138 1. V uličce proli sv. Mikuláši. její, že jest slepice na svý veselí kupoval ten einkaufer, že byl potřebnej. Ona mu peníze dala, aby sobě slepice koupil na svý veselí; potom když bylo po veselí, ona naříkala, že mu ty šaty po veselí musila zapialiti. Potom přišla paní Rejna, tato nynější v Zelezné ulici, k ní ne- božce, když stonalu, pravila jí, aby ten kšalt zrušila, ona nechtěla, pravila, až se zhojí, že může to bejli a její smrti jest příčina ten syn její neposlušnej. Nebožka říká- vala, že mu nic neudělá, jako neposlušnému dítěti, jen kopu gr. — Lukáš Tancer krejčí: Jakož jsem byl po- volán slovem p. purgmistra, abych na kšaťt šel k rotšmí- dový manželec, když jsme tam přišli s Mikulášem síťařem, přivítala nás, tu jsem jí oznámil, že jsme vysláni od p. purgmistra k vám na kšaft, jestliže jest vůle vaše taková. A ona oznámila, že jest. A tak p. Martin písaf pocal psáti, co jest ona kázala. Tu jsem porozuměl, že jest měla rozum zdravej a pamět dobrou, nebo nás byla při- vítala a naříkala na syna svého, že jí on k ty nemoci připravil a že hrdlo skrze to dáti imusí, že mu odkazuje i0 k. A jestli že by jich vzíti nechtěl, aby dáno bylo do špitálu k sv. Pavlu 5 k. a druhých 5 k. k sv. Mikuláši v Star. M. Pr. A když ten kšaft byl všecken dopsán, p. Martin přistoupil tam k ní k posteli a tu jsem p. Marti- novi kázal, aby jí ten kšaft přečell a ona aby bedlivě poslouchala. A když přeslechla, řekl sem jí, jestli Ze jest tu její poslední vůle taková, co jest (4 dala napsati a ona odpověděla, že jest tak její poslední vůle, nic jináče. Tak jsme šli pryč. — Johanna Vostrovská: Dostala jsem se do pokoje k p. Matesovi rotšmídovi a byla jsem u něho asi 8 léta úplně a co jsem tu v tčeh třech letech byla, to mohu bohdá v pravdě pověditi, že jsem neviděla, aby ona jak živa koupila, co by náleželo do domu, za bílej peníz, všecko sám p. Mates jednal i na ní musel jí samý nebožce, svý paní, čepce koupi!i, všecko všudy, v čem choditi wmčla, boty, roušky, na košile plátna, na postele co náleželo, na děti, jak na svý, tak ua toho sirotka. Předně ho dal do školy, potom na mal(řství, dal od něho 24 kop od vyučení a měl oň větší starost a včiší bedli- vost, nežli jeho vlastní matka, nebo oa žádné starosti o něj neměla. Přes celej den nevystřízlivěla, vždycky vo- pit& byla. Cožkolivěk statečku pozůstalo, 10 všecko z jeho opatrování bylo, neb on všecky věcí jednal všudy. Když jsem já se jí kolikráte a nejednou ptala, kterak předešlej manžel, bohatého-li jest sobě manžela vzala a ona pově- děla, že jest nic neměl, že na něj musela šaty koupiti a klyby méli dlouho spolu bejti, Ze by byli museli oba Zcbrati. A toho chválila, že jest tento dělnej a všechen statek že ním stojí a pověděla, když jest prvnější umřel, že jest velkou žalostí kázala sobě konvicí vína a že jest pila a on že jest léžel jako pes a on prej ležel dole jako pes, kdyZ umfrcl dole v pokoji a ja sobě kázala kuře upéci a přinésti konvici vína, sedě a jsem, jedla a pila. Tak jsem o něj velkou pécí měla. Potom kolikráte tomu svejmu synu vyčíala, kterému jest p. Mates otčímem, že jest po svém otci nic nemá a míti nebude, že jest nic neměl, teď pak neníčko že jest se bez její vůle voženil, rozprávěla mj, že aby jí na voči nechodil, že mu nic nedá, co by mohlo za kopu mísenskou státi pro jeho ne- poslušnost, neb mu neměla z čeho učiniti, že po otci jeho uic nezüstalo. Ze by měla hřích, aby měla manžela svého sužovati, aby mu z svého n.d^lení dávati m&l. On koupil všecko, máslo, vaření, summou všech potřeb, šaty vynesl, vysušil. zase sklídil, do postele ustlal, summou všecko všudy. Dostiť jest se ho naškrábala, sama jen pila a když kam odjel, ještě sobě dala klíče falešné dělati a brávala mu peníze