I. V ulicce proli sv. Mikuláši. jestliZe jest odemne vám co ubl(Zeno. v čemž já sc ne- pamatuji, za to žádám přátelsky, že to mimo sebe pustíte a kc mnč dobrú vuoli míti: budete, neb já vás mám za dobrého a dobře zachovalého člověka, tak jakž J. M. Kr. a p. purgmistr a páni i jiní dobří lidé mají, a na vás nevím nic zlého. Act. fer. V. post Elizabetham. 11. 1559, 16. prosince. Rukop. č. 100 f. 3206. Jakoż jsou se nejedny pie zběhly mezi uroz. Jifíkem Laboun- ským z Labounó z jedné a Viktorinem Severinem z strany druhé, kdež týž Jiřík Labounský vinil jeho Viktorina z toho, že by u Moravuov to o něm Jiříkovi on Viktorin před dobrými lidiní v nepřítomnosti jeho mluvil, kterak by dvakráte lepší býti jmčěl nežli Jiřík Labounsky. Proti tomu od Viktorina promluveno, že se v tom, aby to mlu- viti mól, nepamatuje, doklidaje sc P. Boha a nerci-li dva- krát, ale aby říci měl, že jednou lepší jest, neví, nez praví se on Viktorin: podle stavu svého tak dobrý býti, jako on Jiřík podle svého a má jej za človčka dobrého, zachovalého, jako jednu osobu stavn rytířského. Druhá pře, kdež jeho Viktorina vinil on Jiřík z toho, že jest jemu on Viktorin též u Moravuov zjevnou pohrůžku učinil, kterak by jej bíti i zamordovali chtěl. Na to od Vikto- rina jest promluveno, že se jemu vidí více tu býti zby- tečné nežli potřebné zaneprázdnění, táhna se při tom na Zřízení zemské a že mu ničimž vajš povinovat není, neb to z hněvu mluvil, však že on Jiřík Labounský na něho Viktorina žádné póče míti nemá. Nastoupeno polom na třetí žalobu, podle kteréžto vinil jeho Viktorina Jiřík La- bounský z toho, že by ho vysoce na jeho dobré pocti- vosti (ím dolýkal a o něm, že pankart jest, mluvil. A prvé nežli na tuto žalobu třetí od Viktorina odpověď jest dána, k žádosti snažné Viktoriina od J. Mti pánuov a přátel Jiříka La- bounského přímluva sc k němu stala, aby on Jiřík, což sobě tak do Viktorina stěžuje, to pořadem práva proti němu sobě nevedl, ale raději k přátelskému porovnání se svolil, že by nad tím pánuom přáteluom zvláštní oblíbení učinil. „Začež i pan purgmistr a pánj jsou od pánuov pfátel páně Jifíkovych požádáni, aby se v to vložíce osoby z poctu svého za prostředky k takovému jednání vydali. K čemuž když od Jiříka Labounského jest povoleno, jest ta věc všecka k přátelské smlouvě a jednání přijata, takže ku pánuom prostfedkuom, panu Duchkovi Chmclfrovi z Se- mechova, Star. M. Pr. prymasovi a tolio Casu iifad purg- mistrský držícímu, panu Simonovi z Tišnova, Matiášovi Orniovi z Paumberka, kancléři Star. M. Pr., od p. Jiříku Labounského páni prátelé uroz. a stat. rytít p. Voldiich Dubansky z Duban na LibéSicích, králové J. Mti podko- moří a hajlman hradu Pražského, p. Jakub Hruška z Biezna ma Litozevsi a p. Jan Velemyśsky z Velemyślovsi a na Tajnci nad Sázavou, a od Viktorina slov. p. Blazcj Nožička z Votína, Jakub z Granova, J. Mti Kr. úředník v unpgcllé a Jan Sladký z Peclinova jsou k takovému přátelskému jednání přidání. Kleřížto slyšíce stranu v jeho vznášení i laké co za odpověd od Viktorina se dávalo a naposledy co od Jiříka L. doloženo, pončvadž by se jemu tu jeho dobré cti a poctivosti i hrdla dotýkalo a že dítky, bratry, strejce přirozené i erbovní má, též i pány přátely své spřízněné a příbuzné, aby jemu to od Viktorina k ná- pravě přivedeno bylo žádal, poněvadž jest tak vysoce proti němu ústy svými přečinil, aby jemu také ústy to zase napravil. Což když podle dobrého pořádku Viktori- novi bylo oznámeno, to jest za odpověd dal, že se v tom P. Boha dokládajíc nepamatuje, aby jemu pankarty dávati měl a že ho za pankarta neměl a nemá, nedržel a nedrží, než za etného, dobrého a zachovalého člověka, jako osobu jednu z stavu rytířského a z dobrého lože a pořádného I. V uličce proti sv. Mikuláši. 