IV. Na Velkém náměstí. jemuž my nerozumieme. Tak sč konšelé bez konce ro- zeBli. S ticm zvědčv to Janck, druhý poručník, bratr Frá- nóv, i stavil ten druhý kšeft a řekl: Prokop mně a bratru mému vždy a vždy nevčrné činil a byl by mi bratra o hrdlo přinesl, by nebylo boba a dobrých lidie. A to jest mnoho dobrým v Starém i Novém Městě svě- domo. A již chtěl mně, děti mé a sirotka Mikšova Olbra- movic, bratra našeho třetícho, od nápadu otvrci a odlúčiti. A věda dobře, Ze zapiesy: v knichách městských máme, že Frana sirolku Mikše, našeho třeticho bratra, synu pět- mczciclma a slo kop gr. pr. na všicm svém zbožie zapsal a umfiel-li by sivotek pod lety, by ty penicze na mně a na Franu spadly, pakli bychom iny oba bez kšeftu a bez dětí umfeli, by nápad na toho sirotka, našeho třetieho bratra syna, jíti jměl. To všeckno Prokop nám chtěl bo- Pi proti méstskym kniehím a proli právu. Zaticm po Fráňovč smrti Regina, žena jieho, i s tiem. dictétem, kte- rýmž těhotna byla, v krátkých dnech umřiela. Tak před vy i vaši radu oba poručníky vslúpila, práva žádala. Janek chtěl, by první kšeft potvrzen: byl, a Prokop chtěl, by druhý byl potvrzen. A vy slyševše oboje kounšely, kteříž ku kšeftóm zavolání byli, slyševše také městské kniehy, kterak jsú penězy a nápadové mezi bratři a jich sirotky zapsány, právo jste ve jmic božic vřkli takto. Poniavadž Frana s dobrú pamčlf i s rozumnú výmluvú pľied kon- šely a přicd oběma poručnickoma učinil svój první kšeft, jakož konšelé první znají a žena jieho i s dietétem, kte- rýmž těžká byla, po něm brzo umřela, a nápadové inezi bratři a sirotky i také dluhové jsú v městských knichách zapsány, že první kšeft má plnú moc a že druhý nedo- konalý kšeft, kterýž Prokop přicd jinými konšely bez Janka, druhého poručníka, vědomice chtěl sám svú řečí dělati a l'rana pro smrtedlný němotu již mluviti nemohl, jakož konšelé poslední znají, že ten druhý nedokonalý kšeft moci nemá a že Prokop svú řečí v cizie zbo2ie nc- mluvného človčka kšeľtovali nemohl a také zápisuov v iměstských knichách bořiti nemohl. A my též za právo nalczujiem a tak vaSeho dobric nalezeného ortele polvr- zujem tiemto listem. Datum a. d. MCCCCXIM feria VI. post s. Lucie. *109. Tamléx f. C. 25. (Appcellacio secunda in Anti- quam Civitatem. Pragensem in factis Johannis Olbrammi cL Procopii de Rakowuyk.) Páni v rFÁdu spravedlnosti sc- znaní, sásedé naši dobří, ku libostnému žádání vašemu jest hotova dobrovolnost naše. Pře tuto popsaná otvolá- váním k vám přicházie. Frana Oibramovic, měštěnín náš, kdy jmicl uruříti, učinil své poslední rozkázánie, kšeft statku svého. Toho kšeftu učinil poručníky Janka, bratra svého vlastnícho nediclného, a Prokopa z Rakovníka, iněštěnína vašeho. Potom sč ti poručnící svadili, že Janek dával vínu Prokopovi. Když Frana kšeft činil, k tomu zavolal dvú konšelí z rady a oba poručníky při tom byla a když sč konšelé a poručníci po kšeftu rozešli; tehdy Prokop ihned tu hodinu, zavolav jiný dvú košelú krom rady, kteříž o prvniem kšeftu nic nevěděli, také druhému poručníku o tom nedav včdčti, chtél, by Frana jiný kšeľt učinil a Frana již mluviti nemohl, jakož o to prve ortel byl k vám do Sturého Města podán a vy prvnicmu kšeftu moc dali a druhý otsúdili. Tak ta pře stála až do nás nynějších konšeluov. Pak již Prokop přišed před ny žá- dal, by byl poručenšívic zbaven, ač by to mohlo byli a řka, že by jeho stará rada, kteráž před námi byla, toho poručenstvie zbavili nechičla. A my jemu toho potaz dali až do třetícho dne a potom ku vašemu žádání ještě dále, chtěl-li by sě pro pokoj toho poručenstvic zbavíti, neb jsme byli srozuměli, že by Janek pro některé příčiny jebo IV. Na Velkém náměstí. 