570 VIM. V Železné ulici. u sv. Klimenta, Petrem Opitusem apalykářem, Brikcím z Dobian, Jiifkem Strakou rukavicnikem, Mandalenou ko- vářkou, Kateřinou, Marka Vačkáře manželkou. Salomúnem zámečníkem na místě dětí jeho, Dorotou Hluchou, Aunou děvečkou, Markétou Zobalkou rouśnici, i na místě dcery její z jedné, a Tobiášem Vlasatým a podle něho a s nim Apolonou Chobotskou z strany druhé. Actum fer. V. post Epiphaniarum anno MDLXXXIL) Mathva$ Rormeyslr, zlalník, svědčil tak: jakž jest z poručení p. purgmistra obeslán sem, abych se dal na kšaft najíti paní Doroty apatekářky, tak sem učinil, tam sime se sbledali pied domem Marck Vačkař a Blažej, písař přísežný z dolejší kanceláře, i tak sme šli do světnice a paní Dorota apa- tekářka nás přivítala a ruky vám podala děkujíce, že sme se na Żadost jeji dali najiti, tu oznámila, že by chtěla pořízení učiniti a svou vuoli nám sepsatí dáti, tak sine my kázali vystoupiti všem z světnice, sami sme jen tří zuostaii, já Mathyaš, Marek Vačkař a Blažej písař; tak ena rozprávěla a kšaft, souce dobrého, zdravého ruzumu rozkazovala psáli, a my sme se jí otázali, mali nějaký krevní přátely, aby na ně nezapomínala, a una odpovč- děla, že žádných nemá a tak o svým stateèku, jakž jest v kšaftě sepsáno, jak sme prve vysvědčili, při tom zuosta- vuji. A to její vuole celá a dokonalá byla, a pan rychtář tu nebyl, jedno my sami tří svrehbu jincnovaní, nic víc. Marek Gleczl vačkař svědčil: tak jest bylo, že sme byli slovem p. purgmistra obeslání k té paní Dorotě s Matyašem Rormeystrem, když sine k ní přišli, že jest nám ruky podala jsoucí zdravého rozumu, že jest nám poděkovala, tu jest vuoli svou oznámila. co by chtěla komu učiniti, a u přítomnosti přísežného písaře že jest všecko sepsáno, co jest komu kšaftovala, a' pan rychtář J. M. C. přítomen nebyl, ani neradil, aby měla co kšal- tovati, a iny sme se jí potom plali; měla-li by kde ja- kého přítele, ona oznámila, že nemá žádného; dále nic víc nevím. Blažej Krasavský, písař z kanceláře dolejší, na tu povinnost, kterou učinil jsa přijat za písaře, svědčil: toho sem povědom, když scin na oncn čas služebníkem p. purg- mistra obeslán byl, abych šel na kšaft k někdy Dorotě apatekářce, tak sem učinil, a týž kšalt při přítomnosti Mathesa Rormeystra, Marka Gleczle Vačkáře, jakž sama táž Dorota apatykářka ouslnč po artykulích oznamovala sem spisov: l, a jeden každý artykul jí před nimi sem pře- četl, k nimžto se jest příznávala, a potomně sepsavší týž kšaft sem jí jej všeckém zouplna přečetl a spečetil, a k tomu se kżaltu priznala, że jest ta vuole jeji. Ale J. M. C. rychtáře p. Sebesliana Agricoly při spisování téhož kšaftu jest nebylo, ani jiného žádného, než nadepsaní Ma- thes a Marek. Více nevím. Anna Budynská, z domu Jakuba Augustina podruhyně, svědčila: Když jest paní Dorota stonala, že jest vždycky se k panu Sebestianovi, J. M. C. rychtäïi utfkala, bud jakékoliv nedostatky měla, a dělala kšnít nejednou, než několikrát a vždycky jebo za ochranu žádala, při léto poslední svý hodině prosila, abych pro něho šlu, aby po- řízení činila, aby po její smrti soudu a hadruňku nebylo, u že jest mne často vždycky v jejích nedostatcích, buď když stonala, nebo když se jí peněz nedostalo, k němu posilala, a on ji opatroval jako dobrý pán, a ona mu řekla, lak miij milej pane Sebestiane, jiż mne opałrujte, já se vám v tom poroucim, neuchovś-li mne p. Bil, já vám chci dobře učiniti i manželce vaší, a že tělo mé dáte poctivé pochovali, a on jest tak učinil, všecko všudy oběhal a opatřil. Yfce nevím. VIII. V Železné ulici. Jan Fryć, stoličkář, svědčil: paní Dorota apatykářka měla sobě p. Sebestyana, císařského rychtáře, za dobrého přítele. Nic více nevím. 