88 I. Na náměstí. dvě po levé ruce stavu rytířského. Za nimi jeli jízdní v každém glidu po pěti dlouhým řadem, jakž kteří z před- ních pánův v království tohoto byli, vedle jednoho kaž- dého vyvýšenosti a přednosti. První honf jízdných knížat staršího i inladšího Henrycha hrabat z Hartenštejna a pánův z Plavna cte., druhý vysoce urozených pánův a bratří pana Viléma a pana Petra z Rožmberka ete. třetí uroze- ného pána p. Jana mladšího z Lobkovic cte., nejvyššího purkrabí Pražského, čtvrtý pava Jana staršího z Lobkovic, neivySX(ho hofmistra královstv(. Ceského, pát pana Adama z Sternberka ete., nejvyššího komorníka království Ceského, šestý pana Jana z Valdštejna ete., nejvyššího sudího krá- lovství Ceského, sedmý pana Joachyma z Hradce, nejvyš- šího kancléře království Ceského, osmý pana Joachyma Slika hraběte z Pasounu a Holejče, presidenta: komory Ceské etc. v jehoZto houfu bylo jiných sedm hrabat z léhož rodu a vsmý hrabě z Svarcpurku i jiné rady ko- mory české, devátý pana Jana staršího z Svambcrka, nej- vyššího sudího v království Ceském, desátý pana Jana Bo- řity z Marlinic, purkrabí Karlštejnského, jedenáctý pana Wolfa z Vřesovic, nejvyššího písaře v království Ceském, dvanáctý pana podkomořího království Českého, třináctý pana Bernarta Žebušického z Nestajova, purkrabí kraje Ilradeckého, čtrnáctý pana Oldřicha z Duban, hejtmana hradu Pražského cte. Byli pak ještě mimo těchto čtrnácte i jiní houfové pánův a rytířův českých, kterýchž sc pro krátkost. mlčením pomíjí. Nedaleko za tmi houfy jeli služebníci pánův a rytířstva a za nimi vedení byli povodní koni arciknížete Ferdinanda prikrytf černým axamitem. Po nich jeli edlknobové na pěkných a bohatě ladrovaných koních a jiní rejthaři rozlicných rodüv. A za nimi hned jel dvůr arciknížete Ferdinanda s nemalým počtem hrabat, pánüv a rytířův. Potom opčt 12 trubačův a jeden bubeník, kterýž na vlaské bubny bubnoval. Uprostřed jel sám arci- kníže na spanilém koni maje okolo sebe množství lokajův a drabantův, před nfmżto jeli: Henrych mladší kníže z Plavna, hrabě z Turnu, hrabě z IFardeku, president ko- mory české, a jiných více pánův od dvora J. Msti. Za nim pak jeli přední pání království Ceského jedni za dru- hymi po peti jako: Ilenrych starší: kníže z Plavna cte., pan Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabě Pražský, nej- vyšší hofmistr, nejvyšší komorník, nejvyšší sudí zemský, nejvyšší sudí dvorský království Ceského, purkrabě Karl- štejnský a jiní mnozí z pánův ouředníkův a soudcův zem- skych a rad J. Msti C. z stavu panského i rytířského. Nejposléze za všemi jeli vesměs služebníci a pacholata panská ode dvora arciknížetcího tak, že všech spolu jízd- ných předních, prostředních i posledních bylo okolo pěti: tisíc. S tím počtem jízdy arcikníže jel v cestu panu otci svému z těch rovin, kteréž jsou blíž Starć Obory nejprve skrze hrad Pražský, potom přes Hradčany, odtud skrze Menší Město Pražské přes most do Starého Města, kdež ho nejprvé potkalo starcův šedivých na hlavě i na bradě okolo tisíce, kteřížto: všickní odíní byli černým rouchem a na hlavách svých nesli věnce zelené a šli řadem z kolleje Veliké k Hradčanům, kdež jim místo k vítání císaře ulo- ženo a jmenováno bylo. Potom potkal se arcikn(2e na velikém rynku Staroméstském s vdovami, jichz bylo v poctu do osmi set, kteréžto vyšedše z kostela Panny Marie pred Tejnem šly do Menšího Města Pražského tu, kdež jim místo k očekávání na císaře ukázáno bylo. Měly pak všecky témčř jednostejný odčv na sobě, pláště černé a bílé roušky a spuštěné fíchy přes ramena aZ dolüv tak, jakž podnes jeptišky a někdy vdovy stavu punského a ry- tířského osiřalé se odívají. Kteréžto když pominul a tíhl 1. Na náměstí. svou cestou