X. Na Velkém ndměstí (strana jižní). 7. 1457, 14. listopadu. Rukop č. 992 f. 245. Paní Barbora, vdova po Prokopovi apotekáři zuostalá, vslú- pivší do plné rady s malkú sv, s Matějem Dubcem, s bratrem svým vlastním, i s jinými přátely svými obo- jieho pohlavie, pojavši s sebú také otce a bratra vlast- nieho Prokopova, muže svého, i všicku téměř čeleď a pa- cholky své i jeho, mluvila sama od sebe řkúcí, že na to přišla jest i s nimi, aby jich i každého z nich odbyla podle kšaftuov a rozkázánie muže svého, i prosécí pánóv, aby při kšafticch jeho ráčili ji i s dietětem jejím zacho- valí. A tak odbyvší každého, což jich s sebú měla, podle kšaftuov, žádala jest, aby od nich byla kvitována. A to sě stalo jest, jakož to kvitancie v knihách městských za- psané lépe vykazují. udiež pak ihned potom a téhož dne i hodiny jsúc p. purgmistrem tázána, chce-li zuostatí a drželi sě při kšafticch muže svého, odpověděla, že chce ráda při nich zuostali, přidavší toto: a tak řkúc: Věřím V. Mti, že mě při těch kšaftiech zachovati ráčíte, žet s nich strhnáti sč nechci a nic měním. Kteřížto kšaltové jsú nížepsaní a od siova k slovu znie takto: Ve jmeno božie amen. Já Prokop apotckář, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tiemto lislem obecně všudy a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že ačkoli P. B. děkuje zdráv sem na těle a při dobrém rozumu, však maje nynie po svých potřebách pilných odjeli a před oči své toto předkládaje, že všec- keren tento svět v neustavičnosti a nejistotě jest položen, a tak péči na lo maje a nechtě rád, což na mně jest, neuchoval-li by mne v té mieře od smrti Buob anebo snad jinú kterúkoli příhodu nenadálí na mě dopustil, by o statek a zbožie po mně zuostalý a zuoslalé skrze příčinu mého obmeškánie mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové sč dáli, toto mé poslednic poručenstvie a ko- nečný úmysl vuole mé o všem statku a zboží mém, kte- réhož mi P. B. všemohúcí z štědroty milosti své popřicli jest ráčil, zříiedil sem i zpósobil i mocí tohoto listu a poslednicho poručenstvíc mého Fiedim a zpósobuji oby- čejem takovýmto: Najprvé jakož podle kšaftu a poručenstvie Pavlova pláteníkova, dobré paměti přietele mého milého, chovám u sebe Václava, sirotka a syna jeho, o tom tak vnole má jest | tak porúčiem, neuchováli-li mně Buoh, aby ten list, kterýž mně a témuž: Václavovi (fidceti kop gr. platu a úroka ročnieho na zboží a všech pánuov z Rozemberka kúpeného svčdčí, jakož týž list s pečetmi již povčdčných pánuov a jich rukojmí v něm zejména po- ložených to ukazuje, při něm Václavovi zuostal konečně. A duom, ježto někdy slul Drobnicové, i také s tiem zad- ním domem, kterýž sem k tomu přikúpil, a dvě vinice, z nichžto jedna na Věnečku leží a druhá na Radlickém, a k tomu přidávám jemu z svého vlastnieho statku a zbožie osm kop a dvaceti gr. platu ročnicho, kterýž vobú Přie- vorách i v Velké Dobré na dvoru, na učmž Stir. někdy sedal, dskami zemskými mám sobě řádně zapsaný. A k tomu také rúcha ložnícho s postel chci, aby jemu po mé smrli manželkú mú bylo vydáno. Dále pak panně Kateřině, sestře téhož Václava, otkazuji « tomu chci, aby domček ten na Malé Straně, v němž vinař sedí, prodala sobě ku polepšení svému. Jiežto také z svého vlastnicho zbožie odkazují a po mé smrti oldávám čtyři kopy gr. platu ročnicho, kteréž také dskami zemskými v Přistupimě blíž Brodu zapsaný mám řádně. A také tomu chci i rozkazuji, aby Václav, bratr její, tři k. gr. jiej každý rok platil až do jejie smrli. Než když by koli jej P. B. od smrti ne- uchoval, aby Václav tiem po smrti jejie: povinen nebyl ižádnému. — Item jakož sedmnácte lžic střicbrem okovaných mám týchž sirotkóv a kollíček, kterýž otec jich byl u mistra X. Na Velkém náměstí (strana jižní). 