19. 1684. — Pukop. ć. 1136 f. 159. (Jakub Augustin s Janem, bratrem jeho.) Jakož jest Jakub Augustin obeslav a ku právu připraviv Jana Augustina, bratra svého, vznešení učinil takové: kdež Janovi, bratru jeho, jakožto živému pozuostalému poručníku od práva nad ním Jaku- bem a stateèkem jeho naïfzenému z práva poručeno a rozkázáno, aby z poručenství svého jemu Jakubovi jakožto tomu, kterýž již k letuom přišel, a jsouc ženatý živnost svou vede, počet pořádný učinil; i jakkoli Jan počet jakýs učinil, ale tomu on Jakub místa: dáti nemuože z příčin těchto: Předně klade v registřích svého počtu, že po smrti Kateřiny, matky jeho Jakuba, zuostalo vosku dva centnýře 76 liber, a kde se peníze za takový vosk obrátili, nic nepolożil; druhć species apatekářský, kteréž jemu Jaku- bovi do apalyky jeho odsílal, vejšeji jemu šacoval, než se kupují, a sám sobě za ně bral, co se mu dobře vidělo. Třetí, kdež se jemu Jakubovi na díl vinice, Novina slov dostala, na tu více o 7 kop gr. č. nákladu činil, nežli obyčej jest a potřeba byla, protož aby mu pořádný počet učinil, na kterýmž by přestati mohl; při tom též vznáší, že statek jeho po maleri pfiśly spećelóny jest, jako kli. noly, peníze a jiné věci, ly včci aby jemu vydány byly, prosí, aby se nezkazilo.. Též žádá maje duom na Novém Městě ve Smečkách, aby jej prodati mohl, a ten aby sc více nespouštěl. Nadto vejše i to v témž počtu za stížnost klade, že za vína vydaná od Anny Měchovy co se po- zuostalo, zancdbal vyupomfnati. ltem dluoh 74 kop od Mandaleny Kundratický povinný též upomíuati zanedbal, protož o ty dluhy k uěmu hledí, aby jemu je vynahradil. Také v statku někdy Vavřince Golyaše zuostávají veníze, klínoty i šatstvo, což vše jemu Jakubovi náleží, toho všeho on Jan též opatřili zanedbal. Naposledy za týmž Vavfincem Golia$em zuostala včrná ruka od nčkdy Kate- řiny, matky jeho Jakuba, témuž Vavřincovi svěření, k kte- réžlo věrné ruce tyż Vavfincc stoje v radć pred panem purgmistrem pany se pfiznal, to takć zanedbal, ji ncupo minal ; protož aby Jan jemu z toho ze všeho podle ná- lezuov na to již prošlých práv byl, a k tomu ke všemu jemu dopomożcno bylo. Proti tomu od Jana Augustina (když mu z práva na- lezeno bylo, aby on sám jakožto živý pozůstalý poručník odpověď dal, a z toho ze všeho, z čehož se viní, práv byl) za odpověď jest dáno: Předně, co se vosku tkne, praví Jan, že Jakubovi tím voskem povinen není z příčiny lé, że on Jakub dosti před dávním časem v tomlo místě hledal, aby jemu od pana purgmistra pAnuov léta dána byla, čemuž Jan odporoval, ale nicméně pan purgmistr páni jemu léta jsou dali, Jakub pak inaje již léta sobě daná a věda, že ten vosk za ním Janem není a nikda nebyl, ale že za nebožtíkem Havlem od Měny, jakožto předním poručníkem, pročež jeho Jan nejednou napominal, aby toho pří něm Havlovi bledal, ale on toho zanedbal a tak zanechal, a práva ukazují, že sirotek inaje sobě od vrchnosti léta daná, jakož Jakub také měl, poručník bývá sproštěn poručenství, protož on též jemu také voskem v příčině ozrámené povinen nebude, aniž té naděje jest, aby mu to od práva nalezeno býti mělo, nebo kdo sám co zameškává, ať sobč vinu dá. Druhé vznešení z strany věcí apatekářských, že by mu je dráže nasazoval, než by za to stály, to vznešení jest zbytečné. Proč maje léta jest dráže bral, než za to stály, nerozumčlli jim sám, proč nešel k těm, kteříž tomu rozumějí, a laké nevzna- muje, v čem u jak mu je nasadil, a tak mu opět tím