182 I. Proti ulicí Plalméřské. b. 1504, 8. prosince. Rukop.č. 2107 f. 259. Eliza- beth, olim Joliannis Krystofori, nunc vero Johannis contho- ralis, resignavit — omnem substanciam suam — marito suo —. Act. fer. lll. ante Barbare. * 1505. — Rukoj. ë 2107 f. 266. Johannes a rana ct Elizabeth. ® 1508. — Tamtéz. Johannes a rana. 6. 1525, 18. kvétna. Rukoj. c. 1129 f. 392. Sig. mund a Anna vinili Jana od žab, otčíma svého, z nápaduov po jich bratřích. V té pfi mezi Zigmundem a Annú, sestrü jeho, nebožtíka Jana od žiáby a Alžběty, Anny dcery Ziabové dětmi, s jedné a Janem nyní od žáby, očimem jich, s strany druhé. Kdež jesl přie mezi stranami dotčenými znikla o nápad dvú dětí Vácslava a Jana přiedepsaných puovoduov bratří, tu kdež těch dvé dětí zemřielo a po nich dílové jejich vostali, tak jakož smlouva ukazuje kně- bami městskými učiněná žádající, aby jich pan purgmistr a páni při jich spravedlivosti necbali a on Jan Žába otčím díly ty aby vydal podle též smlouvy tak, jakž se zavázal a smlouva to ukazuje. Proti tomu Jan od žiaby, otčím jich, odpíraje pravil, žie ta smlouva ukazuje, žie on děti měl s nebožkú svú manžielkú Alžbětí odbývati, když by k le- tuom přišli; a poněvadž těch dvě nepřišlo k letuom, žie on Zigmund ani paní Anna nápaduov míti nemohou, než což jim náležitého jest a coZ mé uZ{li, žie tomu dosti učiní, nebo ta smlouva se stala o ten statek, kerýž jich nebyl, než byl manžiclky jeho jakožto dědičky a v tom se dokládal též smlouvy a při nfí Ziádal zůslaven býti. Zase od nich proti tomu mluveno, žie je statek od báby jich to byl svěřiený otci i máteři jich a na to jesti kšalt Auny, báby jich, učiněný a o nápadu v něm žiadném nic položieno není a on Jan Ziába žie toho sobě nemá od své manžielky vzdání, aby jemu co vzdávala, nebo jí přitom nic nenáležielo a s ní nápad aby jíti měl na dětí, žie je to také býti nemohlo žádajíce toho kšaftu slyšeti a ten čten jim jest, pti kterémz Ziadali, aby zachování byli. Zase k tomu od Jana mluveno, Zic z toho kšaftu se nalézá, žic je dětí těchto to statek nebyl než manželky jeho a ona žie mu vzdání učinila prve nežli tato smlouva jest na svém místě postavena byla, a poněvadž ta smlouva není na jiné učiněna než na to, když by k letóm přišli ty děti, aby tím, což v sobě ta smlouva ukazuje, odbyli byli a proto o nápadích tu duominky není, nebo toho potřeba žiádná nebyla. Tu pan purgmistr a páni slyšíce žalobu, odpor i také svědomí, v kšaít Anny Žiábové i také v smlouvu nahléd&e s pilností i v právo města to- hoto milostné a spasné, toho bedlivé pováživše, takto o lom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž Jan Žába Zigmundovi, Vácslavovi, Janovi a Annč žiádný těm dětem příbuzný přítel nebyl a v smlouvě ani v tom man- žielky jeho vzdání, kteréž jest smlouvu přiedešlo, o ná- padu duominky není a právo města tohoto ukazuje, žie napad" jde s přiátel příbuzných na přiátely najbližší a mimo Zigmunda a Annu žiádného přítele bližšího není po jich bratřích než oni, i z té příčiny dává se jim za právo tak, žie ten nápad na jiného žiádného přijíti ne- mohl a nemuož podle práva, než na Zigmunda a Annu, protož což díluov těch mrtvých dětí za sebú má Jan Ziába, ty jim jest povinen vydati od dnes do dví nedělí pořiad zběhlých podle práva. Act. fer. V. post Zofie. 7. 1595, 20. července. Rukop. č. 99 f. 202. Kdež jest Jan od žáby z Vlkanova ujistil díly dětí nebožtíka Jana Bohwporucena, též od žáby, Że jest Annč a Ziginun- dovi, dčtem jmenovanébo Bohoporučena, on Jan z Vlkanova s Johanú, manželkú svú, zuostal všeho toho ještč, což jim 1. Proti ulici Platnéřské. za oddiel jich má pfijíti, puol páta sta k. m. — Act. fer. ante Magdalene. 