663 Křištana dobré paměti kúpil, to že jich jest, mezi ně buď rozdělicno rovně. A toho mého poručenstvie již vypsaného i těch sirotkóv činím a ustanovuji pravé a mocné poruč- níky múdré a opatrné lidi Jana Tuška, najvyššieho písaře, a Jana od Lfí studnic, mčšťany prvepsaného Stur. M. Pr., kteřížto i prvé také otcem lýchž sirotkóv byli a jsú uči- nění se mnú jich poručníci, jimžto jako svým přálelóm dobrým věřím, že toto mé poručenstvie, což a jakž jim porúčiem a rozkazuji, tak vedle vuole mé jednati budú i k miestu skutečnému přivedí, jakož sč tuto píše. A ne- uchoval-li by syrchupsaného Václava od smrti B. dřicve let jeho rozomu došlých, tehdy aby diel jeho na Kateřinu, sestru jeho, připadl plným právem. A také jestli že by táž Kateřina umřela prvé, nežli Václav, bratr její, tehdy aby také diel jejie naň připadl beze všeho zmatku, kromě však těch čtyř kop platu v Přistupimě mnú jiej, jakož prvé dotčeno jest, odkázaného, neb o tom platu, když by Kateřiny B. neuchoval, tak vuole má jest i chci, aby při pannách a konventu kláštera sv. Ducha v Star. M. Pr. zuostal a jim příslušal věčně. S takovým však dřiev jme- novaných poručníkóv mých opatřením, aby v témž klášteře za mú a mých předších duše památka věčná modlitbami a jinými obyčeji vedle řádu křesťanského ku P. B. řádně se dála. Pakli by jich obú, to jest Václava i Kateřiny, Buoh od smrti neuchoval, iebdy toho všeho stalku jim příslušného pravá polovice poručníky svrchupsanými mezi chudé a nuzné lidi ve jmeno božie buď rozdána a druhú polovici Líž poručníci sobě vezmúce, kamž sě jim najlépe zdáti bude, obraťte vedle své vuole. Dále pak což sč mého statku a zbožie vlastnieho dolýče, o tom lakto porúčiem a rozkazuji, takže všecky jiné domy mé, vinice, platy, o nichž prve zmienka nenie, i všecko, k čemuž bych koli a čím koli právo měl, buďto dskami, listy, knihami městskými neboli jiným kterýmkoli obyčejem a konečně všecko jiné zbožie mé — otka- zuji a po mé smrti mocně k dědictví i k věčnosti otdá- vám paní Barboře, manželce mé milé, a tomu dictěti, jímž táž manželka má, jakož za to mám, těhotná jest, buď pa- cholík nebo děvečka, ač živo na svět přijde, k rovnému a narovný mezi ně rozdiel, tak (lomu chtě, aby paní Bar- bora, manželka má, v domu mém, v němž bydlím, i v jiném ve všem statku a zboží po mně zuostalém pravú a mocnú hospodyní byla, jakož i nyní jest, a toho s die- tělem, ač živo zuostane, poctivě požívala, k dobrému a poctivému je vedúc, jako věrná jeho matka. A 10 lak dlüho a dotud, dokudž by svého stavu neproměnila vdov- ského. A v tom neuchoval-li by od smrti dielčte B., aby diclu jeho polovice pravá mezi chudé a vuzné lidi ve jmeno božíc manželkú mú a dolepsanými poručníky k niej přídanými byla rozdána a druhá polovice téhož dielu dietčtčicho při manželce mé zuostaň beze všeho zmatku. A též také jestli že by manželka má v stavu vdovském po mně umřela, diel její také na dielč případní plným právem. Kdyzby pak koli táž manželka má vdovský svój stav změnila, tehdy poručníci dolepsaní všeho statku u zbožie výšdotčeného pravú polovici jiej vydadúc, dietě dále s jeho dielem opatřte, jakož umějí a umětí budí najlip. Toto také dále též manželce mé porúčiem a roz- kazuji, aby plat ten osmdesát kop gr. na jmenovitých vsech a zboží pánuov z Rozmberka kúpený, ježto také list opět s jich a rukojmí jich pečetmi visutými lo uka- zuje, kterýžto jiej také vedle jiného statku mého dávám, časy svými vybierajíc, z toho na každý rok šest postavuov sukna, každý po póldruhé kopě gr., tři postavy při sv. Jiří a tři při sv. Havle, kúpila a na odčv chudých ve jmeno božie za mú a za mých předších duše rozkräjeln