XI. Na Malém náměstí. 16. 1526, 21. března. Rukop. č. 534 II. f. 31. Stala sc smlíva mezi p. Jindfichem Prefatem z Vlkanova a p. Janem Hlavsú z L. — že p. Jindřich má dáti pannu Annu, dceru svá, p. Krysostomovi, synu páné Hlavsovu, k sv. inanželství a týž p. Jindřich dáli má jmenem věna dvě stě k. gr. č. a výpravu za sto k. gr. 6. — Act. fer. III. post Gedrudis. 16. 1634, 3. ledna. Rukop. ć. 2142 f. P. II. (Kšaft Jana Jlavsy z Liboslavć.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme naším limto listem obecni piede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že stojíce před námi urození vladyky pan Bcneš Roh z Vlkanova a pan Václav Jaroš z Kapí Hory, spoluradní naši, podali sú nám kšaftu někdy Jana Hlavsy z Liboslavč, spoluměštěnína na- šeho, za jeho živnosti na papíře sepsaného a k tomu pecel( jelo a svrchupsanych spoluradnich vašich též pe- cetmi jich zapečetěného, celého, nehýbaného, oznámivše při tom, že jest ta vuole jeho poslední byla, cožkoli týž ksafl v sobě ukazuje a zavírá; kterýžto když po jeho smrti podle práva města Pražského byl otevřín a čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez unfenšení a proměny takto: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Jan Hlavsa z Liboslavě, měštěnín Star. M. Pr., známo činím tímto listem vuobec přede všemi, kdež člen nebo čtící slyšán bude, že znamenaje křehkost a nestálost života lidského, že jest ustavičnému změnění a mnohým příhodám poddán, tak že žádný čas ani hodina jistí není, které by se člověk ubezpečití molil pravdě, než nevěda dne ani hodiny, kdyžby všemohúcí pán v této již mé starosti a nemoci, kterúž na mne dopustiti pro mé těžké bříchy ráčil, mne navšlicviti a z tohoto světa povolali ráčil, na lo sem vždy, pokudž možnost má stačila, pamatoval, i ačkolivěk z daru P. B. všemohiúcího ješíč rozumu i pa- méti dobré podlé lidského běhu zdravého užívám, a nechtě tomu rád, což na mně jest, aby jestližeby na mne pán Buoh nemoc těžší při mém zdraví, v kterémž nyní jsem, dopustiti a smrtí zachvátiti ráčil, ježto bych svého statku ziédili a opatriti nemohl a tak Ze by po mé smrti sou- dové6 a nesnáze i svírové mezi Anná, manzelkü mi mil, i tudiž syny a dcerami mými i jinými příálely i příbuz- nými mými (jakož se těchto časuov mnoho toho přihází) mohli snad povstati a vzniknútí, protož s dobrým mym rozmyslem toto mé poručenství a koncčný úmysl vuole mé © statku mém o všem, movilém i nemovilém, kteréhož mi jeho svatá milost z své nesmírné štědroty na čas puojéiti a popiíti rácil, mocí tohoto listu mého k&aftn(ho řídím a zpuosobuji obyćcjem takovýmto, tak Ze duom svuoj, v němž bydlím, na Ovocném trhu, a druhý na břehu i s zahradú a též vinici Ki(Zkovská na Stépánové hofe s domem při ní i s líkou pod touž vinicí ležící i se vším k ní příslušenstvím a podle toho všecky i všelijaké jiné svršky a k tomu i jiný vešken statek svůj movitý i ne- movitý, kdež by ten a na čemžkoli záležal ancb kterým a kterakým koli jménem muož a mohl jmenován, nalezen a optán býti, nic ovšem nevymieňuje ani co pozuostavuje, odkazuji a mocně po své smrli poroučím a dávám výš psané Annč, manželce své milé, Cypryanovi a Petrovi, synóm mým i tudiž jejím, na rovný mezi ně všecky tři časem rozdíl, a lo ke jmění, držení a svobodnému požívání, tak aby všichni tři v tom statku mém výš dotčeném byli a spolu se beze všech nesnází a sváruov pěkně a poctivě snášeli a líž synové moji aby matky své a manželky mé poslušní byli, jeden: druhému žádné příkoří ani nevole nečině. Však při tom tato vuole jest má a tomu chci, aby . ani na né kvapné sahati nebudc. XI. Na Malém náměstí. 