědkové Jan Rodovský a Zach srovná- vají se s těmi, že jest jemu Mathiášovi ten duom dal, an i toho dokládají, že jsou chtěli to zde při právě oustně vysvědčiti, i nemohlo od nich na ouen čas to přijato byti, než oznámeno jim od práva, budou-li k svědomí potažení, že budou moci svědomí dáti. A tak již jest to provedeno, že Jana Reháčka jest ten duom byl a on jej Mathiášovi Dobešovi dal, kdež tlaková dání i přisuzo- vána jsou nálezy podle práva, čísti davše právo ex codicc libro VIII lege XXIXa a z městských kapitolu LXVI arty. XVI. a nebožtík by byl chtěl i zápisem stvrdili to dání toho domu, tehdy nemohl, že šlakem nazajtří po ta- kovém dání byl poražen a nemluvil ani jednoho slova do své smrti; potom třetí den od času toho dání umřel. ProtoZ to dán( za pořádný kšaft má držáno býti podle práva, na což také nálezové jsou činění, ukázavše mezi Krystoforem, Jana zlého kněze »ynem, a Lorencem Rab- štejnským, item mezi kněžími Vítem a Janem s jedné a osadními sv. Stěpána ve zdi z strany druhé, k tomu mezi Annou Dítkovou a Simonem, synem jojím, item mezi Hyn- kem f.amfogtem a Janem Myslivcem, a práva kapitoly LXV1 artikule dvadcátého, titul i nález na to mezi: Petrem Kovářem a sirotky Jarošovic, též mezi Janem Strakou a Jakubem, bratrem Strakovým, proto že jest ukázán, po něvadž se vztahuje na svobody iněsta tohoto, kterých se posavad užívá, že měštěnín může dáti, odkázati svůj statek komu chce, a nálezu tomu prvnímu více nežli sto let a jiní se také na to vztahují, v tom se pak i toho do- kládá, by i lotr byl, tehdy se muož mu odkázati, i jest lé naděje Mathiáš Dobeš jako člověk rytířský a dobře zachovalý, že toho domu dání sobě od Jana Reháčka užíje, poněvadž on Jan žádnému jest ho nedal ani neod- kúzal, ač jest jej byl i dal máteři své kšaftem, však ten k svému stvrzení jest nepřišel a v něm také sobě i to vymínil, jestli by komu co chtěl oustně dáti anebo spisem pod pečetí, toho jest v moci své pozůstavil i podle toho dal jest Mathiášovi Dobešovi před sinrtí svou, jakž i ten artikul musí se ukázati, a tak oni poručníci podle tako- vého pruovodu té přípovědí jeho Mathiáše k spravedlivému soudu a opatření poroučejí. Co se pak jiných těch pří- povědí od jistých osob učiněných dolýče, proti těm není potřeba na místě Mathiáše mluviti, nebo oni chtějí statku Jana Reháčka užíti nápadem, někteří po meči a jiní po přeslici, čehož by snad užíti inohli, kdy by ten duom a statek nebyl daný Mathiášovi. Ale když se ukazuje dání jeho, věří oni, že před jinými přípovědníky toho domu podle dání on Mathiáš užíje, poroučejíce jeho k spra- vedlivému uvážení. Na to od Lidmily z Květnice jest promluveno, že Mathiaš Dobeš chce užíti dáním Jana Reháčka, bratra jejího, domu na rynku ležicího, což platnosti jemu žádné nenese a ona všech těch obran, jakž proti jiným přípo- vědníkuom užíti proti němu Mathiášovi žádá, nebo to dání, podle něhož Mathiáš nastupuje, jest marné a pověrné, poněvadž statkové na gruntech v městech těchto, jako i pozemští a dědiční zpupní nemohou než kšaftem pořád- ným na mocný list J. Mti C. dávati se, tak i statkové městští kšaftem anebo knibami městskými podle práva kapitoly XXVII. art. lll. zřízení zemské I. padesáte, kto- ráž jsou čtena a dále promluveno, že la smlouva mezi Martou Reháčkovou a Janem nebožtíkem nic na škodu není nápadu jí Lidmily ani ti svědkové kuchařka též Ka- theřina Fukáčková a Jan Rodovský, i ten Zach v Hradci, kterýž tak svědomí dává, jako by d» Janového hledél a neví se, kdo jest, stavu-li rytířského čili robotný člověk, IV. Na Velkém