IV. Na Velkém náměslí. 300 právem rozeznán býti. Ona Anna zase proti tomu omluvu činila a pravila, že jemu panu Brikcímu nic povinna není toho mocně na panu purgmistru a páních přiestati chtěcí bez soudu, praviecí, žie jí na její poctivosti dotýkal a jí bil. Proséc v tom také za opatřiení. A on pan Brikcí takové její podání slyše k žiádosti panské k témuž se svolil pro- sécí za to, aby jediné v tom opatřicn byl, aby ona již upokojena byla a on také aby mohl přied ní pokoje užíti. Tu pan purgmistr a páni rozváživše jich z obojí strany ne- vole a poněvadž na pány obojí strana jest se k vajpovédi ubrmanské podala, takto o tom vypovídají: Poněvadž to uznali, že taková různice z nevole jest po¥la a z přieči- nění některých nepřátelských příčin k tomu daných a jak sú koli takové věci mezi obojí stranú znikly, napřied ty aby sobě odpustili a jich sobě nezpomínali ani jimi do- týkali, že to všecko na obě straně páni mezi nimi zdvi- hají, takže takový rozdíl mezi obojí stranú k ujmě jich poctivosti a dobré pověsti není a býti nemá nyní i v ča- sích potomních. Pakliby se taková věc zase z strany které koli zdvihala a příčina aby se dala k nové nevoli a růz- nici a taková věc že by byla panem purgmistrem a pány uznána bez všeho prostředku, že pro takovú věc, kdož se tak nezachová, trestati rozkáží, než pokoj aby zachovali, příčin k nepřátelství a k takovým již zdviženým nesnázím aby nedávali a po dnešní den tak aby se zachovali ohlédajíce se na povést dobri. A poněvadž týchž dítek pan Brikcí jest strýc, aby raději skrze to přátelství hleděla k němu zachovati, aby on ve všech věcech dobrých jim raden a pomocen byl. Act. fer. III. post Viti. 11. 1633, 14. kvétna. Rukop. č. 2142 f. P. 5. (Kšaft Brykctho Reháka z Květnice.) My purgmistr a radda Starého Města Pražského známo činíme naším tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že vstúpivše před nás do raddy urození vladyky: Václav Sova z Liboslavě a Pavel Severin z Kapí Hory, spoluměšťané naši, podali, jsú nám kšafthu někdy uroze- ného vladyky Brykcího Reháka z Květnice, též spolumě- štěnína našeho, na papíře sepsaného a k tomu pećetf jeho zapečetěného, celého, nehýbaného ani kterak porušeného, oznámivše při tom, že jest ta vuole jeho konečná byla, cožkoli týž kšafth v sobě drží a zavírá, kterýžto když po jeho smrti podle práva města Pražského byl otevřín a čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez promény a umenSení takto: Ve jméno Boží amen. Já Brikcí Rehák z Kvétnice, mé&Sténín Star. M. Pr. známo činím tímto listem k3aftovnfm, Ze znamenajc ne- dostatek zdraví svého a nemaje o tom vědomosti, kdy a kterú chvíli pán Buob všemohcí mne z tohoto světa by pojíti ráčil pro urovnání budúcích potomních nesnází při statku mém, kteréhož mi pán Bwuoh z své milosti popříti ráčil, toto mé konečné s pravým mým rozmyslem, pamětí dobrú o témž statku svém pořízení činím: Předkem duom svuoj v rynku, vinici i jiny statek na glenotfch, svrchcich, hotových penězích, movitý i nemovitý, kde a na čem by ten koli záležal aneb kterým jménem mohl by jmenován a optán býti, odkazuji a mocně po své smrti poroučím a dávám Marthě, manželce mé milé, kteráž jest se kc mně vždycky povolně zachovávala, Janovi a Václavovi, synóm svým, jim spolu na rovný mezi ně podíl, tak však aby oni Jan a Václav protimyslnosti Marthě, manželce mé milé a matce své, žádné nečinili ani ona jakými počty a vyčítáním aby povinna byla, neb já jí věřím jakožto své věrné manželce a jich matce, že ona v tom ve všem k nim se zachová jako věrná mátě. Což se pak dotýče Lidmily a Salomeny, dcer mých nevdaných, odkazuji jedné každé po