677 týž Cypryan, syn muoj, nemohl ani moci měl svého dílu prve žádati a vzíti, než teprv když by jemu dal P. B. k místu slušnému přijítí a že by mu se co dobrého na- hodilo a se oženil, a též také jestliže by P. B. téhož Petra, syna mého, od smrli prve neuchoval, nežli by k letuom rozomným a dospělým přišel, tehdy díl jeho na svrchu psaný Annu, manželku mú milí a mateř jeho, i tudiž na Cypryana, syna mého a bratra jeho, aby připadl plným právem, též na rovný mezi ně oba rozdíl, bcz pře- kážky všech a každých lidí. Při tom dále oznamuji: Což se pak Kryzostoma, též syna mého, dotýče, toho sem podlé smluv svatebních odbyl a ještě sem měl jemu dodati sto kop gr. č., ty aby jemu z statku mého dodány byly, a jemu jakožto synu milému věřím, že jich také obtěžovati Též také i to při tom oznamuji, aby též také z toho statku mého vydáno bylo Dorotě, dceři mé, sto kop gr. č., když by k místu sluš- nému přišla a s vědomím matky své se vdala, a k tomu vajpravu podle své možnosti. Itcin Majdaleně, druhé dceři mé a mistra Jana Karla manželcec, po kteréž sem jemu již dal padesáte kop gr. č., aby mu ještě po ní vydali druhých padesáte kop gr. č. a on zase proti tomu aby jí také slušně jako manžel věrný podle práva města tohoto opatřil, kdež jemu věřím, že toho odporen učiniti nebudc. Item Kateřině, též dceři mé třetí, padesáte kop gr. č. aby jí též dáno bylo, jestližeby se její včce, kteráž z do- puštění Božího na ni pro naše hříchy přišla, v lepší pro- měnila a pří matce své a manželce mé byla a jí se vo všem jako dcera věrná zpravovala, a též také věřím nan- želce své milé, že jí nebohé v ničemž neopustí ani žádné úzkosti a příkoře činiti jako dítěti svému nebude ani také žádnému jinému nedopustí. Item Dorotě, sestře mé na Mostek, která má Václava, pětmezdcítma kop gr. č., Bartošovi, bratru mému, deset kop gr. €, panu Petrovi doktoru z Třebska tfidceti gr. jochmslálskych celých tolaruov. Však všem věřím, komuž sem lulo co, lak jakž výš dotčeno jest, odkázal, že svrchupsaných Anny, manželky mé, i tudiž synuov mých Cypryana a Petra, jimż sem statek svuoj vSecken porucil a dal, obléZov.ti nebudou, až by své věci zpravili a nětco statku mého uprodali, aby jim z toho podlé tohoto mého odkázání právi byli. A pro ochranu a opatření svrchu psaných Anny, manželky mé milé, i tudiž sypnuov a dcer mych dožádal sem se slovutného p. Jana Jenička a urozeného vla- dyky p. Václava Jaroše z Kapí Hory, měšťan Star. M. Pr., na ten čas konšelunov přísežných, přátel svých zvláště milých, jimžto nad jiné všecky lidi smrledlné věřím, že oni Anny, manželky mé, i tudiž synuov a dcer mých, když by se k nim v čemžkoli a v jakékoli své potřebě utekli a jich za radu i za pomoc a opatření žádali, že jich niklerakż v nićemż neopustí, ale jim radni a pomocni budou jaké přátelé moji i jich zvláště milí. Na potvrzení toho všeho, což se svrchu píše, pečetí svú vlastní toto mé pořízení a tuto vuoli má posledni a konećni sem za- pečelil a pro lepší toho jistotu připrosil sem ur. vludyk p. Beneše Roha z Vlkanova a p. Václava Jaroše z Kapi Hory výš psaného, na ten čas konšeluov přísežných a měšťan již psaného St. M. Pr., že sú také pečelmi svými na svědomí podlé mé kšalt muoj zapečetili. Stalo sc v sobotu po Novém létě jinak po Obřezování P. léta MDXXXIVO, K jichzto píed nmi vuole poslední nadepsaného Jana Hlavsy o statku jeho vyznání a vysvědčení a toho všeho na potvrzení a svědomí pečet menší města našeho oc přivěsiti v pondělí po sv. Zofii (18. května) léta svrchu psaného.