z truhel. On kolikrát s pláčem prosil, 1. V uličce broli sv. Mikuldsi. aby mu toho nedélala. | Tak ho sužovala ze všech stran, jak mohla; kdyby on chuďátko nebyl tak dobrej hospodář jako jest, byli by neměli nic. — Markyta Stangová krcj- čířka: Když jest byl p. Matesa pastorek nemocen na No- vém Městě u malíře, tedy jsem já jeho hlídala a nemohu jinak povéditi, než že jest mu mnoho dobrého upřímně činil, svému pastorku, jídlo i pití mu přinášel a když měl od něho buď ráno nebo večer domů jíti, tehdy mi po- roučel, abych ho pilna byla, aby někde nevyběhl. On nemůže z toho před Bohem nikdy práv bejii, co jest on mu dobrého učinil a prokázal. — | Gabriel Dürller špen- dlikář: Mates Ginter ke mě přišel na rynku a s pilností mne prosil, abych s ním podle jinejeh osob k jeho pas- torka mistru Sel [Janovi Jindrovskému]. Jeho pap mistr pravil, že ho nechec v domu míti dále, Ze jest se zlyinu duchu oddal. Když jsine tam přišli, tehdy jsme s pacho- lctein. mluvili a jeho se na to ptali.: Tu on ke všemu se přiznal, že jest pravda, jak jeho pán oznámil, a taky se přiznal, kterak jest byl veden ol zlého ducha, že jest ho daleko ven vyvedl a dal mu špilatej nůž, aby se s ním ubodl a on že jest toho nechtě! uciniti. Tehdy že jest mu potom zlej duch dal inkoust a pýro, aby mu napsal cedulku, a on že jest mu hned napsal, jak jest on žádal, My jsme tu cedulku taky v rukou měli od jeho mistra, on nám ji ukazoval. Když ta cedulka napsána byla, pravil nám, že jest počal kohout kokrhati a tu že hned zlej duch zmízel a on že jest sám zase do domu svýho pána šel v noci. Potom ho jeho p. mistr nijaké dále v domu míti nechtěl, rok učení mu daroval, jen aby ho z domu vzali a od učení peníze aby mu dali. 1 dali jsme mu je taky a on pachole vyhnal, poslal jej domů. Když některej den doma byl, tu přišla ke mně jeho matka a prosila mne pro Boha, abych ho trestal, aby přestal od zlého, coZ jsem laké u'ini, pokudZ mi in»zné bylo. Bylo by tri archy o tom psáti. I když potom byl doma při otci a máteři, zamluvíl sobě děvečku. Tu opět matka ke mně přišla, opět mne pro Boha prosila, abych mu domluvil a hleděl, abych je mohl rozvésti, což jsem také ihned učinil. Kolikráte ine prosiln, tolikrát jsem jemu domlouval, aby své inatky tak nozarmucoval. Což on přede mnou vždycky popíral, že jest ji nevzal a že ji nechce, že bude šano- vali své matky, poněvadž ona ji míti nechce. Polom se dal na Nové Mésto k matce (6 dévecky. Tu mne opót oba dva prosili, otec i matka, že se toho dne dadí( oddá- vali, abycb tak dobře udělal a šel s olccem k rychtáři, aby mohl do šatlavy vsazen bejtí; neb ona nijakZ toho trpěti nechce, aby on ji měl vzítí, že se stydí, že jest ona prvé s jinej dítě inčlu. Což jest rychtář učinil a ihned na žádost naší do vězení ho vzal, nad čímž matka velice potěšena byla; domnívala se, že se více nesejdou. Když potom zvěděla, že jsou je vodali, tu velmi zarmou- cena byla a mne plačtivejina očima žalovala, že má po- sich a hanbu na svém dítěti viděti. — Tobiáš Fikar knihař: Jest ini vědomé, zc Mates Ginter svého pastorka Jana Wildholce ke všemu dobrému vedl a přidržel k školám ; když pak dále k školám chuti neměl, ale k umění malíř- skému chuti dostal, tu jeho otčím malíři jeho projednal na 4 léta a za dvě letě ma zaplatil 24 tolarů. On pak Jan W. skrz jed+oho muže, jakž on zprávu dal, dlouhé postavy, v černojeh šatech a s nohami v způsobu noh volovych, z domu svého lehrmistra v pül noci nd Bru:ku vyveden byl, ts že jest mu (en muž dlouhej nůž do rukou dal, aby se s ním v žílu ubodl a tu krcv vzal a s ní se do třidceti let zapsal, že po vyjítí těch tridefti let jeho bude. Tehdy že ho naučí všecken běh a oblohu nebeskou znáti a peněz i zboží dosti způsobí, že tak bude