pěti stech kopách míš. a vejpravu poctivú 1V. Na Velkém náměstí. a to jim vydati povinní budou, když by k místu s vědo- mostí Marthy, manželky mé milé a matky své přijíti měly, táž Martha, manželka má, Jan a Václav, synové moji, kterýmž společně a nerozdílně statek svuoj dávám. Coż se pak Katheřiny, dcery mé vdané dolýče, té ještě z statku mého vydati povinní budú manželka má s dětmi mými čtyry sta kop miš. a o ty ona matce své a dětem mým těžkosti žádné aby nečinila, než povlovn& s matki svi uhodila. A Katherince, dceti její, vnučce své, když by k léthóm rozumným přišla a prve nic odkazuji, aby z statku mého vydali sto kop miš.; jestližeby pak prvé z světla tohoto pán Buwuoh ji povolati ráčil, nežli by leth rozom- ných došla, tehdy těch sto kop zuostaň při manželce mé a dětech mých. Item Janovi Sochorovi odkazuji, aby vy- dáno bylo dvadceti kop míš. ltem Salomené Kulhavé od- kazuji, která u mne jest, desel kop míš. Item Janovi Ruffovi odkazuji deset kop míš. Stalo se v středu před svatá Zofif létha oc XXXIII. Tomu na potvrzení a konečné vuole mé dokonalú jistotu a vědomo-t toto mé pořízení kšeltovní pečetí svou sem zapečetil. K jichžto před námi vuole poslední nadepsaného Brikcího Reháka o statku jeho vyznání a vysvědčení a toho všeho na potvrzení a svědomí pečet oc přivěsili k tomuto listu: kšeftnímu ve čtvrtek po navštívení panny Marie svaté Alžběty létha svrchu psaného. 12. 1683, 4. září. Rukop. č. 534 II. f. 53. Stala se smlúva přátelská a dobrovolná k sv. stavu man- želskému mezi pannou Lidmilou z Květnice, dcerou no- boztíka pana Brikcího Reháka odtudž, z jedné a panem Vojtěchem přijmí Zlá Kačka z strany druhé, takže paní Marta, matka nadepsané panny Lidmily, podle kšaltu man- žela svého již jmenovaného jménem věna tím, což kšafltoval, ji Lidmile odkézanych CCL k. gr. ¢. s její volí panny Lidmily jest jmenovala a konečně dáti má a výpravu. A. on pan Vojtěch zase veškeren statek svuoj, kterýž má nebo míti bude, též panně Lidmile, již zasnoubené man- želce své, těmito smlúvami zapisuje a zavazuje. | Však na ten zpuosob: Dal-li by jim P. B. spolu dítky a jeho by Vojtěcha prvé z tohoto světa pojíti ráčil, aby ona panna Lidmila v tom ve všem statku tak společném rovná a pravá společnice byla s těmi dítkami, kteréž by spolu měli. Pakli by dítek nebylo, nebo jsúce že by zemřeli, tehdy ten veškeren slatek, kterajž mají anebo míti budou, na živého zuostalého: manžela plným próvem pfripadniti má. Také paní Marta výpravu slusná a poctivá panné Lidmile dáli má a k tomu i toto přimíněno: Jestli že by P. B. dal panně Lidmile k jakému jinému statku prijiti aneb k jakým spravedinostem, Ze ty též panu Vojtěchovi, neuchoval-li jí by P. B. prvé nežli jeho, připadnúti mají plným právem. :Však oboji v moci své sobě nechali, pan Vojtěch CCL k. č., aby ty mohl dáti, odkázati neb pti dětech svých a manželce nechati anebo, což by koli jemu se líbilo, s nimi učiniti, a ona panna Lidmila též jest sobě v moci C k. č. nechala. Stalo se ve čtvrtek před Naroz. P. M. 13. 1584, 26. ledna. Tamiéž f. 55. Staly se smlúvy k sv. manželství mezi p. Rehořem z Vodolic na místě panny Elšky, deery jeho, z jedné a p. Janem Reháčkem z Kv. z strany druhé a to takové, že on p. Rehoř jménem věna dáti má C k. č. a výpravu slušnú po dceři své. On Jan zase proti tomu obvěnil třetiní vajš i s jejím, to jest CCL k. č. a to do dne a do roka. Po dni pak a po roce on Jan má napřed jí panně Elšce ujistiti CC k. €. z svého statku přede všemi jinými a ona majíc těch CC k. ujištěných, dal-li by jim P. B. spolu dítky a přihodilo by se z dopuštěnie božího, že by p. Jan z tohoto světa prve