8. 1526, 10. kvétna. Rukop. strahovský f. 217. My Karel, z boží milosti kníže Minsterberské, v Slezii Ole&nické a hrabé, Glatské etc, krále J. Mti najvyšší hajiman království Ceského a margkrabství Horní Lužice lantfojth a hajtman knížetství Velikého Hlohova, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtouce slyšán bude, že jsme dlużni urozenému vladyce Janovi Zábovi, měštěnínu Pražskému a Johanně, manželce jeho i dědicóm pravého a spravedlivého dluhu nám vděk puoj- čeného sto kop gr. č. dobrých stříbrných rázu Pražského, v kteréžto summě týž Jan Žába od nás má v zástavě červený zlatohlav, řetiezek z zlatých strun dělaný a tabulku stříbrný pozlatití s drahým kamením a s svátostí, kte- nížlo summu grošuov máme i dobrú naší včrú beze Isti slibujem jim věřitelóm našim nebo jednomu z nich dáti a zaplatiti na sv. Havla po dání listu tohoto najprve příštího, anebo ihned konečně ve dvú nedělích po tom beze všech úrokuov a to beze všeho zmatku a otporu i dalšieho prodlení všelikého. Pakli bychom jemu té summy na čas svrchupsaný nedali, tehdy jemu dáváme plnú moc tímto listem, aby on m zlatohlav mohl zasc zastaviti s tou tabulkou bud v Zidech nebo v kfestanech na nali škodu v té summé, totiZ ve stu kopách gr. 6. a tu té summy své aby mohl dojíti. A když my témuž Janovi Zá- bovi tu summu svrchupsanú dáme, tehdy on nám má týž zlatohlav zase dáti a navrátiti, kteryZ sme jemu v té summě zastavili i s tou tabulkou beze všeliké škody, Tomu na svědomí pečeť naši knížetskú rozkázali jsme k tomuto listu pfitisknáti védomé a dobrovolně., Jenž jest dân letha ot narození syna Božího tisícího pětistého šestmezcitmého ten ćtvrlek po svatém Stanislavu. Karolus dux manu propria. 9. 15643, 5. ledna. Rukop. č. 2142 f. W. 11. Slov. někdy Jan z Vlkanova a u žáby učinil kšaft v pátek před Třemi králi, takže — duom svuoj, v němž bydlí u žáby —, it. druhý domek na břehu, ač nedoplacený, vinici za Horský branú — a všecek statek svuoj — odkázal Johance, man- želce své —. 10. 1548, 4. února. Rukop. č. 2117 f. 125. Jan Ha- vránek a Kordule koupili polovici domu u žábuov řeče- ného, větší stranu, a všechen duom ležící mezi domy Vo- dičkovým a ob uličku od Johanny Žábové za 115 k. gr. — Což se pak druhé polovice, menší strany, téhož domu dotýče tu jinenovaná Johanna v své moci sobě pozuosta- vila, aby v ní byt svuoj měla a kdyžkoli túž druhú po- lovici prodati by chtěla, mimo nělio Havránka, dědice a budoucí jeho, žádnému ji prodati nemá. Též jestli že by ji P. Buoh od smrti neuchoval, ta vuole její jest, aby jemu Janovi prodán byl. Act. sabbato post Purif. M. V. ll. 1561, 12. brezna. Rukop. ć. 2142 f. EE. 16. Ve jméno sv. Trojice amen. Já Johanna Žábová z Vlka- nova známo činím tímto mým kšaftem — jakož jsem při prodaji domu mého, kterýž jsem p. Janovi Havránkovi prodala, druhé polovice k bytu mému sobě pozůstavila až do smrti, však s takovou námluvou, že táž polovice má po smrti mé témuž p. Janovi ve 110 k. m. se dostati — z lakových peněz — odkazuji k záduší sv. Mikuláše 20 k. m. — Stalo se ve středu na sv. Rehoře. 19. 1507, 24. května. Rukop. ć. 2120 f. 47!. Já Jan Havránek — toto — pořízení sem učinil: Co se všeho statku mého — jakožto domu mého, v kterýmž bydlím »u zelené žáby«, — též vinice mé na Srpových Horách ležící, i s tím kusem, kterýž sem nad touz vinici -vyché-