135 manželství pošlého. Nebo děda jeho otce, strajce i bratry jeho dobře znal a ti že jsou byli dobře zachovalí lidé a s p. Jiříkem rád by jako i prvé dobře byl. Tu my nade- psaní prostředkové s pány a přátely k sobě přidanými vyslyšavše to, což Jiřík L. proti Viktorinovi na stížnosti a obtížení měl, též které jest na to Viktorín: odpovědi přítelské dával a dosališe potom na nich mocného o tom o všem pieslání, takto mezi stranami jakožto mocni ubrmanové to sme narovnali a smluvili: Poněvadž Viktorin Severin nepravil se dvakráte lepší ani jednou býti, než podle stavu svého tak dobrý jako Jiřík L. podle stavu rytířského a také že jest ho nemínil bíti ani zamordovati, než to z hněvu mluvil a že na něj péče míti nemá, naj- vajše pak že ho Jiříka L. neměl za pankarta a nemi, než že ho má za dobrého a zachovalého člověka, jakožto osobu stavu rytířského a z dobrého lože a pořádného manželství pošlého a tak jest povédél on Viktorin, kdy- bych o něm panu Jiříkovi to mluvil, mluvil bych neoduo- vodně, neslušně a jemu na dobré jeho poctivosti bych ublížil a křivdu v tom učinil, protož ty všecky nevole, záští i řeči mezi stranami prošlé zdviháme, rušíme, kazíme a v nic obracujeme, takže k újmě dobré poctivosti a po- vésti p. Jiříka L. nejsou a býti nemají. Act. fer. Vl. post Luciam. 12. 1558, 9. září. Desky zem. větší č. 11 r. F. 4. Vc jméno svaté a nerozdílné Trojice Otce i Syna i Ducha sv. Amen. J4 Pavel Severyn z Kapí Hory a na Jirnách známo činím mým tímto listem kBaftovním, Ze pozuav u sebe nestálost věku našeho iidského a kterak všecko, co se narodilo, časem od Pána Boha uloženým umfíti musí a nelze cílu lidem od Boha nařízenýho, to jest smrti, přeskočiti, a protož neznaje času ani hodiny, v kterú by mne Pán Buoh všemolbhicí muoj najmilejší stvořitel a vy- kupitel z tohoto světa povolatí ráčil, jsa ještě zdmív a rozomu dobrého i také paměti dobré užívaje a nechtě tomu, aby po mé smrti mezi Johannou z Liboslavć man- želkou mou milou a dítkami mými milými a tolikéž i ji- nymi přátely mými jací rozdílové povstati mčli, tuto mú vuoli konečný o statku mém pozemskóm, jimż mne vše- minoliící Pán Buoh spolu s Johannou, manželkou mou milou, z své nesmírné dobroty nadčělití ráčil, oznamuji o témž statku pozemském s povolením a dobrovolným dopuštčním často jmenované Johanny, manželky mé, kšaft a pořízení činím způsobem níže položeným a tato jest vuole má ko- nečná: předkem což se statku toho mého a Johanny, man- żelky, mé pozemského totiž: vsi Zelenče dotýče, tak, jakž nebožtík pan Václav Sova z Liboslavě tu ves kšaftem svým nám oběma spolu odkázal, jakž kšaft nebožtíka to v sobě obšírněji zavírá, i touž ves Zeleneč a k tomu tvrz Jirny, kteréž jsem oboje koupil, s dódinami, lukami, lesy, rybníky i se vším k tomu příslušenstvím a plným panstvím, jakž dsky zemské to šíře v sobě obsahují, to vše a ten všicek pozemský statek na list mocný královský, kterýž mám od najjasnějšího knížete a pána pana Ferdinanda z Boží milosti Rímského krále po všecky časy rozmnożilele říše a Uherského, Ceského, Dalmatského, Charvatského ete. krále, infanta v Hispanii, arciknížete Rakouského, margrabů Moravského, Lucemburského a Slezského knížete a mar- grabě Lužického, krále J. Msti pána mého najmilostivěj- šího tak, jakž týž list mocný pod J. Msti Kr. pečetí vi- silú to v sobě šíře obsahuje a zavírá, odkazuji a mocně po mé smrti poroučím a dávám Johanně z Liboslavě, man- želce mé milé, a Václavovi, synu našemu. tak však a na len zpuosob, aby táž Johanna manželka má, toho všeho statku pozemského mocnú, otcovskú poručnicí jsáci jej držela, jeho bez umenšení užívala, dokudž by týž Václav, syn náš