293 prázden byl. Zaticin jsme starú radu obeslali; ta vyznala, když Prokop žádal, by byl poručenstvic zbaven, že jemu rada řekla: Prokope, položili jsme vám dobrolivy rok, do toho roku tebe poručenstvie nezbavujem. A že prve než sč strany před radu vrátily, stará rada s konšelstvie sazena. Také stará rada vyznala, že Prokopovi poručen- stvie nepiiciekla ani prisádila. Potom ptised pfed ny Prokop s potazem rckl, Ze jemu prictelé neradie, by sé toho porucenstvie zbavil. Tehdy Janek řekl: milí páni konšelé, když jinak býli nemuož, ale račte slyšeli ty příčiny a závady, pro kteréž, jakož bohu i právu nlám, Prokop vedle práva má toho poruéenslvie prázden byti. Prvnie příčina a vada jest, že Prokop mě s Fraňí, bra- (rem mým, vždy vadil a mč ku Fraňovi hyzdil mezi tiein hledaje, kterak by sč mezi ny vetřel a v naše zbožie upadl. A již Franu byl namluvil, že jemu byl zapsal v zemských dekách čtyry sta k. gr. dluhu a nebyv jemu čtyř haléřuov dlužen. A věděv dobře Prokop, že jsme vlastní nediclní bratřic a že on k tomu nižádného práva neměl, však chtěl všecko zbožie na zemi liem zápisem osáhnútí. Avšak polom ten zápis s přislovím a s nechutí musil z desk propustiti. | Druhá příčina, že Prokop chtěl zde v Novém Městě pány, celí radu, podtrhnúti, veda je na to, by zrušili zápis v městských kniehách. A v tom zápisu Frana byl dlužen sirolku svému vlastniemu bratranu pětmezcictma a sto kop gr. a úroky na ty penieze do jeho let vedle zápisu. Také jest sirotek v tom zápisu měl sc mní a s Franü nápady zapsané. To vše chtěl Prokop ruSiti a tiem jest cht&l sirotka zavésti o ty pcniezc i o ná- pady takúlo příčinú, že Prokop vedl na to pány, by sč Frana zapsal sirotku u zemských desk. A Frana již u desk nemel co zapisovati, neb jest jiZ Prokop dluhem u desk prve za- psaným všecko byl obsáhl, a tudy jest Prokop chtěl pány zavósti a sirolka oklamati u desk a skryté to jednnje, Zc o tom ani páni, ani já vlastnic nedielnyf bratr, ani ktery přietel co věděl. A skrze to Prokop Franu i sé sám bcz mála o hrdlo byl připravil. To jest mnohým svědomo. Třetie příčina: Když sě Prokop v Fraňovo poručenstvic nynie vjednal, on vie kterak, ihned ten první den sč jal zmalkuov v tom poručenstvie jednali, chtě jiný kšaft zjednati, tak jakož z staré rady páni vyznali, v orteli psali a Staromčsiští páni potvrdili. Protož, páni milf, trvám bobu, právu a vám, že pro ty a jiné príčiny, jichž všech vypravili nyvnie chvíle nenie, Prokop má toho po- ručenslvie s právem prázden a zbaven býti. A já těm si- rotkóm, bratra svého dětem, chci věrně učiniti a jich zbožíc úplně zajístítí vedle nálezu a přikázánic vašeho. K tomu Prokop otpověděl: Páni, slyšíte, že mě Junek hanie, mrtvé smieřcené druhé věci obnovuje. Janek k tomu otpověděl: Chceš to v hančnie obrátiti; nehaniem tebe, každému jest svobodno své vády a nehody před právem a súdem výmluvné a rozumné vypravili, mrtvých a zjednaných vécí neopatuji. Sám starými hýbáš a nových přičiniuješ. Páni, račte pomněti, že sč Prokop v starých příčinách sám zná a nové jsú ortely na něho dovedeny. Tak obě straně za právo prosile. Tebdy my konšelé slyševše a rozuměvše obě řeči obú stran, slyševše také příčiny a že sč Prokop k druhým příčinám přiznal, a druhé jsú ortelmi dovedeny a také že o lěch všech příčinách radám před námi i nám nynějším konšelóm ještě dobře svědomo, protož konšelskú mocí vedle práva jakožto najvyšší poručníci sirotkuov po králově milosti v tomto mčstč, nechliec by sirotci hynuli, Prokopa jsme z poručenstvie propustili a zbavili. Jak aby Janek, najbližší příctel, poručníkem ostal a sirotkóm jich zbožíc dobře zajístíl v našem městě vedle nálezu a při- kázánie našeho. S tiem sč Prokop dále k vám do Sta-