skrze N. M. Pražské k bráně Vyšehradské, zatím vyšlo z rathouzu Staroměstského okolo dvou tisíc krásných panen s osmi hejunany v tykytových suknickách višňové barvy jim k ochraně a stráži přidanými a ty všecky | panny dvěma dlouhými řady se postavily od kostela Panny | Maric před Tejnem až k kostelu sv. Michala. | Jedna každá z nich měla čepec zlatý aneb hedvábný s vokem zlatým, věnce na hlavě a v ruce kytku z vonného kvítí, mantlík pěkný hedvábný kunamí aneb soboly podšitý, aniž mezi tím vším apparátem, kterýž se toho dne ku poctivosti příjezdu císařského v městech pražských spatiili inohl, bylo co k oku lidskému libějšího a krásnějšího jako ten | kůr výborných, poctivých, pěkných a stydlivých panen. Cteme o císaři Zikmundovi, když jel do Ríma ku přijetí císařské koruny léta Páně MCCCCXXXII. a na té cestě vjel do města Senis, že ho páni Senenští velmi: poctivě a slavně vílali a mezi jinými divadly: vybravše co nejkrasší a nejztepilejší ze všech měštek čtyři poctivé paní ty na jistém místě, kudyž on jeti měl, nahé a toliko: tenkým kmentem jako poučníkem příodité postavili tak, že všecka krása a spanilost jejich skrze ten subtilný kment spatřína býti mohla. Císař pak Zikmund, jakž byl z mládí milovník ženský, že přijev k romu místu velmi: pilně krásu jejich spatřoval a polom nejednou to připomínal, že jest nad ty paní nikdá nic krásnějšího a rozkošnějšího neviděl. Ta- kové divadlo mohlo snad u Vlachüv za poctivé projiti, | ale náš stud český nemohl by toho snésti. | Pročež lakć | arcikníže jako pán ctný, studu ženského milovný a povah | pana otce svého i národu českého ke vší poctivosti n: chylných povědomý neráčil než všecko počestně a uctivě ku poctivosti pana otce svého nejmilostivějšího: nastrojití, pro kteroužto rozšafnosl svou nemalé pochvaly od pana otce svého, odc všech stavův království Ceského i od jiných národův, kteříž toho přítomní byli, dosáhl a nabyl. Neslusí nám tuto Zidüv pominouti, ackoli ti svým hrozným apparátem více povérnosti neZ kratochvíle pro: nesli. Ti také vynikli z svého městečka. aby císaře při vítali, takovým pořádker nejpríze šlo 18 mládenciův v bílých perkytlích, kteříž nesli velikou korouhev, na niż znamení a litery napsané byly jim samym toliko známé. Za nimi pacholata též v bílém rouše zpívající žalmy roz ličnými hlasy. | Potom starší židé v černých pláštích. Za těmi 11 kněží, z nichžto šest nesli drahá nebesa od zlata a šarlatu udělaná, jiní čtyři šli před nebesy a jeden pod nebesy nesa desatero Boží přikázání na parkaméně psané a v zlatoblav obalené. Za těmi opět ští jiní kantoři, kteříž na rozdílné hlasy žalmy židovským jazykem zpívali. Opět starší jejich do 40 v čubách liščích a kuních a za nimi žáci a školníci jejich v pláštích iolovć barvy majíce: bílým zavitím zakuklené hlavy. Nejposléze šli mládenci v bílých košilích s obojky zlatem vyšívanými. Na ten zpüsob sc spořádavše šli: nejpry | na ryńk Staromóstsky a odtud k mostu, kdež se proti celnici po pravé straně postavili. Ale areikniże Ferdinand vyjev s svou jízdou za bránu Vyseliradskou aż za kostel sv. Pankraci a nechav za sebou purkmistrüv a rad méest Pražských. též i všeho vojska pěšího na širokých polích zšíkoval všecky jízdné houfy tak, že se na dýl řadem svým co had vinuli a byli jako | k bitvě: hotovi, a tím způsobem jel s nimi panu otci svému vstříc, až mu novina přinešena, že vísař blízko jest pod nějakým vrškem u vsí Krče. To jakž uslyšel, ihned koně zabodl a nechav jinych, aby za ním pozuenáhlu táhli, sám s některými hrabaty a předními dvořany svými rychle proti císaři panu otci svému pospíšil. Již pak císař i s komonstvem svým spalfin byl vriku nad tou ro- | vinou, kdež jízda arciknížetcí a2 arcikn(Ze nepo- na byla,