ndměstí. a není dáno nic znáti přípovědníkuom, když měl veden k svědomí býli. A ti svědkové toliko cos rozprávějí o tom dání, že nětco Jan Reháček když kratochvíle a kvasy u Marianny provozoval, jakž obyčej míval tu rozprávěl, ale nic to pořádného není ani těch svědkův seznání, kteříž se chtěli vetříti, ano i nutkali se k svědomí zde při právě, když ještě pře nebyla i mělič jsou čekati a obeslání býti. Práva pak ukazují, že dání na gruntech má býti pořádné, jakž se jimi to vyměřuje' a když kdo no- ohlásí vuole své před svědky, to nic platno není. A tito neseznávají toho, aby žádání byli od Jana Reháčka, než sami se nutkali k vysvědčení, čehož jim odepříno, ponč: vadž tehdy nic pořádně vysvědčeno není z strany toho dání, nebo, jak mají dávati svědomí o kšaftu a dání, jest naučení do Zatce od tohoto práva, ukázavší je, nebude také moci Mathyáš ho užíti. A chtěl-li jest Jan Reháček dávati dědictví své, měl jest kšaftem anebo knihami města dáti, ježto několik let byl živ po vyzdvižení toho k&aftu z rady, ano i v outerý to před svou smrtí zdráv byl a nemocen nebyl a dával v domu u Roušův, jakž tu vesel býval a mohl po přísežné anebo jiné hodnověrné lidi po-lati, ale neucinil toho, a tak nic to dánf není plalné. Nálezové pak ti od porueníkuov MathiáSe Dobeše ukázaní jsou o včci a slatky movité a ne o grunty, protož: sem k této při nepostačují nic. Najposléze kdež jsou po- dali artikul z kšaftu o vejmince, chtěl-li by komu co dáli 9c i stojí tam to, aby vydávali z statku jeho a jest o vč- cech movitých, ne aby co dával on na vejminku učinění, také ten kšaft ještě nepřišel k svému stvrzení, protož ho nebudou moci užíti v této při. Co pak ona Lidmila má k svému odvodu, žádala, aby čteno bylo, předkem uká- zavši nález mezi Jindřichem Popelem z Vesce a Lidmilou, sestrou jcho. ltem mezi Janem Legátem s úředníky šesti- panskými. Též mezi Bartošem Zvonařcem a Martinem $Sil- háckem s týmiž úředníky. Opčt mezi Markétou z [ito- myšle s Janem Nosálem. Item mezi Václavem Benedou z Nečtin a Václavem Vrtíikou; potom od desk zemských mezi: Hynkem Radkovcem z Mirovic na Bratronicích s Joankou a Annou, sestrami nedílnými, to všecko že budce právu v uvážení. A mčěl-li jest Matliiáš jaké přiřčení na domu tom Reháčkovském. měl jest sobě to k místu přivésti tak, aby mu Jan Rebháček to knihami dal a zapsal a ten nález od desk mezi sestrami z Mirovic a bratrem jejich nic se nedělí od nálezův práva tohoto již ukázaných, poroučí Lidmila to k uvážení. Katheřina a Salomena sestry z Květnice od sebe promluviti k tomu daly: Což jest od Lidmily z Květnice mluveno i ukazováno proti poručníkuom Matliáše Dobeše, ony laké chtěly ukazovati, ale nechtějí: zaneprázdňovati přistupujíce k těm nálezuom a mluvením i obranám Lid- miliným žádají za opatření. K tomu od Salomeny Povolilové, sousedy Nového Města Pražského, jest přistoupeno: též, což jest od Lid- mily mluveno i také k těm nálezuom, aby opakováním nebylo zaneprázdňováno, než toliko ještě ukázála nález mezi Annou a Katheřinou sestrami z Maličína s Adamem star- ším Byšickým, kterýž v sobě to zavírá, když jest Jan Opit neřídil o tom domu podle práva, jakž náleželo, ač bylo dosti svědkův na dání, však Julius dědic nemohl sám užíti ho před sestrami svými, poněvadž nebylo dání kšaftem anebo knihami, tak i Mathiáš Dobeš toho dání neužíje, poroučejíc to všecko ona Salomena k spravedli- vému od práva uvážení. Opět poručníci Mathiáše Dobeše promluvili: Jest tu vedeno právo na to, že se dědictví nemůže postupovatí než před právem a před rychtářem, ale nenachází sc